Oni, naši a my

Čeští hokejisté přijeli na mistrovství světa do Německa obhájit dvě zlaté medaile z posledních šampionátů v Lillehammeru a Petrohradě. České sdělovací prostředky dávaly už před začátkem mistrovství najevo, že zlatý triptych by nemusel být až tak velký problém. Že každá jiná medaile bude neúspěchem, o čtvrtém a horším místě ani nemluvě.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Český fanoušek si zvykl na úspěchy a je-li navíc příznivcem Vsetína, musí si připadat jako v jedné ze starých řeckých bájí, kde se lakotnému králi měnilo pod rukama ve zlato úplně všechno. Jenže je-li někdo zvyklý na poplácávání po zádech, těžko se vrací do reality. Vidět to bylo už na utkání s Běloruskem. Tým mistrů světa prohrával a tribuny v převážně červeno-modro-bílých barvách rozpačitě mlčely. O přestávce bylo nezřídka slyšet: Oni prohrávají, oni nejsou schopní dát gól. ONI. Sotva Čajánek vyrovnal, už to nebyli oni, ale NAŠI. A s přibývajícími góly v Mezinově síti dokonce ani naši, ale MY.

Vyhrálo se a slavilo - jsme jedineční, jsme skvělí, jsme mistři. Fanoušek dokáže rychle zapomenout na úspěchy, tím spíš, považuje-li je za samozřejmost. A tak 13. května bude po finále jasno: buď my získáme další medaili, nebo to jim nevyjde.

Jenže v Německu jsou i skuteční ONI - Švédové, Kanaďané, Rusové. A zlato je jenom jedno.

Tomáš Lörincz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme