V určitých disciplínách už nemá cenu se zlepšovat, říká lezec Ondra. Změnu olympijského formátu ocenil

Po 13 letech se hvězdný sportovní lezec Adam Ondra představil na mezinárodních závodech také v domácím prostředí. A dařilo se mu. Víkendový Evropský pohár v boulderingu sledovalo na místě přes tisíc lidí a devětadvacetiletý reprezentant ho ovládl. Právě v pražských Letňanech pak poskytl exkluzivní rozhovor pro Radiožurnál Sport.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Adam Ondra v lezení na obtížnost na OH v Tokiu 2020 skončil druhý, celkově se umístil na šestém místě.

Český lezec Adam Ondra na olympijských hrách v Tokiu | Foto: Kenjiro Matsuo; | Zdroj: Reuters

Jestli se nemýlím, tak poslední závod před tímto pražským byl na olympijských hrách. Jaké to po tak dlouhé době bylo? Nezvýšilo na vás domácí prostředí tlak?
Myslím, že jsem na ty závody tak zvyklý, že ani během delší přestávky jsem si neodvykl na závodní tempo. Pro mě je to většinou spíš výhoda, když je spoustu lidí a fandí se. Závody by se měly dělat pro lidi a pokud přijdou a je skvělá atmosféra, leze se mi vždycky dobře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si první část celého rozhovoru s lezcem Adamem Ondrou

Závodní program bývá takový, že se první den leze kvalifikace a ten následující je semifinále a finále. Máte už nějakou rutinu, jak ten čas mezi tím vyplňujete?
Záleží na situaci. Jelikož jsem těmi čtyřmi bouldery prošel relativně rychle, tak nějakou únavu necítím, tudíž žádnou masáž nebo něco podobného dělat nebudu.

Tady v Česku je pro mě výhoda, že si zajedu domů za svou těhotnou manželkou do Brna a strávím zbytek dne tam. Ty dvě hodiny na dálnici jsou příjemné, řídím rád. Ani D1 mě neodradí, po rekonstrukci je to naprostá paráda. (smích)

Oženil jste se a čekáte prvního potomka. Stihl jste si v tomto rušném období mezi olympiádou a novou sezonou trochu odpočinout?
Ano, poslední měsíce byly skvělé. Částečně jsem je strávil doma v Moravském krasu a částečně v Itálii v naší oblíbené oblasti Lago di Garda. Tam jsem si psychicky odpočinul a něco se mi tam podařilo i vylézt. Vím, že na následující sezonu budu mít takový ten závodnický hlad, po olympiádě tam určitě nebyl.

Buďte trochu konkrétnější - co jste v Moravském krasu nebo v Dolomitech vylezl? Na jaké další skalní projekty se chystáte? Jste jimi vyhlášený...
V průběhu podzimu, zimy a jara se mi povedlo vylézt celkem pět test obtížnosti 9B či 9BB+. Asi ta nejtěžší je cesta Wonderland, která se nachází právě v okolí Lago di Garda, je to určitě nejtěžší cesta v Itálii. Jinak jsem zkoušel i několik dalších těžších projektů, které se mi nakonec vylézt nepodařily, ale byl jsem blízko. I v Moravském krasu jsem byl blízko jednomu projektu 9b+ na Holštejně v sekotru Lidomorna.

Tam jsem horolezecky vyrůstal a přestože tam jezdím tolik let, je tam stále potenciál pro další a další cesty, což mi dělá radost.

Od olympiády jste na žádných závodech nebyl údajně i proto, že jste byl zraněný. O co šlo? Jste už v pořádku?
Nebylo to zranění ve smyslu, že bych nemohl lézt, ale pobolívalo rameno. Při skalním lezení to nebyl problém, ale v tomto moderním boulderingu, který je hodně o skocích, dostávají ramena hodně zabrat. Když jsem měl půl roku klid, konečně se to dohojilo a mám opět sebevědomí přijít a skočit do chytu na plný plyn.

Příprava na olympijské hry

Dá se říct, že už jste začal s tréninkem na olympijské hry v Paříži?
I přestože půjde o kombinaci více disciplín, myslím, že pro mě bude nejdůležitější být v totální formě na lezení na obtížnost. To znamená mít co nejlepší svalovou vytrvalost, což se snoubí s cíly, které mám v lezení na skalách. Někdo by to tak neviděl, ale na olympiádu se připravuji právě tím, že se snažím zvýšit svou svalovou vytrvalost.

Sportovní lezení mělo v Tokiu svou olympijskou premiéru, za dva roky v Paříži se ale bude startovat v jiném formátu. Je to pro vás dobře?
Mezinárodní federace tentokrát už dostala dvě sady medailí. Lezení na rychlost už bude samostatná disciplína a bouldering s lezením na obtížnost bude dohromady, což je daleko logičtější a pro mě výhodnější. Byl bych asi úplně nejraději, kdyby tam i to moje oblíbené lezení na obtížnost bylo samostatně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si druhou část celého rozhovoru s lezcem Adamem Ondrou

Ale určitě je pro mě skvělá zpráva, že se můžu plně připravovat a zároveň tolik netrénovat lezení na rychlost, na které nejsem ani talentovaný, ani mě nebaví. Psychicky je to pro mě určitě jednodušší.

Proč jsou pro vás právě lezení na obtížnost a bouldering snazší?
Lezení na rychlost není tolik lezení, je to spíše běh. Takže potřebujete úplně jiná svalová vlákna, než mám já. Cesta je navíc pokaždé stejná, ostatní disciplíny jsou vždy na jiných cestách. Není to jen o tom, jak jste silní, ale i o tom, jak tu cestu umíte přečíst. Je to kreativnější a zábavnější.

Specifika boulderingu

Máte šanci se v boulderingu přiblížit světové špičce, i když máte jiné předpoklady?
Je to těžké. Loni jsem měl těsně před olympiádou v této disciplíně snad nejlepší formu v mém životě, ale hrozně záleží, co nám stavěči postaví. A velmi dobře nás znají, vědí, co sedí mně a co sedí někomu jinému. Ale samozřejmě se to snaží postavit tak, aby prověřili lezce po všech stránkách, čtyři finálové bouldery bývají různorodé - silový, technický, dynamický...

Ale většinou se pak stává, že rozhoduje jeden nebo dva bouldery. Někdo například vyleze silový boulder jen tak tak a někdo v pohodě, ale v konečném součtu je to úplně stejné. Ale potom je boulder, který vyleze jeden jediný člověk, a to rozhodne o závodě.

‚Je čas jít dál.‘ Vodní slalomářka Minařík Kudějová ukončila kariéru. Věnuje se daním a plánuje rodinu

Číst článek

Já jsem pochopil, že v určitém stylu lezení už nemá smysl se dál zlepšovat, je to na úkor mého zdraví. V přípravě na olympiádu je pro mě důležitější připravit se na to, co vím, že mi jde. Pokud v lezení na obtížnost neuděláte chybu, prodáte zhruba to, co jste natrénoval, zatímco v boulderingu je to velká loterie.

V boulderu navíc překážky dopředu nevidíte a teprve při příchodu ke stěně musíte sondovat, jak se co poleze. Dá se na to připravit dopředu?
Než na závod jedeme, víme, jak vypadá stěna. Ale nevíme, jaké chyty na ní namontují. Když dojde na ten první boulder, vylezete ho, tak se ještě můžete cestou podívat na ten další, abyste věděli, co si na něj vzít za lezečky, ale to je trochu kontroverzní téma. Je akceptované, že když se na trasu kouknete na 10 sekund, nikdo vás nenapomene.

Kontroverzní spíše je, když si federace zaplatí stavěče, a je samozřejmě nedokazatelné, jestli ten stavěč někomu nepostavil na soustředění něco velmi podobného. Lezení se stává populárnějším, je v něm hodně peněz, je těžké zamezit podvodům.

Toto pravidlo byste tedy změnil?
Ještě ne, ale myslím, že v rámci nějakých desetiletí to udržitelné nebude. Podvádět je příliš snadné.

Tuto sezonu máte spíše odpočinkovou. Už máte naplánované, čeho se budete chtít v létě zúčastnit?
Na skalní projekty je v létě příliš teplo, takže si zajedu na dva Světové poháry v lezení na obtížnost ve Francii. V půlce srpna pro mě bude vrchol sezony - mistrovství Evropy v Mnichově. Bude tam i ona olympijská dvojdisciplína, na tu se chci dobře připravit.

Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme