‚Čau, Kozel.‘ Petr Klíma emigroval na reprezentačním soustředění, skrýval se v bungalovu

Má dva tituly s Jihlavou, ale pak zmizel. Hokejista Petr Klíma v polovině osmdesátých let emigroval do Spojených států, aby mohl hrát v NHL. Jaká byla jeho cesta do nejlepší ligy svět v rozporu s československými zákony?

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Klíma už jako veterán Detroitu

Petr Klíma už jako veterán Detroitu | Zdroj: Profimedia

Když byl Klíma s reprezentací na soustředění v Rosenheimu ve Spolkové republice Německo, věděl, že je to jeho šance. Zmizel z hotelu, svému spolubydlícímu Petru Rosolovi nechal jen stručný vzkaz: „Čau, Kozel.“

Emigrace s 20 dolary v kapse. Petr Nedvěd se v sedmnácti letech nevrátil z Kanady

Číst článek

Kozel byla jeho přezdívka. Klíma pak sedl do auta, a jak po letech řekl, jeho nový klub Detroit to měl dobře vymyšlené.

Na německo-švýcarských hranicích se prý skrýval uprostřed lesa v bungalovu. Až pak odletěl do Ameriky.

Emigraci plánoval s partnerkou. „Je to hrozně těžký dostat se tak rychle do USA. Přes Kanadu to jde hned, ale to oni nechtějí. Já počkám tak 10 až 14 dní a už budeme spolu. Byli jsme spolu v Německu. A to byl náš nejhezčí týden, co jsme spolu prožili. Vzpomněl jsem si na tatínka, protože jsme šli s Irčou nakupovat a voškubala mě jak husu. To bylo tvoje pořekadlo, tati,“ psal v dopisech domů.

Otec měl ale v Litvínově jiné starosti než myslet na pořekadla. Musel k výslechu, kde přiznal, že vůbec neví, jak je možné, že zrovna ve stejnou chvíli byla v zahraničí také přítelkyně jeho syna.

„Stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost je vysoký. Zejména proto, že obžalovaný se na takové jednání připravil a domluvil se se svojí snoubenkou, která v té době rovněž prostřednictvím jiné cestovní kanceláře do ciziny vycestovala,“ píše se v rozsudku, který je k dostání v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Promovaný právník Drahoslav Matěcha se podepsal pod rozsudek, který zněl: dva a půl roku vězení. Bylo to čtyři měsíce poté, co Klíma utekl. Ale to už měl v hlavě hlavně hokej a Detroit.

„Bydlím u jednoho Slováka v hezkém baráčku. Mám tu malou místnost jen pro sebe. Pomalu se rozhlížím po malém baráčku a už mám jeden vyhlídnutý, ale musím počkat na moji manželku, až co řekne ona,“ psal domů.

Klíma také informoval rodiče v dopise o tom, jak se poctivě učí anglicky, a už necelé dva roky po příchodu do Spojených států hrál v reklamě. V ní sedí v šatně, svléká se z výstroje a dostává pivo.

To už bylo všem v Československu jasné, že se Klíma do rodné země nevrátí. Přitom ho v takzvaném pracovně-politickém hodnocení z Chemických závodů Litvínov chválí.

Se soudružským pozdravem o tom informuje vedoucí kádrového oddělení Zdeněk Filip, který píše, že „jeho vztah ke státnímu zřízení projevoval vždy kladně. Jmenovaný má v závodě mzdu 727 korun československých“. Tomu už se ale mohl na dálku Klíma smát.

„Dostali jsme auto. Je to černej Chevrolet Cammaro 1986. Je to auto, který má všechno. Je taky drahý. Kdo ho má, tak je tady šéf. Myslel jsem si taky na motorku, ale mám přísný zákaz od Irči, a tak jsem na motorku zapomněl. Taky jsem si koupil radar na policajty, takovou malou krabičku,“ píše v dopisech.

Radar měli ale spíš komunistické úřady v Československu, jen nemohli Klímu zaměřit, protože se proháněl po kluzištích na Západě. V roce 1989 mohl mít radost nejen z pádu komunismu, ale i ze sezony, ve které vyhrál Stanleyův pohár. Pět let poté, co se skrýval v bungalovu.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme