Myslím, že jste fandili, protože jinak by se mi to takhle nepovedlo, vzkázala své rodině zlatá Ledecká
Ester Ledecká získala na olympiádě první medaili pro Česko. Podařilo se jí obhájit olympijské zlato v paralelním obřím slalomu na snowboardu. „Jezdila jsem si to svoje, bylo to fajn,“ hodnotí v rozhovoru pro Radiožurnál Sport svůj závod Ledecká.
Jaký je to pocit být trojnásobnou olympijskou vítězkou?
Je to fajn. Pořád jsem ještě trochu hlavou v závodě, takže ještě moc nevím, jaké to je, ale zatím je to docela dobrý.
Absolutně jste dominovala kvalifikaci, ovládla jste ji o 2,5 sekundy. Neříkali vám opět kluci, abyste závodila s nimi v kategorii?
Dnes se nikdo neozval. Kvalifikace byla fajn. Myslím, že jsem předvedla dvě dobré výzvy a i potom ve finále jsem byla poměrně konzistentní, takže jsem ráda, že jsem si jezdila to svoje a tak nějak jsem se soustředila. Bylo to fajn. Myslím, že to dobře dopadlo.
Volila jste si ve vyřazovacích jízdách červenou trať. Byla rychlejší?
Nevím, bylo to hrozně těžké rozhodnout. Po prohlídce před finále jsem ještě nevěděla. Vyjela jsem nahoru, dívala jsem se a ptala se kluků, jaké si budou brát. Rado Jankov mi řekl, že by si vzal červenou, tak jsem si vzala červenou, protože jsme kámoši a bylo mi blbý si vzít modrou, když už mi to takhle hezky poradil.
Ledecká obhájila zlatou medaili v obřím paralelním slalomu. Česko má první cenný kov
Číst článek
Jaký byl ten závodní kopec? Váš servisman Miloš Machytka říkal, že sníh byl přemrzlý, takový polystyren. Jaký je váš dojem?
Musím říct, že udělali fantastickou práci. Na kopci to bylo pořád hodně konzistentní, moc se to nerozbíjelo. Obě tratě byly hodně podobné, takže závod byl opravdu vyrovnaný. Moc děkuji organizátorům, že nám tady udělali krásné závody. Bavilo mě to. A ještě jednou bych chtěla poděkovat celému svému týmu, Méďovi (fyzioterapeut Michal Lešák) za to, jak mi připravil tělo, Milošovi za to, jak mi připravil prkno, a Justinovi (trenér Justin Reiter) za to, jak mě připravil takticky. Že jsem mohla takhle krásně jezdit a už si to jenom užívat.
Teď vás čeká přesun na lyže – 11. února super-G. S čím tam půjdete?
Je fajn, že tam půjdu se třemi zlatými. A uvidíme, jak to půjde. Máme na to jenom dva dny. Budu dělat všechno, co budu moct, abych si ten bordel, co mám teď na pokoji, narvala do tašek. Doufám, že mi kluci pomůžou, protože to bude asi nejtěžší část celého toho přesunu. Půjdeme ještě večer na vyhlášení, tak doufám, že se dostanu brzy do postele, protože zítra už mám trénink na super-G.
Vaši rodiče tady chybí. Pozdravila byste je, vzkázala byste jim něco prostřednictvím Radiožurnálu a Radiožurnálu Sport?
Hrozně vás zdravím – hlavně babičku s dědou, maminku s tátou, Jonáše a Mišku a celou rodinu. A taky rodinu Staňkovic. Doufám, že jste fandili. A myslím, že jste fandili, protože jinak by se mi to takhle nepovedlo. Jsem hrozně ráda za to, že vás mám, i když jste tady nemohli všichni být, tak jsem strašně šťastná, že vás mám a že mám takovouhle skvělou rodinu, která je za mnou.
