Olympijská vesnice otevírá své brány
Deset dnů před zahájením zimních her v Salt Lake City otevřeli pořadatelé olympijskou vesnici. Do apartmánů kolejí utažské univerzity se dnes začali stěhovat první sportovci, trenéři a funkcionáři, během olympijských her tam bude bydlet přes tři tisíce lidí. Šéf české výpravy František Dvořák si i přes drobné zmatky ubytování pochvaluje.
Pořadatelé se určitě snaží zařídit vše tak, aby se sportovci cítili v olympijské vesnici co nejpohodlněji. Můžete nám přiblížit, co konkrétně pro sportovce připravili?
Samozřejmě, že už jsou perfektně připravena všechna sportoviště a stejně tak i olympijská vesnice - ubytování, stravování. Jako jídelna zde bude sloužit velký stan, který už je také postaven. Nechybí ani množství autobusů a aut pro transport.
Jak vypadá část vesnice, kde budou bydlet čeští sportovci?
Už jsem několikrát v médiích uvedl, že máme snad nejlepší ubytování. Jsme přímo u mezinárodní zóny, před hlavní jídelnou, máme velmi blízko k transportnímu náměstí.
Jak se vám podařilo získat takové kvalitní ubytování? Čím jste argumentovali?
Myslím, že se nám to podařilo hned z několika důvodů. Jednak to bylo asi osobním šarmem naší olympijské atašé, dále se domnívám, že zvládáme dobře sportovní diplomacii. Ale hlavně nám hrály do not výborné výsledky našich sportovců, zvláště vítězství hokejistů na minulých hrách. To vše pro skvělé ubytování hodně zaskórovalo.
Kdo se nastěhuje - z českých sportovců - do olympijské vesnice mezi prvními?
Jako první se ubytují lyžaři - akrobatická lyžařka Sudová a naši sjezdaři Bank, Holický, Martinovová a Zakouřil.
Je v olympijské vesnici vše už stoprocentně připraveno, nebo jste postřehl nějaké nedostatky?
Domnívám se, že v globálu je vše připraveno. Drobnosti se vyskytly, pro příklad mohu uvést nedorozumění při přebírání mise, ubytování, aut, počítače a dalších věcí. Nesouhlasily počty, ale vše se brzy vyjasnilo, takže jsme nepříjemnou situaci zvládli.
Hodně se diskutuje nad bezpečnostními opatřeními, jak to tedy ve vesnici po této stránce vypadá?
Bezpečnostní opatření skutečně předčila naše očekávání. Ono to vlastně začalo už naší cestou, kdy jsme poprvé přistáli v Atlantě. Tam byli imigrační úředníci velmi rozpačití nad akreditačními kartami, které jsme vezli na hry. Přesto, že jsme kvůli vyjednávání jedno letadlo nestihli, přiletěli jsme pak do Salt Lake City dalším, takže jsme tím nijak nestrádali. Vesnice je opravdu velmi tvrdě střežená - se zavazadly jsme se probojovávali dovnitř tři hodiny.
