Tokio bez dopingu? Pozitivních testů v olympijských sportech je stejně jako před ruskou kauzou
Pro olympijské hry v Londýně 2012 se loni uzavřelo okno, kdy mohou být sportovci usvědčeni z dopingu. Výsledek: 132 diskvalifikovaných a 41 odebraných medailí, většina dlouho po hrách. Jak „čisté“ bylo Tokio, budeme s jistotou vědět až na podzim 2031, jelikož okno pro prokázání dopingu je desetileté.
V neděli skončily v Tokiu olympijské hry s velmi slušným skóre: komisaři odhalili jen dva dopující sportovce. Nigerijská sprinterka i brazilská volejbalistka skončily dříve, než mohly zasáhnout do boje o medaile.
Emoce, světové rekordy i české úspěchy. Připomeňte si olympijské hry v Tokiu den po dni
Číst článek
Předchozí letní hry v Riu se odehrávaly ve stínu odhalení státem řízeného dopingu v Rusku. Loni v prosinci mezinárodní arbitrážní soud rozhodl, že Rusové musejí na sportovních akcích do roku 2022 – včetně zimní olympiády v Pekingu nebo fotbalového mistrovství světa v Kataru – soutěžit pod neutrální vlajkou. Také proto bylo téma dopingu v Tokiu ostře sledované.
Mezi sportovci ale nedůvěra přetrvává.
„Nevím, jestli byl závod stoprocentně čistý,“ překvapil novináře na tiskové konferenci americký plavec Ryan Murphy poté, co ho v závodě na 200 metrů znakem porazil Rus Jevgenij Rylov. Podobně se vyjádřil také v závodě třetí Brit Greenbank.
„Mám teď asi patnáct myšlenek a třináct z nich by mě dostalo do velkých problémů,“ pokračoval Murphy. „Nechci nikoho obviňovat. Ale si myslím si, že v plavání se dopuje. Tak to prostě je.“
Jak dopadl Londýn?
Na jednu z příčin, proč dopingové případy odhalené během her nemusejí být příliš dobrý ukazatel čistoty sportu, na twitteru upozornil olympijský historik Bill Mallon.
Pro olympijské hry v Londýně 2012 se loni uzavřelo osmileté okno, kdy mohou být účastníci usvědčeni z dopingu. Výsledek: 132 diskvalifikovaných sportovců a 41 odebraných medailí, z toho devět zlatých. (Jde o data z Wikipedie, Mallon uvádí mírně vyšší čísla.)
Samotná odhalení přímo na olympiádě jsou jen vrcholek ledovce. Část nominovaných atletů je odhalena dříve a na hry vůbec neodjede, letos například mistryně světa v běžecké čtyřstovce Salvá Ajd Násirová.
Světová šampionka Násirová dostala dvouletý trest za doping, přijde o olympiádu v Tokiu
Číst článek
Další jsou diskvalifikováni po olympiádě, někdy i roky po samotné soutěži. Důvodem je například přetestování olympijských vzorků nebo – v případě Londýna – odhalení organizovaného podvodu.
Jak malou roli hrají testy přímo na hrách, ilustrují londýnská data: vyloučeni byli pouze čtyři sportovci. Dalších devět pozitivně testovaných sportovců na olympiádu neodcestovalo. Ani jedno z čísel ale nenapovídá rozsahu dopingu, odhalenému později – 119 dodatečných diskvalifikací.
Londýn je specifický, jde o reakci na ruský dopingový skandál. Podobně je tomu u předchozích letních her v Pekingu. U obou jsou v důsledku pozdějšího přetestování vzorků počty diskvalifikací výjimečně vysoké. Jenže jak ukazují data, v síti neuvázli zdaleka jen potrestaní Rusové. V postsovětských a v menší míře také v ostatních postkomunistických zemích jde stále o ne úplně vzácnou praktiku.
Podvody se „tradičně“ soustředí v silových sportech a silových atletických disciplínách. Ruský dopingový skandál ostatně odstartovala právě atletika a v ní jsou také dopady nejviditelnější.
