Nebude to jednoduché, mám jen jednu šanci zkusit si nový povrch, říká před startem Špotáková

Souboj o finále olympijských her čeká tři české oštěpařky. Ta nejslavnější z nich – světová rekordmanka Barbora Špotáková – se před odletem do Tokia naladila výhrou na Diamantové lize, ale i tak jí patří až 15. místo v letošních světových tabulkách. Do kvalifikace vstoupí dvojnásobná olympijská vítězka v úterý. O svých ambicích či o atmosféře v Tokiu mluvila v rozhovoru pro Radiožurnál.

Tokio Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oštěpařka Barbora Špotáková | Foto: Vgard Wivestad Grøtt | Zdroj: Reuters

Máte před sebou pátý olympijský start. V jaké jste pohodě?
V docela dobré pohodě. Určitě jsem na vrcholu formy, co se týče této sezony, možná i posledních tří let. Jsem dobře připravená, teď to jen prodat a nějakým způsobem si závod i užít. Jak říkáte, je to pátá olympiáda, to samo o sobě pro mě znamená úspěch, ale samozřejmě se tím nechci uchlácholit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s oštěpařkou Barborou Špotákovou

Kvalifikace vás čeká v úterý v dopoledních hodinách, tedy v nočních hodinách středoevropského času. Jste s tím časovým posunem srovnaná?
Musím říct, že to mi problémy nedělalo. Akorát povrch na stadionu bude opravdu výrazně jiný, než na který jsem zvyklá, navíc jsem neměla ani šanci si ho tady vyzkoušet. A na rozcvičovacím hřišti vedle hlavního stadionu je úplně jiný. To je trochu na škodu, protože si povrch tím pádem poprvé vyzkouším až při dvou hodech, které na stadionu dostaneme na rozcvičení. Z toho jeden hod nemohu jít z plného rozběhu, takže budu mít opravdu jen jednu jedinou šanci vyzkoušet si plný rozběh na tomto povrchu. To je trochu záludné, ale doufám, že to nebude velký problém.

Je to povzbuzení, ale jsem při zemi, říká Špotáková před olympiádou o výhře na Diamantové lize

Číst článek

V čem je ten povrch na olympijském stadionu jiný?
Na olympiádách jsou vždy jiné. Je to takové zvláštní mondo (druh sportovního povrchu – pozn. red.), které nebývá nikde jinde. Když se závodí na Diamantové lize, tak tam bývají většinou tartany, které jsou o hodně měkčí. Tohle je hodně pružné a hodně rychlé. Já jsem známá tím, že dávám vysoko kolena, tento povrch tomu možná trochu nahrává. Budu si muset dát pozor, abych běžela dopředu při zemi a nevykopávala kolena nahoru, protože s tím jsem měla problém celou kariéru.

Poslední tři olympiády jste odjížděla jako velká adeptka na medaili a vždy jste ji přivezla. Tentokrát to tak úplně není, může to pro vás být výhoda?
Já jsem ten tlak vždy snášela dobře. Je ale pravda, že moje týmová kolegyně (Nikola Ogrodníková – pozn. red.) je určitě větší adeptka, jelikož má pátý nejdelší hod sezony. V podstatě je mi to ale jedno, vždy se snažím ukázat to, na co mám, a to se mi většinou podařilo. Cíl zůstává stejný – předvést své maximum a především se dostat z kvalifikace. Kvalifikační limit je mé sezonní maximum, které jsem hodila jenom jednou, to samo o sobě značí, že to nebude jednoduché.

Atmosféra v Tokiu a soupeřky

Ten tlak možná rozptýlili i ostatní čeští medailisté, přece jen už teď můžeme říct, že to je velmi úspěšná olympiáda. Sdílíte tu radost s ostatními?
No jéje, samozřejmě. Je to úžasné, hrozně se zvedla nálada. Když jsme přijeli, byla z různých známých důvodů trochu pochmurná. To se ale ihned rozptýlilo, protože jakmile jsme přijeli, začalo to cinkat. A ne málo. Mám z toho radost, píšou se skvělé příběhy. Doufám, že atletika nebude Popelkou někde vzadu, ale že se také zadaří. Je to samozřejmě nesmírně těžký úkol, ale všechno je možné.

Běžkyně Mezuliáníková a Mäki jsou v Tokiu v semifinále, obě zaběhly své osobní rekordy

Číst článek

Když mluvíte o ostatních, úplně z vás cítím tu pozitivní energii. Je atmosféra opravdu taková jako na předchozích olympijských hrách? Můžete hodně srovnávat...
Musím říct, že je bezva, že ze všech spadla ta počáteční nervozita, možná panika. Trochu tady je každodenní strach z testů, to je velmi nepříjemná věc, ale jinak se atmosféra opravdu velmi uvolnila. Je akorát trochu smutné vidět, jak medailisté odjíždějí a vy tady pořád zůstáváte a čekáte na svůj závod. V tomto smyslu je to náročnější, protože my tu opravdu na konci zůstaneme jako poslední, nikdo tu nesmí zůstat déle než 48 hodin po konci své disciplíny. Budeme tu na konci opuštění.

Opuštění, ale snad alespoň s nějakou medailí. Ještě k závodu oštěpařek – letos nejdále hodila Maria Andrejczyková (71,40 metru, 3. nejlepší hod všech dob – pozn. red.), od té doby se k tomu ale ani nepřiblížila. Koho vy vlastně berete za největší adeptku na medaili? 
Jednoznačně papírově nejsilnější holky, takže Andrejczykovou, Číňanky a Němku Hussongovou. Je pravda, že to naházely z kraje sezony a výkonnost jim pak šla malinko dolu. Mně zase malinko roste, tak třeba se ty křivky potkají (úsměv). Vždy jsem si ale říkala, že nesmím nikoho podcenit. Hlavní úkol je dostat se do nejlepší dvanáctky, u toho se člověk musí soustředit hlavně na sebe. Vždy jsem to dělala a budu to tak dělat dál.

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme