Závod ji čeká až za týden, Hry si ale zatím užívá. Na rozdíl od Soči jde podle Samkové o klidnou olympiádu
Snowboardkrosařka Eva Samková má svůj olympijský závod až v pátek. V přípravě na obhajobu olympijského zlata si najde i pár hodin volna, a to sobotní využila k návštěvě Českého domu. Radiožurnál v něm má studio a českou reprezentantku pozval k mikrofonu. Ještě před tím si ale prohlídla fotky na stěnách, kde je na fotkách mezi zlatými olympijskými medailisty.
Jaký je to pocit být vedle Jiřího Rašky, Kateřiny Neumannové nebo zlatými hokejisty z Nagana?
Mně to právě přijde trochu divné. Vidím se na těch fotkách, pak mi to teprve dojde a začne mi to připadat takové neadekvátní, protože mám pocit, že to až taková historie není.
Bronzová biatlonistka Vítková: Největší moment kariéry. Už jsem se bála, že to bude bramborová
Číst článek
Je teda pravda, že jsem se o sobě už i učila ve škole, na vejšce. Bohužel se mě potom nezeptali, kdo vyhrál olympiádu v Soči ve snowboardkrosu, takže jsem nemohla zamachrovat.
Na slavnostním ceremoniálu jste byla českou vlajkonoškou. Už jste rozmrzla?
My jsme vlastně ani moc zmrznout nestihli. Oni nás až do nástupu drželi v takovém velkém stanu, kde bylo strašné vedro, pak jsme vylezli na ten ceremoniál, který byl ale zase hrozně krátký.
Oproti tomu, co jsme zažili v Soči, kde to ale bylo kryté, to byla opravdová rychlovka. Sotva jsem začínala být promrzlá, tak to skončilo.
V Českém domě se peče tradiční český chléb. Nosí vám ho ráno čerstvý?
Máme ho tam pořád, do toho ho fotím na sociální sítě. Měli jsme bezlepkový dort, makovec, nějaké pusinky, mazanec. Pořád nám to vozí. Navíc se tady toho sní hrozně moc. Doma si člověk koupí chleba a jí ho týden, ale tady se sní třeba sedm bochníků denně. Pak se proklínám, že toho žeru hrozně moc.
Není ale právě ten teplý a čerstvý chléb před vaším závodem, který vás čeká příští týden, problém?
Ale ne, já můžu jíst vesměs, co chci. Je to na nás, trenér nám může maximálně dát nějaké doporučení, ale přeci jenom jsme dospělí, a tak k nám i přistupuje.
V pátek máte kvalifikaci, poté doufejme hlavní závod. Vypadáte v pohodě, je to tak?
Ono je to tím, že je to pořád daleko. Ne, že bych si válela šunky, ale vždycky dopoledne jdeme trénovat, pak mám třeba ještě trénink na suchu ve vesnici. Já jsem tu od sedmého února.
To je také věc, která mě na olympiádě baví. Je tu taková pohoda, normálně na závodě přijedeme, trénujeme, máme kvalifikaci, hlavní závod a jedeme zase pryč. Tady jsme v klidu, člověk se vidí s jinýma sportovcema, pokecá si a je to hrozně příjemné.
Jak byste zatím korejskou olympiádu porovnala s tou v Soči?
Působí na mě dost klidně. V Soči to bylo hodně vyhrocené všema těma kontrolama, které byly někdy až zbytečné. Tady je to sice také striktně hlídané, ale je to klidnější a neotravují nás zbytečně. Ono ale když se Korejcům řekne, aby nás kontrolovali, tak kontrolují na sto dvacet procent. Dokonce nás i kontrolují, když na lanovku nastoupíme i když z ní vystupujeme.
