„Terénní lukostřelba je vlastně golf s lukem,“ popisovala Radiožurnálu 54letá lukostřelkyně Martina Macková. Cíl zůstává stejný, sestřelit terče. Závodníci přitom ale chodí v přírodě. Terče jsou o čtyřech různých velikostech: 20, 40, 60 a 80 centimetrů. Každý z nich má navíc předepsanou vzdálenost. Rozdíl je přibližně 15 až 20 metrů a nikdy se nestřílí z roviny.

V semifinále proti úřadující mistryni světa Italce Nozigliové ještě Mackové podpora části české výpravy štěstí nepřinesla. „Byla jsem hrozně nervózní, semifinále jsem si prohrála sama,“ litovala česká reprezentantka. V souboji o třetí místo ale dokázala zvítězit a ve Vratislavi vybojovat cenný kov. „Mám hroznou radost, že mám medaili. Nejen já, ale celé Česko,“ těšilo Mackovou.

Svůj poslední zápas ve Vratislavi zvládla. Zaimprovizovala lépe než její slovinská soupeřka. Terén v jednom z vratislavských parků ale příliš složitý nebyl. „Není až tak krkolomný, jako byl v Rakousku, kde jsme trénovaly,“ vysvětlovala Macková, která se na Světové hry připravovala s kolegyní Jindřiškou Vaněčkovou.

Kromě Rakouska využily také domácího prostředí. Střelnici mají na Strahově, nedaleko sídla fotbalové asociace. Macková zároveň pracuje jako sekretářka lukostřeleckého svazu a svým sportem opravdu žije. „Posledních sedm let, navíc se snažím starat o malé lukostřelce. Můj život se točí jen kolem tohoto sportu, ale už se chci věnovat i něčemu jinému,“ dodává.

Jakub Kanta, sob Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít