Bronz s cenou zlata. 'V cílové rovince jsem si věřila, skvělý pocit,' září Eva Samková
Dlouho byla poslední a na medailové pozice to nevypadalo. Eva Samková ale v závěru snowboardcrossového finále zabojovala a získala olympijský bronz. Slavila ho i v rozhovoru pro Radiožurnál.
Evo, je to bronz, jakou cenu pro vás má?
Opakuju to celou uličku mezi médii, je to jako zlato. Zaprvé je to barevně dost podobné a je to úžasné a jsem nadšená. Od brambory jsem byla pár centimetrů. Celou dobu jsem jela vzadu, mohla jsem klidně zůstat šestá.
A po tom, co jsem si prožila, včera jsem nebyla nejveselejší, jsem ráda, že se to zvedlo a dokázala jsem jezdit pořádně. V šesti lidech to není moje nejsilnější stránka, ale věřila jsem si, že do finálové rovinky to narvu. Byl to skvělý pocit, rvát to na max a dopadnout takhle.
Věděla jste po projetí cílem, že to bude medaile?
Doufala jsem, ale věděla jsem, že vedle mě byly minimálně dvě holky. Vůbec jsem si nebyla jistá, proto jsem tak strašně dlouho koukala na ceduli. Bála jsem se, že tam skočí čtyřka, bude fotofiniš nebo to prostě nějak přehodí. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit.
Jsem strašně ráda, že to dopadlo. Jsem na pódiu podruhé za sebou, je to skvělé. Celé čtyři roky byly konstantní, bylo to samozřejmě i nahoru, dolů, ale dokázala jsem to zúročit. Druhá olympijská medaile je docela v pohodě na to, že máme jen jeden pokus.
Včera jste namalovala Jarrydu Hughesovi něco na prkno, neoplatil vám to?
Bohužel na tom prkně nezávodil, protože bylo nejpomalejší. Ale doufám, že mu přineslo štěstí (Australan skončil druhý, pozn. red). On měl hlavu nastavenou, že věděl, že bude ve finále a taky to tak dopadlo. Přeju mu to, protože máme společného servisáka.
Z posledního místa pro bronz. Eva Samková v pádu vybojovala třetí českou medaili
Číst článek
Hrozně mi to přál a říkal, že budeme mít spolu medaili. Jsem ráda, že to vyšlo.
Na rozdíl třeba od biatlonistů, kteří se zúčastní až šesti závodů, máte jedinou možnost. Jaký to byl tlak? Jak se vám spalo?
Spalo se mi hůř pár dní předtím, hlavně po trénincích. V průběhu závodu jsem si říkala, že je to normální závod a chci ho vyhrát. Nešlo mi o to, že to je olympiáda, chtěla jsem ukázat, že všechny ty holky porazím, nebo aspoň nějaké z nich. A neporazila jsem jenom dvě.
Chtěla jsem udělat sama sobě radost, abych si skvěle zajezdila, do toho zazávodila o nějakou placku, je to super.
Je medaile motivací do další kariéry? Jak to bude za čtyři roky v Pekingu?
Dyť přece jenom nejsem tak stará! Za chvíli mi bude 25, tak třetí musím dát, chci. Ještě je mistrovství světa. Tam je toho tolik, že nad tím nepřemýšlím. A ten sport je tak zábavný, že o výsledky tolik nejde.
