Čeští boccisté si kvalifikací do Tokia splnili sny, ve sportu podobnému petánque pomáhají i rodiče

Dostat se na paralympiádu bylo pro boccistu Adama Peška v posledních letech největším snem - a povedlo se. Těžce hendikepovaný mladý muž do Tokia přicestoval i s oběma rodiči. Maminka je totiž jeho spoluhráčka a tatínek plní roli asistenta. Bocciu - tedy sport podobný francouzskému petánque - dělá Adam od dětství.

Od zpravodaje z místa Tokio Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kateřina Cuřínová se spoluhráčem Samuelem Waage (vpravo) a trenérem české reprezentace v boccie Robertem Křivanem (vlevo) | Foto: Zdeňka Trachtová | Zdroj: Český rozhlas

„Postoupit ze skupiny a pak se uvidí jak dál,“ popisuje Radiožurnálu Adam Peška stručně svůj cíl, který si do Tokia stanovil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Zdeňky Trachtové o českých boccistech na paralympiádě v Tokiu

Ve sportovním centru Ariake mu právě skončil trénink, na tom samém místě ho za pár dní čeká i první soutěž. „Je to úžasné, že jsem se sem dostal. Kvalifikace byla v roce 2019, to bylo několik turnajů. Na konci roku už jsem byl kvalifikovaný,“ říká.

Těšení i nervozitu před první soutěží může Adam sdílet se svojí maminkou Ivanou Peškovou, která je zároveň jeho spoluhráčkou.

„Můj úkol je v podstatě nahrazovat Adamovi ruce a nohy, takže jsem jeho sportovní pomůcka, řekla bych. On míří, říká mi, který míček mám vzít, jak ho mám dát vysoko. Já ho nastavím a on pomocí tykadla na hlavě je poslední, kdo se toho míčku může dotknout,“ vysvětluje spolupráci Ivana Pešková. 

„Nesmím se dívat do hřiště, nesmím mluvit, nesmím s ním mít vůbec žádný kontakt,“ doplňuje.

Sportovní centru Ariake, dějiště paralympijského turnaje v boccie

Na otázku, zda v „rodinném týmu“ nenastane někdy ponorka, se Adamův tatínek Josef Peška usměje. „No, to docela trefné. Máme ponorky, ale musíme je překonat. Cíl je náš syn a děláme vše pro to, aby měl co nejlepší podmínky,“ říká.

Jako Adamův tatínek a asistent v jednom, zajišťuje Josef Peška výpravě hlavně vybavení - svému synovi dokonce vyrobil jeho speciální helmu a rampu na bocciu. Apartmán v paralympijské vesničce Peškovi sdílí s další boccistkou - Kateřinou Cuřínovou, jejím spoluhráčem a trenérem. 

Invalidní vozíky, kufry plné zbraní a zmeškaný let. Čeští střelci po strastech dorazili na paralympiádu

Číst článek

„Já bych chtěla moc postoupit ze skupiny, to by byl můj cíl, protože mám hodně těžké soupeře. A když by se povedlo něco víc, tak jedině dobře,“ říká Kateřina.

Tokio je pro ni druhou paralympiádou - zkušenosti už nasbírala v Rio de Janeiru. Bocciu hraje od dětství, má totiž od malička mozkovou obrnu a postižení všech končetin.

„Boccia pro mě znamená jako sport hodně moc. Naučila jsem se takové pokory, respektu a jak se vyrovnat se spoustou věcí. Že na tom nejsem tak špatně tělesně jako lidé kolem mě. Někteří jsou na tom mnohem hůř,“ říká pětatřicetiletá paralympijská sportovkyně.

První soutěž o postup ze skupiny čeká Adama i Kateřinu v sobotu 28. srpna.

Zdeňka Trachtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme