Třináct ruských sportovců a dva trenéři mají od minulého týdne zrušené doživotní tresty za doping. Mezinárodní olympijský výbor přesto nepovolil jejich účast na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu. Je takové rozhodnutí správné? A kdo hraje a nehraje fair play? Nejen na takové otázky odpovídal Radiožurnálu Jan Chlumský z Českého antidopingového výboru.

Praha 19:35 7. února 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Arbitráž dala za pravdu těm, kteří tvrdili, že nejsou žádné konkrétní důkazy ke konkrétnímu sportovci, že dopoval. V některých případech ty důkazy jsou,“ říká Chlumský s tím, že se například našly zmanipulované lahvičky nebo záznamy v laboratoři. 

„Pokud nebyl přímý důkaz, tak se z toho sportovci snaží vykroutit, takže to potom mají sportovní arbitrážní soud i Mezinárodní olympijský výbor dost těžké,“ dodává. 

Neférové ale podle něj bylo, že ruský stát podporoval státem řízený doping na svém území a u svých sportovců už v letech 2011 až 2014, respektive dokud se na to nepřišlo.

Zapojeno do toho mělo být mnoho set sportovců, a Chlumský se nediví, že jsou všichni globálně označováni za potencionální hříšníky. 

Dopingový skandál obecně je podle něj kaňkou na světovém sportu – sport je natolik komercionalizován, že se tam točí takové peníze, že jsou sportovci ochotni se snížit k nekalým praktikám. 

„Když jsou přistiženi, tak mají oni, nebo jejich manažeři dostatek na to, aby si obstarali dobré právníky. Je to bitva někde jinde než na sportovních kolbištích,“ uzavírá. 

Jan Moláček, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít