'Kroky mi připadaly lehčí, chyty větší.' Adam Ondra v Norsku prokázal nejlepší formu v životě

Do Norska se vracel sedmkrát a až při posledním pokusu zdolal lezec Adam Ondra svůj "Project Hard". Na první cestu klasifikace 9c na světě upravil svůj trénink a nyní se lezecky cítí nejlíp v životě. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz přiznal, že nyní se chce víc bavit při méně obtížných výkonech.

Flatanger/Norsko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Adam Ondra | Foto: Pavel Blažek

Adame, kdy jste poznal, že tentokrát "Project Hard" zdoláte?

Vylezl jsem to asi pátý den pobytu. A abych řekl pravdu, tak než jsem přijel naposledy na Flatanger, věděl jsem, že je něco jinak. Že se cítím o dost lépe, silněji a měl jsem větší sebedůvěru. Projevilo se to hned první den, kdy jsem začal projekt znovu zkoušet. Kroky mi připadaly lehčí, chyty větší. Tak jsem přemýšlel, jestli je to jiná cesta, nebo jiný lezec.

Adam Ondra posunul hranice lezení, v Norsku zdolal svůj 'Project Hard'

Číst článek

Začal jsem přemýšlet, že by to mohlo padnout už za pár dní. Den předtím, než jsem to vylezl, jsem si věřil a ten pokus byl opravdu dobrý, přelez utekl jen o vlásek. Ale ten den, kdy jsem to přelezl, už byl jinačí. Byla vysoká teplota, ale na druhou stranu bylo extrémní sucho, to to zachraňovalo. I tak jsem se cítil kapánek unavený a to rozhodlo, že jsem nebyl nervózní. Tlak byl malý a zároveň jsem se na ten pokus těšil.

V čem byla příprava před posledním pobytem jiná, že jste přijel jako „jiný lezec“?

Asi byla ještě specifičtější. Ne že bych předtím trénoval málo, ale před zájezdem v červenci jsem se zároveň připravoval na ME na obtížnost, které bylo těsně předtím. Styl lezení tam je jiný, víc na vytrvalost. Tam mají cesty 40–50 kroků a jsou takřka bez odpočinku. Člověk musí mít „silovou vytrvalost“ a musí udělat vše bez zastavení.

A jak se dá na tak těžké cestě odpočinout?

„Project Hard“ je jiný. Cesta je možná ještě daleko delší, ale jsou tam velmi dobré odpočiny, tvz. „kolena“. Představte si skalní výstupek, za který zaklíním koleno. To mi umožní pustit se rukama a viset hlavou dolů. Je to náročné na celé tělo, ale skvělé v tom, že si můžu uvolnit ruce, které jsou co nejčerstvější na další extrémně náročné pohyby.

Můj aktuální trénink byl daleko víc zaměřen na sílu a fitness. Byl jsem schopen s krátkou pauzou vylézt víc těžkých sekvencí. Díky tomu, že jsem takhle trénoval, jsem sílu v sobě dokázal dát na vyšší úroveň. Kroky, které mi před měsícem připadaly strašně náročné, trošku zlehčily.

Vy při lezení hodně křičíte, tentokrát ale byla oslava tichá.

Byl to speciální zážitek. Možná proto, že to pro mě byla tak důležitá cesta, zatím nejdůležitější v mé kariéře. Možná proto byla oslava v těch prvních pěti deseti sekundách jiná. Popsal bych to tak, že jsem dolezl na konec a sám jsem očekával, že zazní vítězný pokřik. Ale veškerá úleva a radost jako by se sekla v krku. Nechápal jsem, co se děje. Jediné, co jsem cítil, byly slzičky v očích.

„Project Hard“ má jako první na světě klasifikaci 9c, kterou jste mu přidělil. Může ji něco zpochybnit?

Jde to zpochybnit tím způsobem, že nějaký jiný lezec přijde, vyzkouší, vyleze a řekne, že si myslí, že je to lehčí, nebo těžší. To se stát může, ale na tohle si dávám velký pozor. Ač jsou obtížnosti velmi subjektivní, tak hlavně v nejvyšších obtížnostech jsou rozdíly opravdu veliké.

Funguje to tak, že porovnávám s existujícími cestami a troufám si tvrdit, že jsem asi nejvhodnější kandidát, abych mohl říct, že tohle je první 9c. I vzhledem k tomu, že všechny cesty 9b+ jsem vylezl jako první a mám je jako jediný člověk všechny přelezené. Jen jednu vylezl ještě někdo jiný.

Když cítím, že „Project Hard“ je o trošičku těžší než 9b+, neznamená to, že to musí být automaticky 9c, ale v tomto případě si myslím, že je to o pořádný kus těžší než všechny 9b+. I přesto, že je to styl, který mi velmi vyhovuje, zabralo mi to větší kus času než kterákoli jiná cesta. Zároveň si myslím, že jsem v nejlepší formě svého života.

Jaký je další stupeň obtížnosti? A existuje taková cesta?

Další stupeň by byl 9c+, potom by bylo 10a. Taková cesta na světě ještě neexistuje, ale určitě se dá i relativně snadno najít.

Teď je třeba si i trošku užít. Doteď jsem veškerou přípravu směřoval k tomuhle projektu, takže zimní sezonu budu věnovat trošičku lepším cestám, což může být i trošku zábavnější. Podzim bude ve znamení objíždění různých oblastí, v hlavě mám i projektík v Moravském krasu, to by mě lákalo.

V příští sezoně bych se chtěl věnovat sportovnímu typu lezení a popřípadě přelézt další cestu, která by měla obtížnost 9c.

A kde jsou?

Mám pár kandidátů. Už existujících projektů, které jsem zkoušel. Ale vzhledem k tomu, že jsem je zkoušel málo, tak nedokážu říct, jestli je to 9b+, nebo 9c. Je to o tom, že tam pojedu a začnu to zkoušet, abych objevil reálnou obtížnost té cesty.

Jak dlouho trvá takový projekt, jako byl ten ve Flatangeru?

Cestu jsem navrtal už v roce 2013, ale zároveň jsem věděl, že je ta cesta příliš velký oříšek, proto jsem projekt opustil a vrátil se do něj v loňské sezoně. V těch momentech, kdy se v Norsku dá lézt, jsem obětoval veškeré volné chvíle tomu, abych byl tady a cestu zkoušel  nebo tréninku na ni. Celkem jsem se do Norska musel vloni a letos vracet sedmkrát. Vždycky zhruba na dva až tři týdny.

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme