Novákovo australské tažení pokračuje

Životní forma donesla tenistu Jiřího Nováka k životnímu úspěchu. Po hladkém vítězství nad Rakušanem Stefanem Koubkem se na grandslamovém Australian Open probojoval mezi čtyři nejlepší tenisty. Není divu, že v rozhovoru pro Český rozhlas neskrýval spokojenost.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Novák | Foto: ČTK/AFP

Jirko, skóre zápasu s Rakušanem Koubkem hovoří zcela jasně. V čem byla ta největší rozdílnost mezi vámi? Co rozhodlo o tom, že jste jasně zvítězil?

Rozhodlo asi to, že jsem byl daleko lepší na dvorci. Ten zápas mi stoprocentně vyšel, nechci říkat, že byl zcela jednostranný. Oba jsme měli vůli vyhrát, ale jemu se ten zápas tolik nepovedl jako mně. Na co jsem sáhl, to se mi dařilo, takže jsem zaslouženě Koubka přehrál ve třech setech.

Ne, že by tomu bylo někdy jinak, ale právě v utkání s Koubkem jste na kurtu působil až pekelně soustředěně?

To je pravda, poprvé jsem hrál ve čtvrtfinále grandslamu, což není každodenní záležitost. Mimo jiné grandslamy jsou jen čtyři v roce, takže jsem šel pevně za svým cílem a chtěl jsem uspět za každou cenu. I když se to samozřejmě nemuselo podařit, je to jen sport, jsem strašně rád, že se mi to povedlo. Hrálo se až večer, umělé osvětlení mi vyhovovalo, mohl jsem se celý den soustředit na blížící se zápas a odpočívat.

V televizním komentáři Australana Peta Cashe - vítěze Wimbledonu z roku 1987 - se na vaši adresu objevovala slova jako fantastický, neuvěřitelný. Souhlasíte s těmito výroky?

Určitě, ten výsledek je toho jasným důkazem. Ale to utkání nebylo jednoduché, musel jsem si to opravdu uhrát a tím, že se mi podařilo vše, na co jsem sáhl, jsem měl svou úlohu ještě lehčí, než jsem předpokládal. Musím se pochválit, z tenisu s Koubkem jsem měl skutečně dobrý pocit.

Hráli jste večer v aréně Roda Lavera. Kvůli hrozbě deště byla zatažená střecha nad dvorcem, takže prostředí připomínalo halu, nevadilo Vám to?

Naopak, takové podmínky mi vyhovovaly. Vždycky jsem to chtěl zažít na vlastní kůži. Podařilo se mi tady hrát před třemi lety proti Agassimu, ale tehdy to bylo v pravé poledne a Agassi mě prohnal ve třech setech. Teď byla úplně rozdílná situace. To, že se hrálo pod střechou a s umělým osvětlením mi pomohlo. Nefoukal vítr, nesvítilo slunce, nemusel jsem se koncentrovat na to, odkud fouká, ale jen na utkání. Vše mi opravdu hrálo do not.

Do arény Roda Lavera se podíváte minimálně ještě jednou. Ve čtvrtek nastoupíte v semifinále proti Švédu Johanssonovi. Na toho nemáte zrovna nejlepší vzpomínky - tedy konkrétně na poslední vzájemný duel ...

Samozřejmě, že ne, protože jsem s ním před rokem ve Švédsku prohrál v prvním kole Davisova poháru, což pro Českou republiku znamenalo, že musela hrát o udržení ve světové skupině. Zdejší semifinále bude úplně rozdílným utkáním, oba jsme tenisově vyrostli, oba jsme tady v Melbourne vyhráli spoustu zápasů, takže si myslím, že nemám co ztratit, budu se snažit uhrát co nejlepší výsledek a pokusím se zase o vítězství. Půjdu do zápasu po hlavě.

Filip Šedivý, Lenka Buriánková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru