Vadlejch prodal formu z tréninku a má další medaili z velké akce. ‚Je to zhmotněný sen,‘ zářil po závodě
Oštěpař Jakub Vadlejch získal na olympijských hrách v Tokiu stříbro a po světovém šampionátu před čtyrmi lety v Londýně, kde obsadil rovněž druhé místo, získal další medaili z velké akce. Ke každému cennému kovu ale došel jiným způsobem. „Tenkrát bylo nastavení sezony jiné, házel jsem daleko. Jsem rád, že se to letos sešlo právě teď a tady. Je to zhmotněný sen,“ řekl Vadlejch Radiožurnálu.
V posledních letech jste bojoval se zraněními a velké akce vám úplně nevycházely. Asi je to velká satisfakce?
Je neskutečné, že se to sešlo právě teď a tady. Cítil jsem se skvěle, po dnešní rozcvičce jsem si říkal, že si to můžu pokazit jen já sám. Jsem rád, že to vyšlo.
Dvojitá medailová radost v oštěpu. Vadlejch bere z tokijského finále stříbro, Veselý má bronz
Číst článek
Už při cvičném hodu jste hodil oštěp k 85 metrům. Vlilo vám to krev do žil?
Hlavně šlo o to, že jsem to hodil opravdu lehce. Tenhle hod mi ukázal, že mám dnes úplně na každého.
V průběhu soutěže se před vás dostal nakonec bronzový reprezentační parťák Vítězslav Veselý a srazil vás mimo medailové pozice, kam jste se vrátil až v páté sérii. Byl to velký psychický tlak?
To byl právě moment, který mě zdravě naštval. Řekl jsem si, že když Víťa hodil 85,50, tak že na to také mám, teď to hodím. A hodil jsem to.
Máte už stříbrnou zkušenost ze světového šampionátu 2017, teď máte stejný kov z olympiády. Dají se pocity po obou závodech nějak srovnat?
Já teď vůbec netuším, co se děje. Tenkrát jsem to trochu cítil, to byla jiná sezona, házel jsem daleko. Nastavení sezony bylo jiné. Je to zhmotněný sen.
Cítil jste tlak i kvůli tomu, že česká atletika byla zatím v Tokiu bez medaile?
Samozřejmě, všem jsem fandil, co to šlo, prožíval jsem to s ostatními a hrozně mě mrzelo, když se třeba nepovedly kvalifikace. I tak jsem se ale snažil soustředit se na svůj výkon. Podle tréninků jsem věděl, že to může být dobré.
Na stadionu byla poměrně početná česká skupinka, vnímal jste ji?
Vnímal jsem to, protože stadion je poloprázdný. Když jsem slyšel české skandování, tak to bylo něco.
