Špinavá voda v Labi je těžká jako ta v Tokiu. Martin Fuksa se na olympiádu může chystat i doma

Vyhrávat úplně každý závod a splnit si sen o olympijské medaili. Aktuální i dlouhodobé cíle má rychlostní kanoista Martin Fuksa pořád stejné. Vedle zahraničních soustředění se připravuje i Nymburce, kde prý voda připomíná tu, která ho čeká v Tokiu.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rychlostní kanoista Martin Fuksa | Foto: ASC Dukla Ivana Roháčková

„Ještě ani nejsem kvalifikovaný. O olympiádě se vůbec nemusíme bavit,“ reagoval na první dotaz na Tokio 2020 Martin Fuksa. Jenže v přítomnosti reprezentantů v jiných sportech s kulisou olympijských kruhů a opřený o japonské auto se ani nemusel nechat přesvědčovat.

Kanoistou roku je Martin Fuksa. Vítěz dostal gramofon, Prskavec si vyzkoušel svatbu

Číst článek

„Na jedné olympiádě už jsem byl, ale nedokázal jsem na ní to, co bych chtěl. Splnil jsem si cíl, že jsem tam byl, ale teď je potřeba zdolat další cíl, což je rozhodně olympijská medaile. Už pro to několik let děláme všechno a věřím, že se nominuju a podaří se mi prolomit ledy,“ řekl serveru iROZHLAS.

I když v Tokiu teprve začínají připravovat areál pro rychlostní kanoistiku, aktuální dvojnásobný mistr Evropy a dvojnásobný medailista z MS už se byl v Japonsku podívat. V plánech má zapsané zářijové kontrolní závody a ví, že (samozřejmě v případě nominace) bude poslední týdny před hrami trávit na soustředění v prefektuře Kóči, aby si na Japonsko zvykl.

Samotné závodiště se teprve připravuje, ale voda je v přístavu, kde budou rychlostní kanoisté závodit, už teď. Pro kanoisty je nezvykle slaná, ale i na to se dá přichystat v Česku.

„Voda bude slaná, ale já jezdím na Labi, které je hrozně špinavé a voda je těžká. A slaná voda je taky těžká, takže vlastně trénuju na slané vodě,“ směje se.

Malá Dukla Nymburk

Základnu má v Nymburce, kde může na tréninky jezdit na kole a odpadá dojíždění. Připravuje ho otec Petr, rovněž mistr světa, a děda Josef, který ve středních Čechách koučuje kanoisty už přes půl století.

„Netrénuju v Praze. Mám od šéftrenéra dovoleno trénovat doma, v tréninkové skupině je ještě brácha a další kluk z Dukly. Máme tam malou Duklu Nymburk,“ říká.

Velkou otázkou zůstává, jak načasovat ideální formu. V roce 2020 bude největší vrchol sezony jeden, zatímco v „normálním“ roce si jich může určit víc. Evropský i světový šampionát, Světovém poháry nebo domácí mistrovství, ze kterého si vloni odvezl rekordních sedm vítězství.

„Vypozoroval jsem, že se musím těšit. Když po několika měsících tvrdé dřiny přijdou závody, jsem sice extrémně nervózní, ale to mi taky pomáhá. Pak byla vždycky období, kdy mi to vyšlo,“ vyhlíží další závody.

Mistrovství světa, která zatím vyhrává jen v lichých letech, bude tentokrát v maďarském Szegedu. Předtím jsou na programu Světové poháry, Evropské hry v Minsku. Na ME posledně dominoval, stejně jako v seriálu SP, jen ze světové scény si odvezl „jen“ stříbro a bronz.

„Může to být ještě lepší, kdybych vyhrál úplně každý závod. Vloni jsem na mistrovství světa byl až druhý a až třetí. Pořád mám co dohánět. Chápu, že ten nahoře mi musí někdy ubrat. Už to, že jsem v první půlce sezony vyhrál všechny závody, na které jsem nastoupil, je něco fakt velkého,“ cení si posledního roku, ale zároveň neztrácí motivaci.

Pár dní po Novém roce odjel na první soustředění do Bulharska a na vodu může na tři týdny zapomenout. Zabrat si dá hlavně v posilovně a na běžkách. Únor už stráví v Portugalsku na vodě. A pak už se dočká závodů.  

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme