Běžkyně Havlíčková v cíli plakala: Splnila jsem si dětský sen, ale čeká mě obrovská práce
Když začala chodit do první třídy, některé ze současných hvězd běžeckého lyžování už se mohly pyšnit cennými medailemi. O Barboře Havlíčkové se mluví jako velké naději českého běžeckého lyžování, mladá reprezentantka se poprvé představila na olympijských hrách, ve skiatlonu skončila 43. a tento výsledek v pohodě stačil na to, aby si splnila svůj velký sen.
Když dojížděla do cíle s rukama nad hlavou Švédka Kallaová, Barbora Havlíčková se ještě potila na kopcovité trati a nějaký čas trvalo, než dorazila na stadion, ve výsledkové listině musíte jméno české běžkyně hledat v páté desítce, kolem novinářů ale pochopitelně procházela moc spokojená, ba dokonce nadšená ze své premiéry na olympijských hrách.
„Splnila jsem si svůj dětský sen, je to skvělé,“ marně skrývala v cíli slzy 17letá Barbora Havlíčková. „Jsou to slzy radosti. To, že jsem tu mohla závodit, je obrovská odměna pro rodinu, která mi strašně fandí. Věřím, že jsou na mě pyšní.“
Barboru Havlíčkovou tenhle moment natolik dojal, že chvíli hledala slova. Pak otřela slzy, otřepala se z krásného olympijského šoku a vyprávěla o svém prvním závodě, mimochodem, ten patnáctikilometrový prý jela vůbec poprvé v životě.
„Skočila jsem do toho zostra. Věděla jsem, že budou hodně rychlé a byly. Je to úplně jiná úroveň lyžování a přede mnou je ještě obrovská práce. Měla jsem strach, abych nebyla úplně poslední, ale doufám, že jsem před některými lidmi, kterým se nelíbí, že jsem tady, obhájila svoje místo,“ říká.
Ano, prý jsou i tací, kteří se sedmnáctiletou reprezentantkou nesdílejí její nadšení a z mladé běžkyně nemají zase tak velkou radost.
„Takových lidí je dost, v lyžování a obecně je spousta lidí, kteří vám nefandí. Ale já nejsem typ člověka, kterého by to shazovalo, ani si neříkám, že když mě nemají rádi, tak jim musím ukázat. Tihle lidi mi ukazují, jaká nikdy nechci být. Snažím se vnímat a do svého života pouštím jen ty, co mi fandí,“ říká Barbora Havlíčková, nejmladší členka české výpravy tady v Pchjongčchangu.
Řidičský průkaz nemá, vůz ještě řídit nesmí, v restauračních zařízeních by neuspěla s žádostí o alkoholický nápoj, ale pochopitelně má úplně jiné starosti. I když často prý od reprezentačních kolegů slýchá narážky na svůj věk.
„Na MČR byl Dušan Kožíšek a ze srandy spočítal, že když měl první medaili, mně bylo asi pět,“ směje se Havlíčková.
A když stříbrná Marit Bjoergenová získala svoji první olympijskou medaili, byly Havlíčkové necelé dva roky. Teď se obě potkaly na trati, a přestože přijely do Koreje s úplně jinými ambicemi, i o mladé české závodnici nejspíš ještě uslyšíme.