Kolik dopingových případů pro Rio 2016 a Tokio 2020 přibude, se dozvíme v letech 2026 a 2031. Okno pro prokázání dopingu zůstane pro obě olympiády otevřené deset let.
Dopingu neubývá
Data o dopingu na olympijských hrách nicméně ukazují jen na jeden okamžik ve sportovní kariéře – byť pro řadu sportovců ten hlavní.
Lepší perspektivu nabízejí data Světové antidopingové agentury (WADA). Ta působí od roku 2000 a souhrnná data o dopingových testech a nálezech začala zveřejňovat po roce 2013. Aktuálně jsou k dispozici teprve data za rok 2018, takže o letošní olympiádě toho mnoho nezjistíme, ale pro dlouhodobý pohled na doping poslouží dobře.
Doping od 70. let po olympiádu bez Rusů: lepší výkony jsou vykoupené rakovinou i změnou pohlaví
Číst článek
Z dat WADA je zřejmé, že ruská kauza se na globálních dopingových číslech příliš nepodepsala: podíl pozitivně testovaných se v letech 2013 až 2018 v letních olympijských sportech pohyboval od 0,43 do 0,56 procenta ročně a není patrný žádný trend. V absolutních číslech je to sedm až devět stovek pozitivních sportovců ročně. Počty zachycených zůstávají podobné i přesto, že testů přibylo ze 139 tisíc na 188 tisíc.
„Mám za to, že při míře technických možností a zvyšujícím se úsilí v antidopingové oblasti jde o dobré číslo,“ hodnotí půl procenta pozitivních testů Tomáš Vávra, tajemník Antidopingového výboru ČR. „Vždy ovšem záleží na výběru testovaných sportů, kterých je například v Česku mimořádně mnoho, a také kalendářním roku. V olympijských letech klademe větší důraz na testování v olympijských sportech.“
Předchozí graf ukazuje potvrzená porušení antidopingových pravidel. Samotných dopingových nálezů, které teprve odstartují řízení o porušení pravidel, je téměř dvojnásobek. Řadu z nich sportovci úspěšně a oprávněně zpochybní. Ne všechny případy jsou také v době zveřejnění dat WADA uzavřeny. Skutečné počty dopingových trestů jsou tedy o něco vyšší.
Dopingové ráje: vzpírání, zápas, box
Nejvyšší míru pozitivních nálezů mají silové sporty: vzpírání, zápas nebo box. Úplně nejvýš je v grafu skateboarding, ale ocitl se tam víceméně omylem. V novém olympijském sportu se začalo testovat až v roce 2018 a jde o dva vzorky ze stovky. Navíc jde o marihuanu, kterou sportovci ve většině disciplín za pravověrný doping nepovažují.
„V silových disciplínách umíme nejlépe detekovat zakázané látky,“ vysvětluje Vávra. „Nejvíce porušení antidopingových pravidel je dlouhodobě v kulturistice a přidružených disciplínách. Jen v Česku bylo loni z deseti případů porušení antidopingových pravidel šest právě v kulturistice.“
Další na řadě jsou vytrvalostní sporty: cyklistika nebo veslování. U atletiky v datech neodlišujeme jednotlivé disciplíny, detailnější data nicméně potvrzují, že také zde je doping nejběžnější v silových disciplínách včetně sprintů.
Méně se dopuje v kolektivních sportech a vůbec nejméně v převážně technických sportech, jako jsou šerm, jachting nebo synchronizované plavání. Mezi nejčistějšími sporty je také, možná překvapivě, sportovní gymnastika.
„U gymnastiky lze malý počet pozitivních dopingových kontrol přičíst relativnímu mládí sportovců,“ pokračuje Vávra. „Mladým sportovcům jsou častěji detekovány rekreační látky nebo látky proti astmatu, včetně těch zakázaných. Ze sportovního pohledu jsou méně nebezpečné, proto jsou tam i pozastavená řízení. Naopak méně časté u nich jsou látky na anabolicko-steroidové bázi.“
Vysvětluje také anomálii mezi technickými sporty: vysoký podíl pozitivně testovaných v jezdectví.
