Český tým zatím působí v Německu kompaktním dojmem, vypadá to, že žádné problémy buď nemá, nebo je vůbec nevnímá. Ani jedno ani druhé by pochopitelně nevadilo. Daří se Milanu Hniličkovi v brance, skvělé výkony podávají obránci Radek Martínek, Pavel Kubina i další a v utkání proti Rusku se konečně předvedl i Jaroslav Špaček, který se v základní skupině trápil. Defenziva vypadá dobře, a až na nešťastné přesilovky to není špatné ani v útočné fázi.

Pravdou je, že nebýt kanonády proti Italům, asi by naši museli zapomenout na celou řadu individuálních ocenění, třeba v první třicítce pořadí produktivity byl v neděli před zápasem z našich jen patnáctý Reichel, ale pokud by za týden přišlo další ocenění kolektivní, každý by rád měnil. Jako třeba finský obránce Petteri Nummelin, který nasbíral ve třech zápasech na obránce téměř neuvěřitelných devět bodů, ale po prohře Finů se Spojenými státy se na toto téma vůbec nehodlal bavit. Druhé a třetí místo patřilo Slovákům Vladimíru Országhovi a Robertu Petrovickému, jenže i našim východním soupeřům zdá se na chvíli dochází dech. Slabší chvilku si neodpustili ani Američané, kteří zjevně podcenili zápas s Rakouskem a prohráli ho 0:3.

Rozhodující fáze ale teprve přijde - ve čtvrtek se bude hrát o všechno, hranice mezi úspěchem a zatracením je jako každý rok jasná. Tomáš Vlasák na téma první výhry s Ruskem v sezoně řekl větu, která bude i pro čtvrtfinálový duel se zatím neznámým soupeřem plně platit: "Můžete prohrávat celou sezonu, ale když se povede nejdůležitější zápas, pak je všechno špatné zapomenuto". Jenže ono to platí i obráceně: můžete mít z posledních let třeba deset titulů mistrů světa, prohrajete ve čtvrtfinále, a… Vždyť víte.

I když se českému týmu zatím daří, i když jsou všichni zdravotně v pořádku a i když si už zvykli na organizační potíže, přicházejí smutné zprávy. V dějišti mistrovství světa se v zákulisí hodně debatuje i o příštím ročníku Extraligy. Jsou tu zástupci téměř všech klubů, kteří jsou výrazně otevřenější a upřímnější než v průběhu sezony, a ani hráči nemají na rtech zámek.

Dozvídáme se tak třeba o situaci v Litvínově, odkud prchají opory, a kde se generální manažer Macholda chová k hráčům jemně řečeno podivně. Robert Kysela, Zdeněk Orct a další by byli bývali prý na Severu Čech rádi zůstali, ale chyběl jim lidský přístup. "Chovají se k nám jako ke kusu hadru, a to nemáme zapotřebí. O peníze vůbec nešlo…", tvrdili. Do Litvínova měl podle jednoho z bývalých litvínovských hráčů působících v reprezentaci zpátky namířeno obránce Ondřej Zetek, který se už s Vladimírem Macholdou domluvil na smlouvě, ale ta mu pak byla bez udání důvodu zrušena prakticky ještě před tím, než začala platit. Pryč z rozpadajícího se Litvínova má podle slov kolegů z národního týmu definitivně odejít i Robert Reichel. Co by dělal v mužstvu, kde si nebude mít prakticky s kým přihrát, říkají s trochou nadsázky... Vzhledem k tomu, co se v Litvínově děje, nehodlá Robert Reichel ani zvát k tradičnímu letnímu zápasuhvězdy.

Každý hokejový novinář je tak trochu i hokejovým fanouškem, a nikomu tak není lhostejný osud klubu, který v posledních letech vychoval pro reprezentaci řadu hráčů. A takové informace bolí. Škoda, že dobré zprávy o lepšícím se zdravotním stavu třebíčského Tomáše Zelenky nebo o výkonech naší reprezentace v Německu nemůžou dostávat jen samé příjemné sestřičky.

Tomáš Lörincz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít