Uspět v draftu není žádné science fiction, je to o přístupu, říká jediný český skaut v NBA Kudláček

Vít Krejčí prošel jako pátý tuzemský hráč draftem NBA a pomalu může snít o chvíli, kdy v elitní basketbalové lize poprvé oblékne dres Oklahomy. Nebyl ale jediným Čechem, který měl po slavnostním večeru důvod ke spokojenosti. „V klubu jsme z draftu nadšení,“ přiznal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Jakub Kudláček, šéf mezinárodního skautingu Charlotte Hornets. Bývalý reprezentant také doufá, že Krejčího úspěch bude dalším impulsem pro český basketbal.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jakub Kudláček | Foto: Vít Šimánek | Zdroj: ČTK

Jaký byl draft po zkrácené „koronavirové“ sezoně 2019/20?
Letošní draft byl unikátní, jedním slovem – online. Pro nás jako klub i pro hráče. Takový draft jsem pochopitelně nikdy nezažil a ani žádný z mých kolegů, kteří jsou v NBA i třicet čtyřicet let. Omezení byla vzhledem k probíhající pandemii velká a my jsme se museli na celou situaci adaptovat.

Jakub Kudláček

  • Narozen 3. března 1990 v Litoměřicích, bývalý český basketbalový reprezentant.
  • V 17 letech odešel do Reggiany, v Itálii si zahrál mimo jiné i za euroligové Cantù.
  • Nastupoval i krátce za Nymburk, kvůli zdravotním problémům ale předčasně ukončil kariéru.
  • V roce 2017 se stal prvním a dosud jediným českým skautem v NBA.
  • O rok později byl povýšen na šéfa mezinárodního skautingu Charlotte Hornets.

Povídejte.
Za normálních okolností by měli hráči v březnu turnaj NCAA (asociace sdružující univerzitní sport v Severní Americe – pozn. red.). Během května a června by pak létali do klubů NBA a tam by měli tréninky, pohovory, posezení a všelijaké testy.

To ale úplně odpadlo, téměř se necestovalo a my jsme byli od začátku pandemie odkázáni jen na online prostředí. Ať už ohledně komunikace mezi sebou, tak i s hráči. A i samotný závěrečný draft byl online místo tradičního galavečeru v Barclays Center v New Yorku.

Vy jste jako Charlotte získali během letošního výběru talentů nakonec čtyři hráče. Mohl být majitel Michael Jordan po draftu spokojený?
Jsme nadšení a máme velkou radost, že jsme získali hráče, které jsme získali. A to mám na mysli všechny. Podařilo se nám vybrat mladé talentované kluky, kteří všichni mají potenciál se v dalších letech přihlásit v NBA o slovo.

Největší hvězdu jste získali v LaMelu Ballovi. Jeho bratr Lonzo už v NBA pár let hraje, a to je v „záloze“ ještě třetí člen klanu LiAngelo. Celá rodina má v zámoří u basketbalové veřejnosti značnou publicitu, může to pomoct Hornets zatraktivnit celou značku? Po odchodu Kemby Walkera týmu v minulé sezoně přece jen chyběla výrazná osobnost.
Na LaMelovi je nejzajímavější jeho talent. Jeho výška a rozpětí paží, dovednosti s míčem, tvoření hry a to, jakou má schopnost míč tlačit dopředu v přechodu do útoku. To jsou hlavní atributy, proč jsme si ho vybrali. Je to extrémně talentovaný mladý kluk, který má velký potenciál, aby mohl být velmi, velmi dobrý hráč v naší lize.

Blýská se tedy v Charlotte na lepší časy a třeba zase i po delší době na postup do play-off?
Určitě. Je jasné, že musíme být trpěliví, nicméně jsem velký optimista.

Začarovaný kruh

Optimističtí mohou být po letošním draftu i čeští fanoušci. Na 37. místě byl draftován jako pátý Čech v historii Vít Krejčí, který nakonec zakotvil v Oklahomě. Je tohle symbolická tečka za výjimečným obdobím, které u nás basketbal po senzačním šestém místě na mistrovství světa zažívá?
Už dřív jsem říkal, že český basketbal po světovém šampionátu nikdy nebude jako dřív. Tohle je další krok. U nás je to trochu začarovaný kruh, protože NBA je pořád brána jako něco nedosažitelného. A bohužel se to pak projevuje i na mladých hráčích a jejich ambicích. Čím víc Čechů na NBA reálně dosáhne, tím víc bude těch, kteří to budou mít jako cíl. Řeknou si: hele, ono to vlastně jde.

