Olympijský rok: Skokan Koudelka musí myslet na drobnosti. Do výsledku zasahuje vítr i špatná kombinéza
Jsou sporty, ve kterých si vystačíte se sílou. V jiných je potřeba vytrvalost, šikovnost, nebo výbušnost. A pak jsou tu skoky na lyžích. Na první pohled nic složitého. Závodník se spustí ve stopě z můstku, odrazí se a po nějakých 97 metrech přistane. Roman Koudelka by s tímto popisem asi nesouhlasil.
Skokan sedí na můstku. Kouká asi 300 metrů pod sebe. Tam, kam přistane. Atmosféru se snaží vnímat jen natolik, aby ho nerozhodilla. A pak se spustí z lavičky.
Olympijský rok: Roman Koudelka zažil 'telecí léta' i vystřízlivění a odmítá hypotéku
Číst článek
Při pokusu je tím nejdůležitějším už nájezdové postavení. Stačí, aby měl skokan pozadí zvednuté o dva nebo tři centimetry jinak, a všechno je špatně. Odraz pak trefuje v devadesátikilometrové rychlosti. Důležitá a na koordinaci velmi náročná je fáze, kdy roztahuje lyže do V a pokládá se mezi ně. Vše se děje v setinách sekundy.
o samotného letu pak zasahují možné poryvy větru a nutnost přistát do telemarku, aby rozhodčí nestrhli body za styl. Mnoho drobností se může pokazit a k tomu je tu ještě otázka materiálu, která trápí český tým v podstatě neustále.
„Třeba teď jede Polák, který může mít kombinézu, jakou chce. My ne. My musíme mít buď bílou, modrou, anebo stříbrnou barvu a jinou mít nemůžeme,“ vysvětluje Roman Koudelka.
„Bohužel jeden rok je třeba dobrá grafitová, jeden rok černá, ale to nás teď úplně minulo.“ Zdá se to jako maličkost, ale detaily ve vybavení – nebo to, jak se s ním někdo snaží švindlovat – totiž často znamenají potřebné metry.
Kvalifikace na letošní Zimní olympijské hry ale dopadla dobře. Roman skočil na středním můstku 97 a půl metru a dostal se na 24. místo. Jak to bude dál a jestli Romana nakonec nezradí povětrnostní podmínky, zjistíme už v sobotu 10. února.
