„Aklimatizace je základ veškerého trekování ve vyšších místech v Nepálu,“ opakuje zdánlivě samozřejmou poučku znalec nepálských poměrů a zkušený organizátor himálajských treků Ladislav Jirásko. Méně sečtělým zájemcům ovšem pro jistotu připomíná, že ten, kdo chce zamířit do království osmitisícovek, musí si pár týdnů nebo měsíců počkat.

„Jedno období vhodné pro návštěvu je pomonzunové, to je obvykle konec září až začátek listopadu a druhé vhodné období je předmonzunové, to znamená duben, květen.“ K tomu, co bylo právě řečeno, se ale sluší přidat optimistický dovětek. „Jsou místa v západní části Nepálu, kde je možné trek realizovat během celého roku," doplňuje Jirásko. 

Tím nejlákavějším cílem jsou osmitisícové vrcholy, na které se chtějí zástupy trekařů zblízka podívat. Co asi čeká na toho, kdo si nechává zdát o tom vůbec nejvyšším a nejfrekventovanějším kopci?  

„Když si vezmeme například velice vyhledávaný trek směrem do základního kempu pod Everest, tak to obvykle vypadá tak, že se létá z Káthmándú do Lukly, která je zhruba 2500 metrů a odtud následuje, včetně jednodenní aklimatizace, asi pěti, nebo šestidenní pochod směrem do základního tábora ve výšce zhruba pět tisíc metrů.“

Seznámení s reliéfem 

A jak tedy mohou vyplnit léto nadšenci, kteří by chtěli na vlastní oči vidět Everest? Vedle péče o dobrou fyzičku by si určitě měli dopřát i teoretickou přípravu.

„Pokud se tam chystají lidé poprvé, tak je zásadní otázkou dobře se seznámit s reliéfem zamýšleného treku, místa na spaní, místa odpočinku. Na treku do základního tábora pod Everestem je několik zdravotních stanic a Pheriche ve výšce 45000 metrů je jedna z centrál záchranné služby při tomto treku.“

Ano, i tohle je jeden z výdobytků kvetoucího turistického průmyslu, který se stal pro obyvatele Nepálu důležitým zdrojem obživy. 

Aleš Procházka, niš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít