Krajské soutěže v ping-pongu nabízejí netradiční souboje. Soupeřící hráče někdy dělí i 70 let
Hráč žákovského věku na jedné straně stolu a senior na opačné straně. Takové obsazení soutěžního zápasu nabízí krajská utkání stolních tenistů. Dětským hráčům totiž chybí dlouhodobější soutěž, tak soupeří s hráči až o 70 let staršími.
Stolní tenis je v oblasti soutěží specifický. Skutečně se za zelenými stoly mohou potkat generace sportovců.
„To znamená, že hráči zhruba od deseti let se můžou potkat s hráčem, kterému je 80 let a více. Voz liberecký hráč Ondřej Mikula, který je velmi úspěšný,“ vysvětlil hráč Chrastavy Petr Zahradník, jinak také rozhodčí extraligových zápasů
Soutěžní řád neuvádí žádnou věkovou hranici. Není v něm žádné omezení neumožňující dětem startovat mezi dospělými.
„Ve stolním tenisu je to možné, protože není žádné omezení v soutěžním řádu, že soutěží dospělých se nemůžou zúčastnit děti,“ říká Zahradník
„Děti mají svoje soutěže, ale je to v rámci takzvaných bodovacích turnajů, které jsou od úrovně krajů až po republikové. Ale to jsou systémy turnajové, kdežto dlouhodobou soutěž děti vlastně nemají a proto jsou zapojovány do soutěží dospělých. Tak aby jejich výkonnost, tím že se setkávají se zkušeností a s lepšími hráči, šla nahoru,“ upřesnil pětapadesátiletý Zahradník
O čtyřicet let mladší je liberecká naděje František Pusch. Zápasy se staršími soupeři vlastně už ani nepočítá. Přináší mu především zkušenosti.
„Je to určitě jiné než když hrajeme mezi sebou na republikových turnajích, je to úplně jiný zápas. Dalo by se říct, že člověk nastupuje s větším respektem. Neví, co může čekat a každý zápas je úplně jiný,“ osvětluje Pusch.
„My mladý se snažíme hrát pořád tu stejnou hru, útok nebo obrana. Všichni to hrajeme prakticky stejně, zatímco tady to hraje každý zatím jinak. Má tam jiné potahy a každý zápas je jiná zkušenosti,“ dodává Pusch.
Člověk je skoro nešťastný, protože se neprosadí
Jen čtrnáct let má další z libereckých stolních tenistů Tomáš Holík. Pro něj to jsou těžká utkání.
„Není to vůbec jednoduché, protože starší mají různé druhy potahů a hraje se na to opravdu složitě, míček pak jinak odskakuje a má jinou rotaci. Je to složitější, ale všechno jde,“ věří Tomáš Holík.
Nechybí samozřejmě respekt ke starším soupeřům. Ovšem jen do určitého času.
„My je respektujeme, ale do zápasu se jde, že se snažíme vyhrát. Někteří opravdu jenom stojí u stolu a rozhazují nás a my se to snažíme točit různě, rozhazovat je. Oni se nehýbou, ale stejně jim to většinou vychází,“ naoko lituje Holík.
„Oni se naběhají víc, ale mají rychlé nohy, takže toho hodně uběhají a pak už je z toho člověk skoro nešťastný, protože se neprosadí,“ uvědomuje si chrastavský Miroslav Živnůstka
Každá porážka v takovém případě samozřejmě bolí. S o několik desítek let mladším soupeřem možná o to víc.
„Když prohraju s dobrým mladým klukem, který je vidět, že stoupá, tak mě to nijak nemrzí. Je tam ta dravost, to mládí, je to zajímavé s nimi zahrát,“ dodává Živnůstka.
