Josef Jandač: Na mistrovství jsme nechali všechno, Rusko je dobrodružství
Smlouva mu vyprší až na konci května, přesto už se Josef Jandač považuje za bývalého trenéra hokejové reprezentace. Po vypadnutí českého týmu ve čtvrtfinále mistrovství světa bude pokračovat v ruském Magnitogorsku. Ve velkém rozhovoru pro Radiožurnál mluvil a svém končícím i budoucím angažmá.
Pane Jandači, díval jste se včera (v neděli) na finále?
Jen na druhou třetinu, nechtěl jsem se dívat na radost jiných.
Radovali se Švédové, ale jsou hrdiny letošního mistrovství Švýcaři?
Nevím, jestli hrdiny, ale určitě je to překvapení, pochopitelně to nikdo nečekal. Když jsme s nimi hráli ve skupině my, tak už měli sílu a ještě přijeli Meier, Josi a Fiala. A bez toho brankáře (Leonarda Genoniho, pozn. red.) by se do finále nedostali.
Čeští hokejisté neudělali ostudu. Co jste jim řekl po porážce ve čtvrtfinále?
V kabině bylo smutno, já jsem musel do mixzóny a na rozhovory do televize. Kluci už byli svlečení a čekali na nějaké závěrečné slovo a to se neříká lehce, když se vypadne. Když jsme odjížděli, řekli jsme si, že je potřeba vzájemně se podívat do očí se vztyčenou hlavou. A to bylo.
Chlapcům jsem poděkoval. Bylo to důstojné, nechali jsme tam všechno, bojovali jsme. Bohužel se vždycky hodnotí podle jednoho zápasu, který nedopadl. Věřím, že v příštích letech to bude lepší.
Bohužel v klíčovém zápase nám utekla první třetina, kterou jsme dohonili, ale rozdílový gól dali „Amíci“.
Už David Pastrňák říkal, že tam možná byl zbytečný respekt z Američanů.
Všiml jsem si toho už v prvních pěti minutách, jak jsme zbytečně ustupovali a couvali. Hlavně u nových kluků jsem viděl důležitost utkání. Když jsme dostali dva góly, tak to z nich spadlo a začalo se hrát.
V těchto zápasech jsme nikdy neměli střelecké hody, můžeme vyhrát na dva tři vstřelené góly. Dva jsme dali, ale tři jsme dostali a to je moc. První byl z kategorie lacinějších, u druhého jsme udělali chybu, třetí byl také nešťastný. Nemáme takovou ofenzivní sílu, abychom soupeře při takových chybách přehráli.
V čem je zajímavý herní styl Davida Pastrňáka?
On je nevyzpytatelný, proti němu hrát je těžké. Podle Jirky Fischera patří mezi 15 nejlepších hráčů na světě v dovednostech. Když je na ledě, vždycky se něco děje, soupeř se musí mít na pozoru. V některých zápasech se „slabšími soupeři“ už si Pasta hrál, některé situace už se přehrávaly. Ale když je to v rozhodnutých zápasech, tak je nechávám.
Stěžovali si hráči na led?
Jo, a oprávněně. Mistrovství bylo zorganizováno velmi dobře, hlavně ohledně cestování. Hotel byl přímo u zimáku, nemusely být společné odjezdy. Všechno bylo dobré, ale led nebyl ideální. Několik zápasů za den nevadilo, ale obě haly nebyly úplně hokejové, jsou spíš určené pro koncerty. V ledě byly díry, muselo se to zadělávat zednickou lžicí. Puk se někdy choval jako tenisák. Ale na to se nikdo nevymlouvá.
Bilance? Klíčové zápasy jsou důležitější
Řekl si někdo z mladých hráčů o námluvy v NHL?
Martin Nečas tam určitě půjde. Filip Chytil už si smočil nos na závěr sezony v Rangers. Myslím, že Šulák s Hronkem šanci dostanou, že si o ni řekli. Z Detroitu se na ně ptali.
Když hráč v domácí lize patří k nejlepším, pak přijde do NHL a za dvě hodiny je na farmě. Jaké to je?
Musí na to mít připraveni. Pozici nemají připravenou, musí si ji získat. Mnohdy je dávají na farmu, aby si je ozkoušeli. Hlavně Detroit, tam třeba dávají šanci až ve 24 nebo 25 letech. Věřím, že tihle kluci ji dostanou dřív, ale Detroit je v tomhle hodně přísný.
V národním týmu máte bilanci 39-24, co na to říkáte?
A výher, nebo porážek? Doufám, že víc je výher. Není to tak důležité ve smyslu, že se musí vyhrát klíčové zápasy. A to se mi nepovedlo.
Do Ruska bez rodiny
Šel byste do Ruska i v případě, že byste měl z MS medaili?
To už bylo domluvené. Věděl jsem, že budu u reprezentace končit, a myslel jsem, že si odpočinu. Když se objevila nabídka, našlapovali jsme okolo toho. Proběhly telefony a schůzky. Nakonec jsem si řekl, že si pauzu dávat nebudu a tohle dobrodružství zkusím.
Kdy letíte do Magnitogorsku? Je to přes 3000 kilometrů daleko.
Teď ve středu tam musím zaletět na čtyři pět dní a zajistit si bydlení a základní věci pro rodinu, když za mnou přijedou.
Jak to máte domluvené s rodinou? Bude za vámi jezdit?
Dvojčata Petr s Liduškou už jsou samostatnější, nejmenší Aničce je 11, té se asi bude stýskat. Probírali jsme to. Když jsem řešil zahraniční nabídky, tak jedině s rodinou. Magnitogorsk není destinace, abych tam tahal rodinu, ale jak jsou větší a odrostlejší, domluvili jsme se, že to zkusíme.
Jste domluvený, že si do Magnitogorsku můžete přivést spolupracovníky?
Hlavní trenér Viktor Kozlov bude teď můj asistent s výhledem, že by nabral zkušenosti a pak by to přezval, takový je jejich plán. Já si můžu vzít jednoho asistenta a s Jirkou Kalousem jsme se domluvili, že to zkusíme. Také je to pro něj něco nového.
Budete tam moct prosazovat české hráče?
Pokud bude mít kvalitu a budou na něj v budgetu peníze. Ale je tam limit pět cizinců a jsou tam čtyři. Je tam otevřená pouze jedna pozice pro cizince.
I v Magnitogorsku se dokážou zbavit trenéra z hodiny na hodinu. Jste na to připravený?
Když dělám hokejového trenéra, musím na to být připravený všude, a v Rusku obzvlášť. Jdu to zkusit a uvidíme.
'Kritice se nebráním'
Stále není jasné, kdo po vás převezme hokejovou reprezentaci, nebo už něco víte?
To není otázka pro mě, fakt to nevím. Skloňují se tři jména, ale nevím, kdo to bude. O Martinu Strakovi a Liborovi Zábranském jsem mluvil, než nabídku dostali a odmítli.
Z těch tří, kteří přichází v úvahu, je volný jen Miloš Říha. Je nutné, aby se trenér věnovat reprezentaci jako jedinému zaměstnání?
Je to dvousečné. Když je olympijský rok a k tomu MS, je to poměrně náročné. Já měl během dvouletého cyklu olympijské hry, Světový pohár a k tomu dvě mistrovství.
Pokud je jen Euro Hockey tour a pak jen mistrovství, zvládnout to jde, ale je potřeba, aby u týmu byl jeden nebo dva asistenti na plný úvazek. Příprava na mistrovství začíná v půlce března a kluboví trenéři jsou zaneprázdnění až třeba do půlky dubna.
Dříve jste mluvil o venkovních vlivech. Jaké to jsou? Média?
Také. U nás je spousta názorů a odborníků, kteří do toho nějak rejou, tím spíš, když se ne úplně daří. Je důležité mít odstup a vlastní názor, aby se trenér nenechal ovlivňovat venkovním prostředím, který do toho až tak nevidí.
Trenér hokejové reprezentace ale přece musí být připraven na kritiku.
To určitě a vůbec se jí nebráním. Jen říkám, že i kritika musí mít nějaké mantinely.
Jak vidíte rozdíl mezi mladým, nezkušeným a výkonným mužstvem a starším, zkušeným, ale méně výkonným. Jaký je ten správný poměr?
Na mistrovství jsme měli druhý nebo třetí nejmladší tým. Už jsem avizoval, že na olympiádu vezmu zkušenější a na MS mladší mužstvo. Narazili jsme na Američany, kteří zlato neudělali od šedesátých let a přitom je to velmoc. Jirka Fischer říká, že tam posílají hrozně mladé hráče. Říká, že s mladými hráči se nikdy nic nevyhraje.
Vzít mladý tým bylo nutné, zabudovat hráče a dát jim šanci. A také je musíte mít. A teď si myslím, že se začíná blýskat na lepší časy. Ale zkušenost je také nutná, proto jsem rád, že přijel Tomáš Plekanec.
Jak vidíte potenciál českého hokeje v horizontu pěti až deseti let?
Věřím v lepší časy hlavně kvůli posunu mladších kluků, kteří vypadají, že můžou hrát první housle. V přípravě jsem měl pět ročníků 1999 a dva se dostali na MS. Nemám obavy z útoku, protože tam hráče máme. Když se bude vybírat top tým, hráče mít budeme. Ale malinko skeptický jsem v obraně, tam nejsme v top úrovni. U gólmanů se uvidí, máme tam Škarka, Kořenáře, ti by také mohli hrát první housle.
