Olympijský bronz v osmatřiceti letech. ‚V tohle jsem ani nedoufal, sport je prostě krásný,‘ řekl Veselý
Před devíti lety byl po olympijském finále zklamaný, teď si to vynahradil. Osmatřicetiletý oštěpař Vítězslav Veselý přidal k dodatečné medaili z Londýna další bronz v Tokiu, tentokrát si ale mohl vychutnat radost přímo na atletickém oválu. „Stalo se něco, co jsem si už ani nemyslel, že se může stát. Sport je prostě krásný, vždycky jde o ta dramata a emoce. Všechno je možné, nikdy to není podle tabulek,“ řekl Radiožurnálu.
Je to vaše druhá olympijská medaile - z Londýna 2012 jste dostal bronz dodatečně po diskvalifikaci soupeře, teď máte bronz i z Tokia. Dají se oba závody nějak srovnat?
Tam není moc srovnání, protože v Londýně jsem v tu chvíli skončil čtvrtý, což bylo velké zklamání. To jsem prožíval špatně, teď jsem si to vynahradil.
Stalo se něco, co jsem si už ani nemyslel, že se může stát. Sport je prostě krásný, vždycky jde o ta dramata a emoce. Všechno je možné, nikdy to není podle tabulek.
Dvojitá medailová radost v oštěpu. Vadlejch bere z tokijského finále stříbro, Veselý má bronz
Číst článek
Ve finále jste předvedl váš nejdelší hod za posledních šest let. Tušil jste, že ještě něco takového můžete dokázat?
V přípravě to šlo, házel jsem daleko. Věděl jsem, že na tom jsem dobře, ale v tréninku je to vždycky lehčí. Závod je dlouhý, jste pod tlakem, děláte to jinak. Trochu mě vybičovalo, že před třetím pokusem jsem byl mimo finále, musel jsem něco hodit. A stalo se.
Jak velký tlak to před třetím hodem byl?
Popravdě, už jen kvalifikovat se do Tokia bylo těžké. Nikdy to nebylo tak složité, už kvůli covidu a přibývajícím rokům. V kvalifikaci na olympiádě také nikdy nevíte, i když máte formu. Spousta dobrých oštěpařů vypadlo, vždycky je to trochu loterie.
Takže jsem šel do finále s tím, že si to užiju. Řekl jsem si, že půjdu s úsměvem a půjdu si hrát. Lidi to většinou neradi slyší, když si chce sportovec závod užít, ale to je špatně. Vždycky by si to měl sportovec užívat, pak ze sebe vydá to nejlepší. Ne když je stažený a ve stresu.
V 38 letech jste ukázal, že lze vybojovat olympijskou medaili. Tak co za tři roky v Paříži?
Ve 41 letech, jo? Už teď svým způsobem přesluhuji, ani tohle jsem si nikdy nedokázal představit, že budu v 38 letech na olympiádě. Člověk se rozhoduje většinou z roku na rok, někdy z měsíce na měsíc. Ale když mě to bude bavit, proč ne.
