Dvě minuty absolutního výkonu na hranici lidských možností, říká organizátor běhu na mamutím můstku

Skokanský můstek v Harrachově obsadili běžci. Přilákal je noční sprint v seriálu Red Bull 400. Sáhli si často na dno sil, nakonec ale ve většině případů bez újmy na zdraví extrémní závod zvládli.

Harrachov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mamutí můstek v Harrachově zdolávali odvážní běžci. | Foto: Janis Mahbouli

Ředitel závodu Aleš Burger si mohl nakonec oddychnout, jelikož závod se mohl uskutečnit. Vytrvalý déšť ustal. „Chvilku to bylo náročné. Zvažovali jsme, jestli závod bude bezpečný, jestli to takhle může proběhnout. V šest bych odpověděl, že závod neproběhne, nakonec trať relativně vyschla. Náročná je vždycky, furt se bavíme o kopci se sklonem 37 stupňů,“ vysvětloval Radiožurnálu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mamutí můstek Harrachov

Při nočním sprintu závodníci museli zvládnout úsek dlouhý 230 metrů, což není nijak zvlášť dlouhý úsek, ale důležité je připomenout si stoupání. „Znamená to dvě minuty absolutního výkonu na hranici lidských možností. Je to něco jako kdybyste se snažil dělat dvě minuty žabáky, nebo něco, co lidské tělo nedokáže zvládnout,“ popsal Burger.

Většina účastníků závod zvládla. Třeba lyžař Dušan Kožíšek, který se chystá na olympiádu nebo Tereza Janovská.

„Podařilo se mi dotáhnout se na prvního, se kterým jsem se dlouho držel. Povedlo se mi protáhnout krok a centimetr po centimetru jsem mu unikal. Měl jsem trošku problémy ke konci, kdy už se to rovnalo. Nevěděl jsem, jestli se mám postavit zpátky na dvě nohy. Je to hodně obtížné, jelikož jsou plné laktátu. Je to o fyzičce, ale i o hlavě,“ popsal Radiožurnálu Kožíšek.

Přepálený začátek

„Trošku jsem to přepálila, což je špatné, protože je potřeba šetřit si nohy až nahoru. Tam je to opravdu kruté na posledních čtyřiceti metrech. Už se mi tam motala hlava, doufala jsem, že cíl bude brzo,“ řekl Janovská.

Zato stříbrný medailista z olympijských her v Londýně, kajakář Vavřinec Hradilek, tentokrát zůstal jen mezi diváky. „Sem tam se zúčastním nějakého běžeckého závodu, ale s mojí postavou kraťoučkými svalnatými nohami bych tady skončil v padesáti metrech. Nemám chuť, ale obdivuji všechny, co to běží, protože to je masakr. Já bych to asi nedal, nebo možná dal, ale neměl bych ten požitek, který mám, když si jdu zaběhat,“ vysvětlil Hradilek.

Mimochodem, populární Vávra byl asi jediný v harrachovském areálu, kterému nevadila průtrž mračen. „Zrovna jsme s organizátory říkali, že dva tisíce lidí proti dešti jenom Vávra pro déšť,“ smál se Vavřinec Hradilek.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme