Olympijský deník: Nevíte si rady? Pomůžou vám 'růžovošediví andělé'
Je jich skoro šedesát tisíc, a díky růžovošedivým kombinézám je nemůžete přehlédnout. Na olympiádě jsou od toho, aby dokázali pomoct v každé situaci. Mluvíme o dobrovolnících, kteří od prvního dne trpělivě a stále dokola vysvětlují divákům, jak se na sportovištích orientovat.
Jste někde úplně jinde, než byste chtěli, každá ulice vám připadá stejná a znáte to - máte být někde úplně jinde a najednou čas běží neskutečně rychle. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne…
A právě v tu chvíli se objevují korejští růžovošediví andělé. Pokud jsou nablízku, je blízko i řešení vašeho problému.
„Kam potřebujete? Do olympijské vesnice? Jeďte autobusem číslo 22. Rovně, doprava a tam už je zastávka," vysvobozuje mě mladá korejská dobrovolnice.
Říká, že pracují většinou ve dvojicích a na přidělených místech většinou zůstávají po celou dobu olympiády.
„Připravovali jsme se na olympiádu rok a půl. Jazyková školení, kurzy první pomoci, testy ze znalostí města a okolí. Nic nám neodpustili, někdy jsem se musel učit jako do školy,“ vysvětluje mi Tum Hak Pak.
Bydlí hodinu cesty od Pchjongčchangu a právě ranní vstávání a dojíždění v mrazu je pro něho tou nejtěžší fází téhle dobrovolnické práce. Říká, že i přesto je hrdý na to, jakou akci dokázala jeho země uspořádat.
„Každý den pracuji sedm hodin. Jen se střídají ranní a odpolední služby. Ale vždycky je to sedmihodinová pracovní doba," říká mi Erik, další ze šedesátitisícové armády olympijských dobrovolníků. A když se ho ptám, jestli se už cítí unaven, odpovídá, že nárok si na ni postěžovat, bude mít nejdřívě 25. února. V ten den olympiáda končí.