Z dresu píseckých Sršňů až do Oklahomy. Krejčího cesta začala na jihu Čech, pokračovat bude v NBA

Číst článek

Je to tedy z velké části o sebevědomí, které z těch největších basketbalových hvězd na palubovce i mimo ni přímo srší?
Taky. Dostat se do NBA je u nás považováno za nějaké science fiction. Takže jen doufám, že tohle bude přesně případ, který spustí další vlnu mladých nadšených baskeťáků a také to bude další impulz pro celé zdejší prostředí, které do NBA bude naše hráče profilovat a vytvářet jim precizní plány na jejich rozvoj. Tím pádem se takový postup stane přirozenějším a úspěch v draftu přestane mít nálepku něčeho náhodného nebo nedosažitelného.

Vnímáte kolem sebe v prostředí NBA, že prestiž českého basketbalu stoupá?
Stoprocentně. A je potřeba říct, že každému českému zástupci ohromně fandím.

O Vítu Krejčím se ale bavit nemůžeme, lidé ve vaší pozici jsou přísně smluvně vázáni…
Těch restrikcí je ze strany klubů i samotné NBA hodně, zejména směrem k mladým hráčům. Představte si, že jste rodič sedmnáctiletého kluka a třicet klubů NBA by neustále chtělo zjišťovat, jaký má charakter, volalo mu a po každém zápase ho zvalo na večeři. To by asi nebylo úplné dobré. Zvlášť když si pak představíme, že ti hráči by následně třeba ani nebyli v draftu vybráni.

Liga se snaží ochránit hráče, aby se o nich žádní zaměstnanci jiných klubů veřejně nebavili. Informačních kanálů, přes které by mohly kluby lákat hráče a vyjadřovat se o nich, je hodně. Jediná cesta je uplatňovat přísná omezení, aby nikdo o nikom nemohl mluvit.

Práce, která nikdy nekončí

Zatímco Jiří Zídek, Tomáš Satoranský nebo teď právě Vít Krejčí jsou průkopníky mezi hráči, vy jste se dostal jako první Čech na pozici skauta jednoho z klubů NBA. Co všechno taková prestižní práce obnáší?
Objem práce se špatně kvantifikuje, dá se říct, že probíhá nonstop. Není limit, kolik zápasů musíte vidět, abyste hráče znal dobře. Vždycky ho můžete znát ještě lépe. A pak ještě lépe.

Jakub Kudláček i po zranění udělal kariéru v NBA, vybírá hráče pro Michaela Jordana

Číst článek

Samozřejmě vám nesmí vadit, že se pracuje v noci a o víkendech. Pořád se někde něco hraje. Basketbal nikdy nespí – když u nás máme noc, tak v Austrálii se hraje.

V Olympijském podcastu Radiožurnálu jste přiznal, že draft je pro skauta přirozeně vrcholem sezony. Na hráče z Evropy a zbytku světa se ale příliš často nedostane. Nezamrzí vás to občas jako šéfa mezinárodního skautingu?
Do těchto úvah se vůbec nepouštím a jsou pro mě vlastně úplně scestné. Pro mě jako pro skauta je největší zájem úspěch našeho klubu. To poslední, co bych dělal, je, že bych se snažil prosadit nějakého hráče a koukal při tom na pas, odkud pochází. Můj hlavní cíl je, aby byl klub úspěšný. S jakými hráči se to povede, je mi úplně jedno.

Teď probíhá trh s volnými hráči a další ročník NBA by měl odstartovat v prosinci. Váš osobní vrchol sezony tak proběhne zase až za několik měsíců.
To ano, ale v momentě, kdy skončí draft, tak o tři minuty později už přemýšlím nad draftem na další rok. Tohle je práce, která nikdy nekončí.

Vít Moravec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme