Jsem ráda, že jsem tu špičku dotáhla úplně, říká po bronzovém závodě Erbanová

Česká rychlobruslařka Karolína Erbanová získala v neděli na půlkilometrové trati bronzovou olympijskou medaili. Pro pětadvacetiletou Erbanovou, která před čtyřmi lety udělala přelomové rozhodnutí a odešla trénovat do Nizozemska, to je životní úspěch.

Pchjongčchang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pozávodová radost české rychlobruslařky- | Foto: Michal Kamaryt | Zdroj: ČTK

Pořád tomu nevěříte, Karolíno?
Bylo to na té tabuli, tak to tak asi je. Třetí místo.

Kdy jste tomu začala věřit? Až když dojela poslední závodnice, nebo už po tom losu?
Já jsem zajela hodně dobře. Když jsem dojela do cíle, tak jsem si říkala, že buď Nao jede hodně špatně, nebo jedeme obě dobře, protože jsem se jí držela. Trošku mi tam unikla ve finiši, ale malou zatáčku jsem zajela výborně. Na tu jsem se speciálně připravovala, protože jsem věděla, že bude klíčová. Věděla jsem, že ten čas je kvalitní a že by to mohlo vyjít.

Životní jízda Karolíny Erbanové. Rychlobruslařka získala na pětistovce bronz

Číst článek

Když jsem se večer podíval na los jízd, tak jsem si říkal, že by to pravdu mohlo cinknout, protože vám vyšla vnější dráha i rychlobruslařka, která umí odstartovat. A že Nao Kodairová umí odstartovat, to asi ví celý svět.  
Když jsem to viděla, tak jsem se nejdřív zhrozila. Člověk má respekt už z toho jména, vyhrála všechny Světové poháry od začátku sezony, i minulou sezonu jezdila výborně. Tak jsem si říkala, že hlavně musím jet svůj závod, protože ona do toho půjde. Ona si sem pro to zlato prostě přijela. Snažila jsem se s ní držet krok a rozběhla jsem nejrychleji, co jsem v životě rozběhla. To byl dobrý začátek.

Teď vlastně můžete shrnout ten rok. Vy jste odešla do Nizozemska, staráte se sama o sebe, jste sama sobě manažerkou, účetní. Můžete sama sobě vyplatit i nějakou prémii za olympijskou medaili. Je to pro vás zadostiučinění?
Já si nemyslím, že to byl jen rok. Probíhají mi hlavou všechny momenty, které mi přišly do cesty. Já jsem si vybrala takovou trnitou cestu, která byla ještě trnitější, než jsem očekávala. A některé momenty byly hodně blízko k tomu, abych tady dneska tu medaili neměla. Okamžitě jsem si vybrala všechny lidi, kteří se mnou stáli v těch těžkých chvílích a šli se mnou do tohohle momentu. A ta medaile je prostě naše.

Medaili sice dostanete až v pondělí, ale asi byste ji nedostala nikdy, kdybyste zůstala u hokeje. To byl asi největší zlom ve vaší kariéře, který vás přivedl až sem. Vážíte si téhle rychlobruslařské medaile i jako hokejistka, když ji tady třeba hokejisti získají taky?
Samozřejmě si jí vážím, těžko bych tady asi s klukama hrála hokej. Myslím si, že bych asi úplně neprošla do týmu. Hokej bude srdeční záležitost, na tom se nic nemění. Ale tohle je pro mě úplně jiná kategorie.

Teď budete stát na stupních vítězů s mistryní světa Nao Kodairovou  a obhájkyní titulu ze Soči I Sang-hwa. Nikdo jiný už víc nedokázal, dál jste už vy. Dá se už teď krátce po závodě uvědomit, že už jste v téhle extratřídě?
Ještě to musím asi vstřebat, ale jsem ráda, že jsem blízko té asijské nadvládě, která je tam už strašně dlouho. Dřív to byla jen I Sang-hwa, pak se tam vyhoupla Nao a Amerika s Evropou začaly zaostávat. Ale opravdu o úroveň. Já jsem ráda, že jsem byla víceméně skoro druhá, že to nebylo první, druhá a pak já proti zbytku o tu poslední medaili. Takhle to vůbec nebylo. Já jsem jela i blízko Nao, nebyl to skok a pak teda třetí Karolína. Jsem ráda, že jsem tu špičku dotáhla úplně.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme