Od surfingu na polystyrenovém víku až po vítězství v Tokiu. Ferreira se na olympiádě zapsal do historie

Zlomené prkno, problémy s jistícím lanem, více než pět minut ztráty. Ani tyto těžké podmínky nezabránily brazilskému surferovi Ítalu Ferreirovi, aby se stal historicky prvním vítězem surfingu na letních olympijských hrách. Jeho cesta ke zlatu je příběhem odhodlání a motivace, píší světová média.

Tokio Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brazilský surfař Ítalo Ferreira po finálové rozplavbě na Letních olympijských hrách v Tokiu | Foto: Lisi Niesner | Zdroj: Reuters

Čerstvý olympijský vítěz se narodil v roce 1994 do rybářské rodiny v malém městečku Baia Formosa na severovýchodním cípu Brazílie. Surfing byl v přímořské komunitě oblíbený, mladý Ítalo se k němu podle serveru Beachgrit poprvé dostal již v osmi letech.

Skromné začátky

Rodina s nízkým příjmem mu nemohla zajistit kvalitní výbavu. Jak sám popsal v promo videu pro tým Oakley, Ferreira začínal se surfingem na polystyrenovém víku od boxu, ve kterém jeho otec vozil ryby na trh. Na prkno si sám vydělat nemohl, o občasné peníze prosil v lokálním supermarketu.

Sám říká, že vše pro něj začalo, když otec jednoho dne vyměnil úlovky a většinu rodinných úspor za surfařské prkno. Díky němu se mohl účastnit lokálních soutěží a turnajů. Neměl však sponzora, a prestižnější soutěže tak byly stále v nedohlednu. Tehdy mu bylo 11 let.

OBRAZEM: Čtvrtý den olympiády. Konec favoritky, švýcarský hattrick i první surfařské medaile

Číst článek

Zlom v kariéře nastal, když ho na soutěži v Natalu objevil promotér a trenér Luiz „Pinga“ Campos, muž, který stojí za vývojem a objevem současných brazilských surfingových hvězd. Jak píše v rozhovoru s Camposem World Surf League, Ferreira soutěž vyhrál, s Camposem následující den v rodném městě podepsal kontrakt.

Jeden z nejlepších

S finanční podporou a životem v Sao Paulu mohl „Goofy“, jak se mu v komunitě často říká, naplno využít svůj potenciál. A tvrdá práce přinášela ovoce. Už v roce 2011 vyhrál dvě juniorské profesionální soutěže v Riu de Janeiru a Garopabě, o tři roky později se kvalifikoval do nejvyšší světové soutěže World Championship Tour (WCT).

Velkou životní ztrátou byla pro Ferreiru smrt jeho babičky. V promo videu sdělil, že pocit ztráty transformoval do síly a motivace. Ferreira též říká, že titul mistra světa a všechna další vítězství jsou věnovány právě zemřelé příbuzné. „Její smrt jsem vnímal jako něco, co opravdu může změnit můj život,“ uvedl.

Olympiáda očima reportéra Bureše: Hry jsou bez diváků poloviční, atmosféra postrádá důstojnost

Číst článek

V debutové sezoně získal cenu pro nováčka roku, na okruhu v Portugalsku dokonce dosáhl druhé místo, celkově skončil sedmý. Na své první vítězství si ale musel počkat do soutěže v australském Bells Beach 2018. Ve stejném roce vyhrál ještě dvakrát, na nejvyšším stupínku stál třikrát i v následující sezoně.

Horké chvilky prožil, když mu v USA ukradli auto s cestovními vízy do Japonska, kam se v roce 2019 kvalifikoval na mistrovství světa. „Bylo to velmi náročné, během tří dnů jsem musel zařídit brazilský pas, americká i japonská víza. Všechny věci jsem nechal na letišti, a když jsem dorazil na místo, na surfování mi zbývalo zhruba 10 minut,“ vzpomínal v rozhovoru pro Olympic Channel.

V kraťasech a s vypůjčeným surfem od dalšího Brazilce Toleda se pokusil o zázrak. Ten se mu prakticky podařil, turnaj se skóre 16,33 ze sjezdu tří vln vyhrál. „Bylo to drama. Získal jsem nejlepší skóre a to je šílený,“ doplnil Brazilec.

První olympijský šampion

V Tokiu reprezentoval Ferreira Brazílii s krajanem Gabrielem Medinou. Ani zde neměl jednoduché podmínky. Na začátku finálové rozplavby proti domácímu Igarashimu v první vlně zlomil prkno, během výměny ztratil pět minut času s problémy s připojováním jistícího lana.

I přes tuto ztrátu dokázal následně předvést excelentní výkon. „Jeho soupeř v těžkých podmínkách vůbec nevěděl, které vlny má brát, Ferreira naopak jako býk bral vlnu za vlnou, nepadal a vždy si dojel do místa, kde mohl předvést nějaký manévr,“ napsal po skončení rozplavby redaktor ČT Sport Jakub Stařík na facebook.

S celkovým počtem bodů 15,14 rozplavbu suverénně ovládl a společně s Carissou Mooreovou se stali prvními olympijskými vítězi v surfingu.

'Surfing mi změnil život'

„Neumíte si to představit. Být mistrem světa, už to pro mě byla obrovská věc. Být olympijským šampionem, to už myslím bylo naprosto mimo moje představy,“ uvedl Ferreira po vítězství pro web Ruetir.

Seemanová do dalšího semifinále neprošla. Čejku dělilo od postupu sedmnáct setin

Číst článek

Zároveň mluvil o změnách, které soutěžní surfing provází. „Surfer si dnes dobře vydělá, pomůže rodině i ostatním. Surfing mi změnil život, tak jako mnoho dalším. V Sao Paulu znám spoustu lidí, kteří si chodí zasurfovat pro radost, jen tak před prací, aby si z toho odnesli onen prožitek. Prožitek na pláži, sjíždění vln, spojení s přírodou.“

Ferreirův příběh po středečním vítězství obletěl svět, surfařská komunita je s ním už pár let obeznámena. Ještě letos by měl vyjít dokument režisérky Luizy de Moraes o Ítalově životě, zachycující cestu od začátku v Baia Formosa po titul mistra světa v roce 2019.

Timon Láska Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme