Kristián Hynek s Martinem Stoškem jsou první ryze českou dvojicí, která se pokusí dostat na celkové stupně vítězů takzvané Tour de France horských kol závodu Cape Epic. Oba závodníci se o blížícím se závodě, který startuje v polovině března, rozpovídali pro Radiožurnál.

Praha 18:17 29. února 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kristiáne, vy jste jednou vyhrál, Jaroslav Kulhavý třikrát. Laika možná napadne, proč jste vlastně nespojili síly a nezkusili to spolu?
Kristián Hynek: Tohle spojení bylo na spadnutí, ale bez dalších podrobností bych řekl, že většinou tomu bránily týmové povinnosti. Jarda byl vždycky vázán ke svému týmu, já jsem byl vázán ke svému. Takhle jednoduchý je důvod, proč k tomu spojení nikdy nedošlo, protože jinak to bylo logické, aby český fanoušek zažil pocit fandění ryze české dvojici.

Martine, pro vás to bude premiéra. Věříte, že se vám podaří splnit cíl dostat se na stupně vítězů?
Martin Stošek: Věřím, že je určitě reálná šance udělat kvalitní výsledek. S Kristiánem jsme nějaké etapové závody zkusili, takže trochu vím, co od toho mám čekat. Měl jsem štěstí, že mě loni vzal s sebou do Afriky. I když jako fyzioterapeuta, tak jsem ten závod viděl ze zákulisí. I to mi myslím pomůže k tomu, abych tam mohl kvalitně závodit. Myslíme, že jsme připravení na to bojovat o nejvyšší umístění.

Ani ten zákulisní zážitek vás neodradil od toho, abyste do toho šel? Přeci jen to obrovské vedro, brzké vstávání, přes 700 kilometrů během osmi dní...
M.S.: Neodradil, naopak. Když jsem tam byl a jen se na závod díval, tak mě trochu svrběly nohy a říkal jsem si, že bych do toho radši rovnou skočil a závodil, než se jen koukal. Je to šance, která se neodmítá, a velká příležitost udělat dojem a ukázat se na tak velkém podniku.

Závody nejsou až tolik obvyklé. Jak funguje spolupráce během závodu?
K.H.: Není to obvyklé, na druhou stranu je jich po světě víc a víc. Hodně se to za posledních deset patnáct let rozmohlo. Má to svoje specifika, rizika a výhody. Ty výhody jsou, že tím, jak je cyklistika hodně individuální sport, tak v tom člověk najde trochu týmovosti.

Jedno z rizik je, že veškeré potenciální problémy se násobí dvakrát. To, že budete mít defekt, se násobí dvakrát, protože ho může mít i váš kolega. Že vám závod nesedne, že budete mít nějaký zdravotní problém. Všechna rizika jsou dvojnásobná. Je to určitě zajímavý formát a pokud je ta dvojice vyrovnaná nebo alespoň sobě co nejblíž, tak je předpoklad úspěchu velký. Jsou určitě chvíle, kdy se jeden cítí líp, a v momentě, kdy neodhadne stav toho druhého, ho může odrovnat do konce závodu.

Jan Suchan, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít