Zlatý Bö a bronzový Bö. Na stupních vítězů stanuli poprvé po olympijském biatlonovém závodu bratři
Už přes 60 let se závodí v biatlonu na olympiádě, ale něco takového se stalo poprvé až teď. Po některém z individuálních závodů si společně na stupně vítězů stoupli sourozenci: po sprintu na hrách v Pekingu se to povedlo norským bratrům Johannesi a Tarjeiovi Böovým.
Pro usměvavé norské závodníky to byla velká chvíle, i když už něco podobného zažili. Mladší Johannes jako vítěz a starší Tarjei Bö jako bronzový - takhle to bylo už na mistrovství světa v Kontiolahti před sedmi lety. Jenže olympiáda je olympiáda, na ní třiatřicetiletý Tarjei na individuální medaili až doteď čekal. A proto měl na stupních vítězů právě on největší potlesk.
Tarjei a Johannes Bö spolu poprvé stanuli na olympijských stupních vítězů. Více v příspěvku Jana Suchana
„Znamená to pro mě všechno. Mám úžasnou kariéru, ale věděl jsem před startem své poslední olympiády, že mám už jen čtyři šance… Tolikrát to bylo blízko. Jsem bojovník, ale občas mám pochybnosti. Třeba teď po vytrvalostním závodě, když mi to zase uteklo,“ přiznal Tarjei Bö.
„Sváděl jsem sám se sebou velkou psychologickou bitvu. Dostat se zpátky na koně a získat bronz, to je pro mě skvělý den. Vlastně skvělý den pro nás,“ dodal Tarjei Bö, který je například celkovým vítězem Světového poháru, dvojnásobným mistrem světa mezi jednotlivci i majitelem řady štafetových medailí.
Díky jeho bronzu to byl skutečně skvělý den i pro jeho mnohem úspěšnějšího bratra Johannese.
Krčmář medaili neobhájil, ve sprintu skončil šestnáctý. Druhé zlato z Pekingu bere Johannes Bö
Číst článek
„Jsem na něj fakt pyšný. Kvůli Tarjeiovi jsem začal s biatlonem, díky němu tady můžu teď sedět jako vítěz. I proto, že když jsme byli mladší, tak mě strašně štval, jak osina v zadku. Hodně jsme spolu bojovali a já mu to pak chtěl v biatlonu vracet. Že jsme tu teď spolu, to je fakt dobrý pocit,“ řekl starší ze sourozenců.
V šestnácti letech se Tarjei odstěhoval, dva talentovaní sportovci se od té doby vídali přestali tolik vídat, asi i zmoudřeli, zklidnili se a teď spolu bojují už jen při závodech. Jinak se snaží vzájemně si pomáhat.
„Máme zvláštní pouto. Když mám nějaké pochybnosti nebo otázky, tak jdu vždycky za ním. Výborně mě zná a pokaždé mi dokáže poradit. Je to skvělý brácha,“ říká Tarjei Bö.
S Johannesem může litovat jen toho, že ze zbývajících tří sourozenců už není žádný další špičkovým biatlonistou – kdyby rodina obsadila kompletní stupně vítězů, bylo by to ještě výjimečnější. Ale i takhle je v městečku Stryn v oblasti fjordů na jihozápadě Norska určitě hodně veselo.
