Jak se měnila hokejová výstroj? Kožené chrániče nasakovaly vodou a těžkly, helmy byly nepovinné
Hokejisté před padesáti lety ani na mistrovství světa nenosili přilby. Ti dnešní mají oproti nim navíc celé brnění tvořené chrániči. V pokračování seriálu o hokeji očima vědy se zaměříme na výstroj hráčů. Jak se v moderní době měnila a jaký vliv to mělo na hru?
„Když v roce 1977 na mistrovství světa ve Vídni hrál slavný Phil Esposito a musel povinně hrát v přilbě, říkal: ‚Já a přilba? To je světová senzace,‘“ uvádí pro Radiožurnál Sport docent Tomáš Perič z fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Jak se měnila hokejová výstroj? Kožené chrániče nasakovaly vodou a těžkly, helmy byly nepovinné
Přilby a chrániče jsou ale podle něj jen otázka zvyku. Většina hráčů proti nim neprotestuje, protože jde také o bezpečnost.
„Třeba do osmnácti let musíte hrát s celoobličejovým chráničem. Potom v dospělosti už si většinou vybíráte, jestli chcete hrát třeba úplně bez chrániče. Většina hráčů dneska hraje s plexisklem, které chrání oči a horní část obličeje,“ říká Perič.
Otázkou ale je, co může chránič reálně nabídnout. Zhruba před deseti lety hráči odmítli zavedení povinných chráničů krku, a to přesto, že se někdy při střetech dostanou brusle nebezpečně blízko krku.
„Problém je, že ty chrániče jako takové nebyly schopny stejně zabránit úrazům tohoto typu. To znamená, musely by to být nějaké opravdu velké chrániče na krk, které by na jednu stranu mohly chránit, ale na druhou stranu by ztěžovaly pohyb hlavy a samy o sobě by možná přinesly větší riziko nesledování situace. V tenhle okamžik se to ukázalo jako kontraproduktivní. A jenom takové ty pásky na krk, které se třeba nosí u malých dětí, by u dospělých hráčů stejně nezabránily úrazu, kdyby prostě došlo k nějakému prudkému kontaktu s nožem brusle,“ vysvětluje Perič.
Kožená výstroj nasávala vodu
Kromě bezpečnostních požadavků má na výstroj vliv hlavně technický pokrok.
‚Čau, Kozel.‘ Petr Klíma emigroval na reprezentačním soustředění, skrýval se v bungalovu
Číst článek
„Když se podíváme na šedesátá léta, tak výstroj, kterou měli hráči na těle, byla dělaná buďto z kůže, nebo tam byl jako ochranný materiál nějaký tvrzený papír, popřípadě umělá hmota. Dneska je to všechno v podstatě koncipováno na bázi umělé hmoty. Ty měkké materiály, které tlumí dopad kotouče nebo náraz o hrazení, jsou také takové pěnové umělohmotné komponenty. Na jednu stranu jsou výrazně lehčí, na druhou stranu daleko lépe chrání,“ říká Perič.
Z pohledu obyčejného člověka ale ani moderní lehčí výstroj není vůbec lehká, upřesňuje obránce českého národního týmu Radko Gudas.
„Je to pořád těžké, pořád ta výstroj váží čtrnáct až osmnáct kilo, gólmanská i víc. Člověk je na to zvyklý, jak roste, výstroj se zvětšuje a všechno je těžší. Takže si myslím, jestli se někdo dostane do dorosteneckého, juniorského, potom profesionálního hokeje, tak už nevnímá, že má výstroj něco navíc. Prostě to bere tak, jak to je, na ledě je to jiný pohyb,“ říká Gudas.
Hráče ovšem taková hmotnost nevyvede z míry, jsou na ni trénovaní. Díky novým materiálům je ale jisté, že výstroj nebude na konci zápasu propocená a těžší než na začátku, což se dříve stávalo.
„Tam byly třeba filcy. Docela intenzivně hřály a byl tam relativně velký problém, že se nasákly. Třeba u brankářských betonů, které byly čistě kožené, bylo klasické, že se natíraly různými krémy, aby co nejmíň nasákly, protože ten beton, pokud by nasákl, tak mohl mít klidně o pět až sedm kilo víc, což už bylo znát,“ říká Tomáš Perič.
„A to samé platilo z hlediska výstroje. Když jste třeba měl nějaký turnaj a výstroj vám nestačila vyschnout, tak zaprvé bylo nepříjemné do toho nastupovat, zadruhé to bylo po určité době dost páchnoucí, nešlo to v podstatě vyprat. Dneska je to zase koncipované tak, že relativně velké množství těch částí je možné odstranit a vyprat, aby to bylo hygieničtější,“ dodává Perič.
Největší změna v dnešním hokeji je rychlost, hráči musí mít něco navíc, říká ředitel extraligy Řezníček
Číst článek
Hráči si dnes navíc mohou výstroj do značné míry sestavit na míru. Výrobci nabízejí až nepřeberné množství variant. Zároveň ale platí, že hokej hraje hokejista, nikoli výstroj.
„V nejhorších podmínkách vyrůstají nejlepší hokejisti. Podle mě když si někdo vymýšlí, že má horší brusle než ten druhý, a proto mu tolik nebruslí, to je ten největší nesmysl, co si ten mladý může říct. Prostě buď je rychlejší, nebo není,“ myslí si Gudas.
Tomáš Perič k tomu ještě dodává, že i dnešní hráči by byli schopni podat špičkový výkon i s vybavením starým desítky let. Po nějaké době tréninku by si na něj rychle zvykli.
