Lidé kolem mě mi připomněli, že sport dělám, protože ho mám ráda, a ne pro kovy, říká Sáblíková
Český sport na zimních olympijských hrách sklízí jednu medaili za druhou. O stříbrnou se zasloužila i rychlobruslařka Martina Sáblíková na pětikilometrové trati. Na to, že by se inspirovala Ester Ledeckou a na příštích hrách zkusila třeba krasobruslení, prý nepomýšlí. „Ester je výjimečná, já si vůbec nedokážu představit, že bych tyto dva sporty kombinovala,“ usmívá se v rozhovoru s Lucií Výbornou Martina Sáblíková.
Před olympijským závodem na pět kilometrů si musela vzít prášek na spaní. A po něm to prý nebylo o moc lepší. „Po stříbrné medaili jsem spala ještě hůř než před ní,“ směje se rychlobruslařka. „V hlavě se mi promítal celý závod, bylo to hodně náročné. Pořád nemohu uvěřit, že z Pchjongčchangu odjíždím se stříbrem.“
Hostem je stříbrná medailistka z olympiády, rychlobruslařka Martina Sáblíková.
A není se čemu divit. Sezona, která olympiádě předcházela, byla pro Sáblíkovou opravdu náročná. Přes léto si léčila bolavé a přetížené koleno, na začátku sezony ji pro změnu začala trápit záda. „Sezona se nevyvíjela ideálně a olympijský závod a radost s fanoušky, to pro mě bylo obrovské,“ přiznává.
Sport není jen honba za kovy
Vstup na olympiádu se přitom Martině Sáblíkové nepovedl úplně podle jejích představ. Přestože si od prvního závodu na tři kilometry slibovala medaili, bronz jí nakonec utekl o pouhých 52 setin vteřiny. „Nesla jsem to těžce,“ neskrývá.
„Hodně mi ale pomohly vzkazy, které jsem dostávala. Budu citovat třeba Katku Emmons, která napsala, že čtvrté místo je super, i když je to brambora. A nakonec jsme to zvládli dotáhnout do stříbrného konce,“ usmívá se.
„Nechtěla jsem, aby mi závod na tři kilometry kdokoliv připomínal. Věděla jsem, že se do pětky musím uklidnit. A nebylo to jednoduché, z trojky jsem dřív vždy odcházela s dobrým umístěním. Lidé kolem mě mi ale hodně pomohli. Připomněli mi, že sport není jen honba za kovy, že ho dělám proto, že ho mám ráda,“ připomíná.
