Na šampionát jsem si musel vzít dovolenou. Nejvíce mě bolí ruce, přiznává parahokejista Vápenka
Na letošním mistrovství světa v parahokeji, které se konalo v Ostravě, získal český tým čtvrté místo. Hlavním gólmanem byl dva metry měřící parahokejista Michal Vápenka, který v nedělním dopoledním rozhovoru pro Radiožurnál Sport přiznal, že si na šampionát musel vzít dovolenou a že největší bolest zažívá jako sledge hokejista v rukou.
Vápenkovi ještě teď prý běhá mráz po zádech. Na letošním mistrovství světa v parahokeji, které probíhalo na přelomu dubna a května, vybojovali čtvrté místo. Pro šestačtyřicetiletého parahokejistu to byl prý neskutečný zážitek.
Na šampionát jsem si musel vzít dovolenou, přiznává parahokejista Michal Vápenka
Kromě výborného výkonu vzpomíná hlavně na fanoušky, kteří si dokonce vymysleli svá vlastní hesla na jeho podporu. Ambasadorem celého mistrovství byl legendární hokejový brankář Dominik Hašek.
Svůj dva metry vysoký vzrůst bere parahokejista Michal Vápenka jako výhodu. „Hodí se to při hře, zacpat co nejvíce místa v bráně,“ popisuje svou taktiku.
Parahokej se od klasického hokeje podle něj zase tolik neliší – hráč usazen na speciálních sáňkách a má v ruce hokejku. „Hřiště je stejné, i hokejky. Jediné, co se liší jsou, ty sáňky a upravené fauly, ale jinak vychází z pravidel normálního hokeje.“ Díky sníženému počtu hráčů se hraje třetina na 15 minut.
„My nehrajeme hokej, hrajeme rugby na ledě. Jediný způsob, jak někoho zastavit, je mu dát hit.“
Michal Vápenka
Od volejbalu k parahokeji
Během hry prý nejvíce bolí ruce. „Jimi se člověk nejen posouvá po ledě, ale i střílí. Zatížení je na celou vrchní polovinu těla,“ říká sledge hokejista. „Na šampionát jsem si musel vzít dovolenou. Přestupoval jsem z jedné práce do druhé, takže mi to krásně vyšlo,“ říká.
Sportem se neživí a tak musel jezdit po práci do Nymburka na odpolední tréninkové fáze, přičemž domů se vracel až pozdě večer. Takto se to opakovalo čtyři měsíce v kuse.
„V Kanadě a USA to funguje na velmi profesionální úrovni, tam mají dvoufázové tréninky. Jsou to mladí kluci, kteří ráno vstanou a řeší jenom hokej – jen to, co je baví,“ srovnává českou a zahraniční úroveň parahokeje. „Mám pocit, že hrají úplně jiný sport, ale to tak je, když se potká amatér s profesionálem.“ I přesto Vápenka patří ke světové špičce.
V rámci sportů přitom začínal lyžováním, pokračoval volejbalem, basketbalem i florbalem. Nakonec skončil u hokeje. Neexistuje prý žádné věkové omezení.
„Dokud člověk stíhá, tak se může zapojit,“ vysvětluje. Jestli se náš tým dostane i na paralympiádu, prý zatím není jisté. Řeší se totiž rok před jejím zahájením.
V českém parahokejovém týmu je patnáct lidí s rozdílnými příběhy. „Bez černého humoru se nedá vydržet. V jakékoli partě k tomu patří a v parasportu o to víc,“ usmívá se Michal Vápenka.
