Jako přistěhovalec zažil bídu a diskriminaci. Teď má Adetokunbo v kapse rekordní smlouvu historie NBA
První polovinu svého dosavadního života o basketbalový míč ani nezavadil, na konci té druhé podepsal nejlukrativnější kontrakt v historii NBA. Zní to jako pohádka. Jenže celý příběh Janise Adetokunba připomíná místy jiný, o poznání syrovější literární žánr. Syn nigerijských přistěhovalců se musel celé dětství v Řecku potýkat s neustálým hladem, rasovou diskriminací a strachem o rodinu i vlastní budoucnost.
Ve městě na břehu Michiganského jezera neměli od dob legendárního Kareema Abdula Jabbara větší hvězdu. Janis Adetokunbo se stal v dresu Milwaukee Bucks dvakrát po sobě nejužitečnějším hráčem soutěže, jeho tým navíc v obou sezonách ovládl základní část celé ligy.
Satoranský už do přípravy před sezonou nezasáhne, ke zbývajícím zápasům neodcestoval
Číst článek
Právě řecká modla by měla Bucks dovést po padesátiletém čekání ke druhému mistrovskému titulu. Jenže jednání o prodloužení smlouvy se nekonečným způsobem vlekla a fanoušci znervózněli. Spoluhráči Janisovi dokonce darovali k šestadvacátým narozeninám pero, aby se měl klubu čím upsat na další roky. Vydařený žert, ale možná ještě víc úpěnlivá prosba.
Sága dospěla ke konci 15. prosince, jen pár dní před startem nového ročníku. Výsledek? 228,2 milionu dolarů během pěti let. To je bezmála pět miliard korun. Jak vypočítal server The Athletic, Adetokunbo stvrdil svým spletitým podpisem rekordní kontrakt v historii NBA.
Těžko zrovna Adetokunbovi takové peníze nepřát. Vždyť je to teprve pár let, co ve složité životní situaci neměl na nějaký basketbal ani pomyšlení.
Dětství v bídě
Janis se narodil 6. prosince 1994, tři roky poté, co jeho rodiče emigrovali z Nigérie na starý kontinent do Řecka. Za většími pracovními příležitostmi i za lepším životem. Na aténském předměstí Sepolia ale nebyla situace zdaleka tak růžová.
Aby se početná rodina uživila, musel Janis se svými třemi bratry chodit po vyučování prodávat na ulici brýle, cédéčka a další cetky. A přispět tak alespoň částečně do společného rozpočtu, aby měla rodina co jíst. Alespoň někdy. Nebylo výjimkou, že školou povinní Adetokunbové měli jediné jídlo až večer po návratu domů.
Uspět v draftu není žádné science fiction, je to o přístupu, říká jediný český skaut v NBA Kudláček
Číst článek
„Když jste imigrant, nemůžete pořádně pracovat. Náš otec ale chtěl v Řecku zůstat, hlavně kvůli našemu vzdělání,“ popisoval Janisův starší bratr Thanasis v krátkém televizním dokumentu Giannis and Identity z dílny serveru The Bleacher Report.
Bez potřebných dokladů a oficiální státní příslušnosti byla spousta dveří k lepší budoucnosti zavřených. To vše v době, kdy bylo v Řecku na vzestupu krajně pravicové uskupení Zlatý úsvit, které protiimigrantské nálady ještě posilovalo. Sám Janis se stal plnohodnotným řeckým občanem až v osmnácti letech před svou první cestou do Spojených států.
„Dostal občanství, aby neodletěl do New Yorku jako Nigerijec. Jako basketbalová hvězda se stal ambasadorem země, ale než se stal slavným, bylo na něj v Řecku pohlíženo jako na ilegálního přistěhovalce. Tak jako na spoustu lidí jiných profesí,“ citoval deník The New York Times Nikose Odubitana, právníka, který pomáhá přistěhovalcům v Řecku se získáním občanství.
Janis později popisoval noční cesty plné strachu při návratu z tréninku, kdy si na něj a jeho bratra dovolovaly v setmělých aténských ulicích skupinky vandalů. A rasismu a diskriminaci se nevyhnuli ani o spoustu let později, kdy už jméno Adetokunbo znal celý svět. Jako když komentátor v řecké televizi nazval Thanasise „opicí“ nebo když se Janisovi nabourali hackeři do twitterového účtu a zveřejnili hanlivé komentáře.
Obrovitý vzor
„Chtěl jsem být fotbalista, nový Thierry Henry. Basketbal mě nezajímal,“ přiznal Janis v podcastu The Woj Pod. Zlom přišel při sledování přenosu semifinále mistrovství světa 2006, v němž Řecko porazilo Spojené státy v čele s LeBronem Jamesem. Pod košem dělal hvězdnému Dream Teamu problémy obrovitý Sofoklis Schortsanitis, rodák z kamerunského Tika.
„Pamatuju si to jako dneska. Vyhráli jsme, všichni byli šťastní, ale já byl tehdy mnohem překvapenější z toho, že ten obrovský hráč tmavé pleti byl toho všeho součástí. Došlo mi, že to můžeme dokázat. Že můžeme být profesionální sportovci a reprezentovat Řecko,“ vzpomínal Janis.
„Pro naši komunitu znamenal Schortsanitis strašně moc. Africký imigrant, který vyrostl v Řecku a stal se z něj špičkový sportovec. Dával nám naději, že také můžeme v životě něčeho velkého dosáhnout,“ vysvětlil.
Janisova cesta vzhůru nabrala raketové obrátky. Ve třinácti letech začal hrát a v osmnácti už nastoupil k prvnímu zápasu v nejslavnější lize světa. Jen tři roky poté, co začal s pravidelným tréninkem – do té doby musel myslet v první řadě na obživu rodiny.
Klučina „samá ruka, samá noha“ s výjimečnými atletickými dispozicemi uchvátil skauty NBA, i když v Evropě nehrál výš než třetí a druhou řeckou ligu za klub Filathlitikos. Ze dvou důvodů – ačkoliv vyčníval, byl stále ještě v dorosteneckém věku. Bez potřebných dokladů ale ani nemohl podepsat kontrakt v nejvyšší soutěži, jak podotkl basketbalový trenér Stefanos Triantafyllos v článku pro NBA.com.
V novém světě
„Otočil se ke mně a zeptal se: Co se bude dít teď? Jsme nahraní?“ vzpomínal agent řecké hvězdy Alex Saratsis na okamžik, kdy během draftu 2013 ukázal Cleveland jako první na Kanaďana Anthonyho Bennetta. Janis neměl ponětí, jak výběr talentů probíhá. Přišel do úplně jiného světa.
„Byl jsem jenom dítě. Nevěděl jsem nic o draftu ani o Spojených státech. A to se mi na tom líbilo,“ vzpomínal Adetokunbo, kterého si vybralo Milwaukee na 15. místě.
Amerika ho uchvátila. A on brzy uchvátil ji. Svým uměním, ale také zápalem pro hru a pracovitostí. Když se ho před draftem ptal komisionář David Stern na správnou výslovnost jeho jména, ještě nikdo netušil, že jazykolam Adetokunbo (v angličtině Antetokounmpo) se bude brzy učit vyslovovat celý svět.
Do NBA nakonec nakoukli i bratři Thanasis s Kostasem. A ani nejmladší Alex ještě není v devatenácti letech zdaleka bez šance.
Janis se stejně jako jeho vzor Kobe Bryant nebo i samotný Michael Jordan postupně sezonu od sezony zlepšoval, ruku v ruce s týmovými výsledky, až stanul na basketbalovém olympu. Roky 2019 a 2020 patřily v NBA jemu. Zesílil, na palubovce se stal naprosto dominantním atletem i prvotřídním obráncem a vysloužil si přiléhavou přezdívku Greek Freak – postrach, blázen, zjevení.
„Pokaždé, když vstupuju na palubovku, myslím na svého zesnulého otce, na své bratry a matku, které miluji. To mě nutí předvést to nejlepší,“ vysvětlil svou motivaci v loňském emotivním projevu po převzetí ceny pro nejužitečnějšího hráče NBA.
Ve Spojených státech našel Janis s rodinou vysněný život. V následujících pěti letech na něj čeká poslední výzva, ta sportovní – dosáhnout s Milwaukee na vytoužený klubový úspěch.
