20094 ran, 2011 kilometrů. Golfista si udělal z Mongolska nejdelší jamku světa
Proměnit dvoumetrový putt 18. jamky hřiště Ulánbátaru nebylo pro Adama Rolstona nic složitého. Bývalý ragbista ze Severního Irska ale předtím absolvoval extrémní golfovou pouť, během které s holemi, jedním společníkem a psem přešel Mongolsko.
„Všichni říkali, že to nedokážeme. Někteří se ptali, jestli nemáme nic lepšího na práci. Ale teď žasnu, že jsme to zvládli,“ řekl Adam Rolston Telegraphu, když v mongolském Ulánbátaru dokončil po 80 dnech svou velkou golfovou výzvu.
Jsem dost silný, dokážu hrát i s jednou nohou. Hendikepovaný golfista soupeřil s profesionály
Číst článek
Severní Ir Rolston a jihoafrický caddy Ron Rutland jsou oba bývalí ragbisté. Pro svůj charitativní projekt si ale vybrali golf a Mongolsko. V zemi s minimální hustotou zalidnění tušili málo plotů, celou zemi tak s nadsázkou nazvali „nejdelší fairwayí na světě“.
První odpal provedl Rolston na Khüiten Peak, nejzápadnějším místě Mongolska. K dopravě použili kromě džípu ještě velblouda a tři koně. Pak už šli pěšky, táhli s sebou kárku s vybavením, které vážilo přes 120 kilogramů.
„Vybral jsem trasu vedoucí převážně po travnatém povrchu nižším, než je výška boty, ale déšť ji proměnil v bažinu. Nemohli jsme projet s vozíkem, zapadli jsme až po kolena a Ronovi to málem useklo nohu,“ vzpomíná Rolston na první kilometry.
Celkem jich ušli 2011. Na začátku cesty skrz Mongolsko Rolston odhadl, že by tuto vzdálenost mohl uhrát na 14 tisíc ran, které stanovil jako par (normu, pozn. red) nejdelší jamky na světě.
Jeho „scorekarta“ nakonec čítala o více než 6 tisíc úderů víc. Během 80 dní zahrál Adam Rolston 20 094 úderů, hrál v zasněžených horách i poušti, dvojice se prodírala bažinami a přecházela řeky, přes které nevedou žádné mosty. Společnost jim dělal toulavý pes, který je následoval přes 1500 kilometrů.
Průměrně hrál Adam Rolston každý den přes 250 ran, ztratil téměř dvě stě míčků, v zásobě jich ale měl 400. Jejich prodejem pak získal dvacet tisíc dolarů na charitu.
„Byl jsem zvyklý hrát denně, takže v tom budu určitě pokračovat. Jen bych mohl pálit méně míčů. Ale stejně budu na hře závislý, jako jsem byl i předtím,“ řekl s úsměvem na závěr Ulánbátaru.
