Hostem ve studiu Radiožurnálu Sport byl český baseballista Daniel Vavruša. Dvaatřicetiletý rodák z Prahy zavzpomínal na své zahraniční angažmá v týmu New York Yankees, ale také prozradil, jak se připravuje na prestižní turnaj, který česká reprezentace odehraje v Japonsku.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 18:04 28. února 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak se kluk z Česka dostane k baseballu?
Můj táta hrál, když byl mladší. Dostal se k tomu přes skauta a přes různé kamarády. Mám to vlastně v genech. Táta trénoval Kovo Praha, to byl v 90. letech jeden z neúspěšnějších týmů u nás. Já jsem se od tří let pohyboval na baseballovém hřišti od rána do večera.

Pocházíš z několika sourozenců. Věnovali jste se tomu všichni?
Starší brácha hrál taky, ale skončil z nás jako první. Hrál zhruba do 18 let, než šel na vysokou školu do Anglie, kde si zamiloval frisbee, a teď je snad dokonce vicemistrem Evropy ve smíšeném frisbee. Mladší brácha hrál taky, byl i v dospělém nároďáku. Teď se ale přestěhoval s manželkou do Rakouska, kde baseball hrál, ale letos se už nějak rozhodl, že už asi moc hrát nebude. Všichni jsme hráli.

Jaký je rozdíl mezi softbalem a baseballem?
Softbal je přijatelnější verze pro lidi, kteří to neumí a nejsou v baseballu zběhlí.

Je softbal známý i ve světě?
Soft je spíš pro holky, ale u nás to není taková pravda. Český softový nároďák je jeden z nejlepších v Evropě, ale jinak to ve světě hrají převážně holky. Rozdíl je ve velikosti míčku, hřiště a stylu nadhozu. Je to v uvozovkách taková bobinka hozená, aby to všichni odpálili a byla to sranda.

Jakými sporty sis prošel ty?
Já převážně baseball, ale když jsem byl během střední školy jeden rok v Americe, protože tam je to dělané trochu jinak...

Jinak víc nebo méně?
Ten sport je úplně přidružen ke škole a vše jsou školní družstva. Sezona je rozdělena na tři úseky. První úsek je atletika, přespolní běhy, přes zimu pak basketbal a fotbal a halové sporty. Na jaře začíná baseball se softbalem a dalšími sporty. Můžete během jednoho ročníku hrát tři různé sporty a to se mi strašně líbilo. Já byl jako kluk, který měl vždycky k Americe kvůli baseballu blízko. Chtěl jsem si zkusit americký fotbal, pak mě jako Evropana přemlouvali, ať si jdu zahrát fotbal, tak jsem druhou část sezony byl gólman. Pak přišel na řadu baseball a hrál sem baseball. Byla to geniální zkušenost.

Jak se to stane, že se kluk dostane do New York Yankees?
Bohužel nemám zkušenost s Major League Baseball, to mě mrzí, protože to je nejvyšší meta. Sáhl jsem si jen na to dno. Začalo to, když tady v Evropě pořádal kemp pro asi 60 hráčů mezi 16 a 20 lety. Bylo to v Itálii v olympijském centru. Vybrali skupinu hráčů, tři týdny jsme tam strávili, takže pro rodiče to bylo geniální, že se zbavili dětí přes prázdniny. Tam pak přijížděli skauti a vybírali si. Já tam byl dvě sezony po sobě vybraný a řekli mi, že viděli velký progres mezi těmi dvěma lety a tím jsem se jim zalíbil a dali mi šanci. Měl jsem domluvenou univerzitu v Americe, kam jsem chtěl jít a jít tou studijní cestou a pak vidět, co se stane. Nakonec jsem dostal nabídku smlouvy, řekli jsme si, že to zkusíme, a za 14 dní jsem letěl do Dominikánské republiky do jejich akademie a to byla obrovská zkušenost.

I malá země může mít velké sny, řekl kouč českých baseballistů po postupu na World Baseball Classic

Číst článek

Lituješ zpětně, že jsi zaměnil příležitost jít na univerzitu? Bylo to správné rozhodnutí?
Nikdy bych neměnil to, co jsem udělal. Otázka je, jak by se věci vyvíjely, kdybych šel univerzitní cestou. Bylo to buď platit za to, že budu chodit na univerzitu, nebo být placen hraním baseballu. Nemůžu říct, že bych litoval.

Tvé první kroky vedly do akademie v Dominikánské republice. Co se tam dělo?
První den byl úplně snový. Přiletěl jsem o půlnoci, poslali mě do pětihvězdičkového resortu. Pak jsme šli na snídani all you can eat, prostě pohodička a pak že pojedeme na hřiště, tak jsem si říkal, že takhle by to šlo. Potom jsme dojeli do areálu, to bylo super, krásný areál. No ale pak tam byla velká budova, kde pak všichni spali. Pokoj asi šest na deset metrů, v tom pět paland, boxík na věci. Byla to taková vojna.

Jak dlouho jsi tam byl?
Tři roky.

V takovém prostředí a za takových podmínek?
V podstatě jo. Pak jsem se posunul do pokoje, kde nás bylo jen šest.

Zažil jsi někdy horší podmínky?
Ono to vlastně nebylo tak strašné, neměl jsem s tím problém. Bylo to hustý, ale ani jsem si nepřipouštěl, že by to bylo nějak tragické.

Deset kluků na pokoji? Můžeš mi vysvětlit tu hygienu?
Kluci to mají trochu jinak. Neměli jsme moc věcí, občas se něco ztratilo, někdo něco ukradl. Ti Dominikánci, když na víkend odjížděli domů, tak musel mít člověk vše zamčené. Naučil jsem se španělsky, protože jsem tam byl hozený mezi kluky, co neumí anglicky.

Jak tam ty dny probíhaly?
Vstávalo se v půl sedmé. Já teda v jednu chvíli v šest, protože jsem podle nich nebyl dostatečně osvalen, takže jsem chodil každé ráno do posilovny. Pak snídaně a od osmi trénink a vše jsme měli hotové třeba v jednu hodinu odpoledne i se zápasem a pak už bylo volno. Tak jsme se potulovali po areálu, někdy hráli fotbal. Takový kemp.

Zajímá mě, kde se ta celkem slibná cesta skrz farmu týmu New York Yankees zastavila? Čím vším by ses musel prokousat, aby sis zahrál MLB?
Ta cesta je hodně dlouhá. Bývala i akademie ve Venezuele, protože tam a v Dominikánské republice je velká líheň profesionálních baseballistů z Jižní Ameriky. Kvůli režimu a bezpečnosti přesunuly akademie z Venezuely do Domininkánské republiky. Některé týmy si tam založily druhý tým, třeba Yankees. Pak je akademie na Floridě, kde je člověk na hotelu s lepšími podmínkami. Potom je krátká soutěž short season Single A, pak ještě jedna Single A, pak Double A, Triple A a pak už je Major League Baseball.

Dostal ses tedy z Dominikánské republiky na Floridu. Proč jsi tam nevydržel déle?
Měl jsem dobrou sezonu v Dominikánské republice, takže mě posunuli o úroveň výš. Bylo to super, byl jsem tam pozvaný na začátek února na přípravu s nimi. Pak byl spring training, po něm extended spring training, který je pro hráče, kteří se neprokoušou do těch předchozích pěti soutěží, o kterých jsem mluvil. Pak začíná Rookie soutěž na Floridě, ale než to začalo, tak jsem cítil, že něco není v pořádku s ramenem. Říkal jsem si, že to zkusíme a uvidíme, co bude. Pak jsem ale viděl, že to fakt nejde. Byl jsem na šesti magnetických rezonancích a zjistili, že jsem měl zářez v chrupavce. Ta chrupavka se při každém hodu hýbala a bolelo to, takže jsem musel na operaci. To bylo myslím v červenci 2013, tak pak jsem jel zpátky na rehabilitace a do Čech, kde jsem docházel do Centra pohybové medicíny, kde jsme se to snažili dát dohromady.

A jak to probíhalo dál?
Řekli mi, že mám jet zpátky do Dominikánské republiky na rehabilitace a to už jsem trochu tušil, co se děje. Strávil jsem tam rok a pak jsem ke konci sezony odjel do Prahy. Psychika hrála strašnou roli, cítil jsem, že nemám od nich podporu a že mé kroky směřují ven.

Jak vnímáš chování agentů a lidí vůči vám? Neberou vás trochu jako dobytek?
Nevím, jaké mají podmínky agenti, já ho nikdy neměl. Měl jsem skauta, ten si mě našel, ukázal mě šéfovi a řekl hele, to by šlo, tomu dáme šanci. Ty týmy berou kluky jako investice a chovají se k ni tam, jak vysoká je to pro ně investice. Je to byznys. Jako starší kluk jsem nebyl tak vysoká investice, takže o to menší šanci pak člověk dostane.

Doporučil bys to klukům, co chtějí v baseballu prorazit?
Jestli to milují stejně jako já a chtějí to zkusit, tak určitě. I když je člověk nižší investice, tak šance je vždycky. Těch kluků, co byly skrze nízkou investici a dotáhli do do MLB, je spoustu a z některých jsou hvězdy, jako je José Altuve. Ten, když přišel na výběry pro skauty, tak ho poslali domů a řekli mu, že je malý a že ho nechtěj. On se tam druhý den objevil s falešným pasem znovu a pak mu dali šanci, nabídli mu pár korun a on to dotáhl i na MVP (nejužitečnější hráč soutěže).

Červenka řeší svou budoucnost, nejlepšímu českému baseballistovi skončila smlouva v Baltimoru

Číst článek

Co tě čekalo pak v Česku?
Studium, protože strašně důležitou součástí smlouvy bylo, že jakmile bude z jejich strany ukončena, tak dostanu peníze na studium. V Americe je to tak, že když podepisují kluky ze střední školy, musí jim zajistit finance na univerzitu, protože díky baseballu by měli školu zadarmo. Potřebují jim kompenzovat, o co oni přicházejí. To jsem ve smlouvě měl, takže jsem se rozhodl jít na anglo-americkou univerzitu v Praze na Malostranském náměstí, která byla plně hrazená a ještě mi platili nájmy. To bylo super, že o mě bylo takto postaráno. Samozřejmě pak hrát dál baseball. Vyrůstal jsem na Sabatu, to je tým v Troji, ale pak jsem se posunul na Kotlářku do extraligy, kde jsem měl spolužáky z gymplu. To byla jasná volba, že až se vrátím, tak budu hrát tam a hned ten rok, co jsem se vrátil, tak jsme vyhráli titul.

Byl jsi spokojený? Nebylo ti líto, že ti zranění zarazilo kariéru?
Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel. Mrzelo mě to, ale tušil jsem, že to musí přijít. Začal jsem pomalu pracovat u táty, protože máme firmu na dovoz baseballového materiálu a tam pracuju. Děláme to s tátou dohromady. Měl jsem studium v angličtině zaměřené na byznys, takže jsem se naučil trochu obchodní angličtinu.

Ty jsi ale předtím kariéru na chvíli ukončil, ne?
Je to tak. Bylo to trochu z rodinných důvodů a hodně práce. V jednu chvíli bylo baseballu moc, tak jsem si říkal, že si potřebuji dát na chvíli pauzu.

Takže to bylo spíš psychické?
Určitě to nebylo kvůli zdraví, ale říkal jsem si, že na chvíli si dám pauzu, a nevěděl jsem, na jak dlouho. Řekl jsem si, že dám čas rodině. Baseball je řehole, člověk chodí přes týden do práce a pátek, sobota, neděle je na baseballe a to je těžké i na manželka. Loni jsem byl přesvědčený Kubou Vančurou. Bavili jsme se, že bych šel zpátky do Kotlářky, protože pak spadli do druhé ligy, tak jsem si říkal, že bych jim pomohl zpět nahoru a předal mladším klukům zkušenosti. Z generace okolo mě skončili všichni až na Adama Matušku, který dál hraje. Chtěl jsem jim to vrátit, ale během toho rozhodnutí přišla nabídka z Německa, tak jsem si říkal, že tomu dám ještě šanci.

Takže aktuálně hraješ v Německu?
Ano, za Heidenheim Heideköpfe.

MLB hrozí zastavení. Vedení soutěže se nedohodlo s hráči na podmínkách a vyhlásilo výluku

Číst článek

Popiš, jak velký úspěch bylo pro českou baseballovou reprezentaci, že postoupila na nejprestižnější turnaj na světě World Baseball Classic?
Trochu tomu říkáme Nagano. Bylo to neuvěřitelné. Pamatuji si, když jsme ten večer jeli s Martinem Červenkou z Regensburgu do Prahy, tak jsem tomu ty tři hodiny nemohl uvěřit a pořád jsem si říkal, co se děje.

Porazili jste tam i Španělsko. Jakým překvapením jste se na to mistrovství dostali?
Měli jsme přípravné zápasy proti Španělsku a myslím, že jsme všechno prohráli. Nebyly to žádné velké přestřelky, ale prohráli jsme. Věděli jsme, že budou silnější a že proti nim budeme hrát ten první zápas kvalifikace. Dostali jsme pořádnou facku a prohráli 21:7. Dostali jsme nůž na krk, že jakákoliv další prohra nás vyřadí z turnaje. Další den jsme hráli proti Francouzům a na ty jsme si věřili a to se povedlo. Pak jsme hráli proti Němcům, kteří ale měli o den pauzy méně, což bylo důležité kvůli nadhazovačům, kteří měli různé limity a pak už se nemohli vrátit a někteří z nich nemohli na zápas proti nám. Navíc vím, že atmosféra v jejich týmu nebyla úplně nejlepší. Na rozdíl od nás to byli, když to řeknu blbě, žoldáci. Bylo tam deset kluků z německé ligy, kteří nehráli, a pak deset Američanů, kteří mají německý pas, a ti hráli. Atmosféra nebyla dobrá. U nás byli všichni Češi, kromě Jakea Rabinowitze, který ale v Čechách osm let žije a je součástí nás. V zápase o postup Španělsko proti Velké Británii, tak Britové otočili a pak je porazili. Španělé si mysleli, že už tam jsou, a najedou museli druhý den hrát ještě s námi. Byli nalomení, večerní zápas, zima, foukalo a vše hrálo nám do karet. Kluci zahráli neuvěřitelný zápas, Martin Schneider je prostě nejvíc, co je, a stalo se takových věcí, které byly důležité, a porazili jsme je 3:1, mohli jsme slavit a tancovat čardáš.

Čeká cesta do Japonska. Jak probíhají přípravy?
Jsou divoké, protože jsou tréninky na Tempu v hale nebo v Brně. Pak odlétáme do Valencie, kde si můžeme trochu osahat hřiště a začátkem března odlétáme do Japonska, kde budeme mít přípravu v Miazaki a tam hrát přátelské zápasy a pak začíná turnaj.

Ty skupiny se hrají v Japonsku, na Tchaj-wanu, na Floridě a v Arizoně. Není ti trochu líto, že si nezahraješ na těch amerických stadionech?
Nemohlo být špatně. Nejhůř pro nás pro hráče by bylo, kdybychom byli ve skupině na Tchaj-wanu, protože tam jsou Italové a Holanďani. Všichni jsme se spíš přikláněli k Japonsku, a to z toho důvodu, že jsme tam nikdy nehráli. V Americe jsme všichni byli, sice jsme nehráli MLB na obřích stadionech, ale v Japonsku je sumo a baseball. Od všech známých jsem se dozvěděl, že když byli na baseballu v Japonsku, tak že to bylo naprosté peklo a že to bylo neuvěřitelné.

Vy jste ale parta amatérů, ne? Je to běžné?
Na tomhle turnaji budeme naprostá výjimka. Asociace nám dává skvělé podmínky, to musíme uznat, a snaží se nám pomoci, co se týče materiálu i menších kompenzací. Ty peníze ale stejně někde vydělat musíme.

Někdo je u vás dokonce hasič?
To je Martin Schneider. Třeba Filip Smola pracuje v KPMG, takže ten maká od nevidím do nevidím. Petr Zíma dělá s investicemi, pak máme tělocvikáře z brněnského gymplu a pak nějaké studenty.

Za jakých podmínek by bylo možné se baseballem v Česku uživit?
Nemyslím, že by se tím v Evropě dalo pořádně uživit. Je to sezonní záležitost. To, co já dostanu v Německu, tak překlene tak dva měsíce z roku. Je to takový přídavek navíc.

Je to i důvod, proč v Česku baseball nenatáhne tolik mládeže?
České týmy na tom pracují, snaží se hráčům pomáhat. Ten čas, který člověk baseballu obětuje... Když mi bylo 25 let, tak to 40 hodin týdně bylo, jako kdyby to bylo zaměstnání. Baseball je krásný sport a doufám, že díky tomuhle turnaji přilákáme co nejvíc nadšenců, aby si to prohlídli a dali tomu šanci.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít