'Byl to risk, ale vyplatil se.' Michala Kvapilová se vzdala šestkové kariéry, teď září na písku

Jejím prvním vzorem byla Zuzana Hejnová. Michala Kvapilová se ale, stejně jako její rodiče, stala volejbalistkou. Dostala se až do reprezentace, pak ale přešla k beachvolejbalu, kde po boku Kristýny Kolocové sbírá úspěchy.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michala Kvapilová | Foto: Archiv Michaly Kvapilové

Jaké bylo přejít do vašeho prvního zahraničního angažmá. Odcházela jste už jako reprezentantka, ale jak bylo těžké prosadit se tam?

V Postupimi byl hodně mezinárodní tým. Byla tam Kolumbijka, Mexičanka, Slovenka, Italka. Jazyková bariéra byla velká. Mluvily jsme anglicky, ale ne všechny jsme mluvily dobře. Ohledně výkonnosti to bylo moje první angažmá. Chvíli to trvalo, pár zápasů na začátku se mi nepovedlo, ale trenéři věřili tomu, co jsem předváděla v reprezentaci. Dali mi důvěru a pak jsem se jim za to odměnila.

Na zápasy proti Markétě a Báře jsme si už zvykly, říká beachvolejbalistka Kolocová

Číst článek

Hned první rok jste byla nejužitečnější hráčkou celé německé ligy, následovalo prodloužení smlouvy a bronzové medaile. Jak na ty dva roky vzpomínáte?

Moc hezky. První rok jsem byla v Postupimi, tam jsem byla nejužitečnější hráčkou Bundesligy. Byl to velký úspěch pro klub i pro mě. Chyběl nám jen kousek do semifinále. Další rok jsem změnila klub, přesunula jsem se do Münsteru, což je na druhé straně Německa, takže jinačí zázemí, jiní lidé. Ale bronz tam byl neuvěřitelný.

A pak přišel zlom. Vybudovala jste si kariéru. Mohly přijít nabídky z Polska, Ruska, Itálie. Jenže přišla nabídka od Kristýny a vy jste šla do neznáma.

V tu chvíli, kdy mi Týna zavolala, byla to pro mě neskutečná příležitost. Hrát po boku takové hráčky, jako je Kristýna Kolocová, je pro mě velký zážitek. Říkala jsem si: „Ano, je to risk, v Německu mám své jisté, mohly přijít i lepší nabídky.“ Ale mě ten beach vždycky lákal. Vždycky jsem se k němu vracela v možných chvílích mezi reprezentací. Řekla jsem si: „Teď, nebo nikdy“ a skočila jsem do toho. Jsem ráda, že se to takhle vyplatilo.

Tu situaci jsem nejdřív probírala s rodinou, ta se mnou beachvolejbal hodně prožívala. Ti při mně stáli, že to bude dobré rozhodnutí, ať se rozhodnu jakkoli. Probíral jsem to i s trenérem v Německu. Ale říkal, že nemám pochybovat a mám do toho jít naplno. To se stalo a vyplatilo se.

Vyplatilo. První rok jste se sehrávaly, ale ten druhý je skvělý. Umisťujete se ve světové sérii, přišel úspěch na mistrovství Evropy, v MČR jste porazily druhý český pár. To musí být velké zadostiučinění.

První sezonu jsme neměly žádnou přípravu. Přešla jsem z palubovky rovnou na písek a hodně jsme se s tím praly. Technika je úplně jiná, co se týče bloku nebo smečování. A to už vůbec nemluvíme o nahrávce, kterou jsem v šestkovém volejbale tolik nevykonávala.

Druhá sezona přišla s plnohodnotnou zimní přípravou, rozjely jsme ji parádně pátým místem v Americe, to nás nakoplo, jak body tak zážitkem, že jsme ve čtvrtfinále. A pak sezona dopadla takhle.

Už v šestkovém volejbale by se podle vás dala točit instruktážní videa, jak smečovat. Dynamika i provedení byly předpisové. A teď se to samé dá říct i o beachvolejbale. Čím to je?

Řekla bych, že jsem dříč, tvrdě trénuju. Mám nějaké rezervy v techničtějších úderech, ale od toho tam mám Kristýnu, která různé krátké a dlouhé údery umí. Já jsem tam od smečování. Soustředím se hodně na to. V téhle sezoně jsme objevily můj silný úder a jsem ráda, že se o něj můžu opírat.

První vzor? Zuzana Hejnová

Volejbal je hodně o cestování, ale beach je na přejezdy a přelety ještě náročnější. Co na to soukromý život?

Život se trochu změnil. Ale na cestování jsem pořád trochu zvyklá, ráda poznávám nová místa a nové země, takže mě to až tak nezatěžuje. Navíc přes zimu jsme hodně v Čechách, léto se v soukromém životě přečká. Každý turnaj je něčím specifický, něčím jiný. To mě baví.

Chtěla jste být vždycky volejbalistkou? Neměla jste sen být něčím jiným?

Snila jsem, že budu atletkou, protože jsem začínala v klubu u Pavla Hejna. Zuzka Hejnová byla trošku nade mnou, to byl takový můj první sportovní vzor. Nicméně pak jsem začala hrát volejbal trochu líp, tak jsem se rozhodla pro něj. Ale neřekla bych, že bych od začátku chtěla být volejbalistkou. Nějak to k tomu dospělo a teď jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.

Nepřišly vám třeba nabídky z modelingu?

Michala Kvapilová si zkusila i roli modelky | Foto: Archiv Michaly Kvapilové

Dokonce jsem chvilku dělala modeling. Mám nějaký certifikát, nicméně mi to moc nešlo. Naši se šli podívat na tu módní přehlídku a říkali, že jsem na molu rozhodně byla nejrychlejší.  Vlastně jsem ho přeběhla, byla jsem taková sprinterka mezi modelkami. Ve finále mě to vlastně moc nelákalo.

Jaké máte sportovní sny?

Myslím, že už tahle sezona se zdá nazvat jako snová. Zažít finále na ME je něco, co se ve snech sportovcům honí. Jsem moc ráda, že jsme si mohly na krk pověsit medaili. Chtěla bych to zažít i na nějakém turnaji Světové série. Je tam krásná atmosféra, spousta lidí to vidí. Snem každého sportovce je olympiáda. Uvidíme, jak se to s námi bude vyvíjet, kvalifikační kritéria nejsou úplně jasná, je to daleko, ale za sen se to považovat dá.

A soukromé sny?

Já ještě studuju, takže chci dostudovat, protože se s tím pachtím už docela dlouho, takže doufám, že teď už to dám. A pak, třeba nějaký ten chlap, kdyby si mě vzal, abych nezůstala na ocet. Pak třeba i nějaké děti, ale teď žiju beachvolejbalem a sem tam si odskočím do školy, to jsou teď mé hlavní věci v životě.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme