‚Druhá liga? Spíš prales.‘ Ve Vestci u Prahy hrají amatéři hokej dlouho do noci
Parta kamarádů, která si každé pondělí chodí večer zahrát na montované minihřiště ve Vestci u Prahy, nemá ani žádné sportovní ambice. Jen si chce po práci zahrát, vybít stres a trochu se hýbat.
Sraz je v půl desáté večer, ale skoro nikdo nepřijde včas. A tak má rolbař dost času, aby upravil jakési minihřišťátko do podoby, jakou na rybníku nikdy neuvidíte. Všichni se převléknou na střídačce a kdo má chrániče, lepí si je izolepou.
„Bez chráničů hraje asi polovina kluků. Ze začátku bez nich začínali všichni, ale od té doby se to trochu posunulo,“ vypráví Radiožurnálu Martin vybavený chrániči na kolena a lokty. „Rukavice mám občas. Většinou mám normální na koulovačku sněhuláka,“ dodává.
Všichni po rozbruslení hodí hokejky doprostřed, poté je jeden z nich rozhází na dvě hromady a snadno se pozná, kdo s kým bude hrát. Pak už jen dořešit, v kolika na každé straně.
„Je to něco mezi divizí a druhou ligou,“ vtipkuje Filip. „Asi prales. Nemám srovnání, nikdy jsem hokej soutěžně nehrál. Jsme kluci z fotbalu, a když skončil fotbal, začali jsme chodit na hokej.“
Ve Vestci u Prahy se nakonec hraje tři na tři a točí se dvě formace, takže brzy dojde na první střídání. „Tohle bylo ze solidarity, žádná únava. Není potřeba to přehnat hned ze začátku,“ snaží se další z hokejistů Radovat zakrýt, jak je rychle udýchaný. „Nechal jsem tam srdíčko,“ směje se.
Hokejistou klidně i ve čtyřech letech. V přípravkách jsou tréninky hlavně o zábavě
Číst článek
Všechna popíchnutí jsou myšlena v legraci. Skóre se sice počítá na malé tabuli, která za mantinelem je, ale vždy, když se dostane počítadlo k desítce, minizápas končí, góly druhého týmu se doklikají na stejný stav a zápas začíná ve stejných sestavách od nuly.
Přihrávky i střely můžou jít maximálně těsně přes hokejku, ale spíš než od puku se někdo může zranit vlastním pádem a neobratností.
Na konci se zápas přibližuje do fáze, když se hráči na vystřídání víc a víc těší. „Je to hrozně fyzicky i psychicky náročné. Nezbývá než se točit, abychom nabrali síly. Už je to i trošku o taktice,“ sleduje dění na ledě Jakub.
To už se ale přiblížil závěr zápasu. Vypršel čas na ledě, takže klasické „kdo dá gól, vyhrál“ a jde se domů. Žádná siréna, nic, jen si podat ruce a odlepit zpátky izolepu. O hokej na žízeň nešlo, je půl dvanácté v noci, takže není čas se někam posouvat.