„V tomto případě se jedná pouze o pozitivní nálezy u sportovců. Antidopingové organizace již neodebírají vzorky koním, dříve tomu tak bylo. Zde si číslo velmi zjednodušeně a na základě zkušeností z českého prostředí interpretuji tak, že se může ve větší míře jednat o látky ze skupin narkotik nebo kanabinoidů, které jsou – nejen – v této komunitě rozšířené.“
Relativně vysoká čísla mají také střelecké sporty, vyžadující soustředění – sportovní střelba nebo lukostřelba. I u nich může doping dávat smysl. Ukazuje to vizualizace na konci článku, která spojuje sport s typem zakázaných látek.
Data WADA zároveň ukazují na národní olympijské svazy, kde je doping častější: v Indii a Turecku měly pozitivní výsledek více než dvě procenta testů. U Turecka průměr zvedá dopingová kauza z roku 2013, kdy bylo potrestáno 31 sportovců.
„Je zajímavé, že drtivá většina tureckých a indických pozitivních laboratorních nálezů je posléze označena jako porušení antidopingových pravidel se svojí sankcí,“ komentuje čísla tajemník antidopingového výboru. „To značí laboratoří jednoznačné případy, restriktivní politiku disciplinárních komisí nebo malou úspěšnost zástupců sportovců při antidopingových řízeních. Pravděpodobně v nějaké míře to všechno. Tyto státy také mají hodně vytrvalostních sportů a obecně méně zástupců v technických sportech.“
Kvůli covidu se netestovalo
Do olympijských her samozřejmě zasáhla pandemie covidu. Ten zkomplikoval život nejen organizátorům, ale také antidopingovým komisařům, hlavně v měsících před olympiádou.
Od roku 2004 provádí WADA mimosoutěžní testy. V řadě sportů totiž doping pomáhá zejména získat svalovou hmotu, v jiných umožňuje rychlejší regeneraci a intenzivnější trénink. Před soutěží pak sportovec doping vysadí a na samotném závodě je čistý. Odhalení během soutěže je pak spíše chyba dopingové kúry.
A právě mimosoutěžní testování letos vzhledem k pandemii utrpělo. Zpravodajský server DW například upozorňuje, že letos v dubnu WADA otestovala pouze 578 vzorků. V dubnu 2020 to bylo 25 219 vzorků.
Podobný propad byl k vidění také před hrami v Riu 2016.
„Snížení počtu testů v Ruské federaci po hrách v Soči se dá vysvětlit i tím, že šetření od WADA a dalších orgánů ji připravilo o akreditovanou laboratoř v Moskvě,“ upozorňuje Tomáš Vávra z českého antidopingového výboru. „Ta stále není akreditována, i proto možná ubylo testů.“
„Zajímavý je rok 2016, kdy je označeno 50 ze 66 případů bez sankce, což je neobvykle vysoké číslo,“ dodává.
Podle ředitele Americké antidopingové agentury (USADA) Travise Tygarta se tehdejší omezení testů dotklo desítky sportů s vysokým rizikem dopingu včetně plavání a lehké atletiky.
„Nejméně šest měsíců před velkou soutěží je třeba začít s robustním mimosoutěžním testováním, protože v tomhle období sportovci aplikují lidský růstový hormon erythropoetin nebo jiné steroidy,“ vysvětluje Tygart.
O pět let později se podle něj situace opakuje. Také letos se testovalo méně.
„V roce 2020 se podle statistik WADA propadl počet globálních testů o 45 procent, v první čtvrtině roku 2021 o 20 procent,“ dodává.
Pandemie covidu tedy pomohla těm, kteří se spoléhají na nedostatek mimosoutěžních testů. I bez ní jich je málo: jen asi čtvrtina dopingových testů v letních olympijských sportech proběhne mimo soutěž.
Obavy amerického plavce mohou být oprávněné. Jak to dopadlo, nebudeme s jistotou vědět dříve než na podzim 2031.
Americký cyklista Lance Armstrong nebo britský sprinter Dwain Chambers pod tlakem přiznali, jaké zakázané látky brali. Poskládejte si dopingový koktejl kliknutím na jejich obličej. Ostatní ikonky ukazují konrétní podpůrné prostředky: jejich rozkliknutím zjistíte, co umí.
