‚Dlužím týmu velkou oslavu.‘ Martin Šonka se na mistrovský let chystal do noci

Dvakrát mohutně zařval a pak se sám praštil do hlavy. Tak oslavil pilot Martin Šonka titul mistra světa v Red Bull Air Race. Úspěch mu docházel i během rozhovoru na Radiožurnálu.

Fort Worth, Texas/USA Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tak jsme mistři, no a co | Foto: Joerg Mitter | Zdroj: Red Bull Content Pool

„Pocity jsou nádherné, ale pořád je to namíchané. Tělo je v závodním módu a snaží se být odříznuté od okolí, aby se dokázalo koncentrovat na ten výkon. Dochází mi to postupně, ale je to nádherné, neskutečné, splněný sen,“ řekl mistr světa v Red Bull Air Race Martin Šonka na Radiožurnálu.

Martin Šonka zvítězil v posledním závodu sezony a stal se mistrem světa

Číst článek

Vloni vám prvenství těsně uteklo, letos jste si ho už pohlídal. Byla tam i zkušenost a vyzrálost vás jako pilota?
Rozhodně hrála roli. Zkušenost to byla neskutečná, i když bolestivá. Mě to v hlavě udělalo silnějším, protože tohle byla zase situace, kdy se šampionát rozhodoval posledním letem a bylo to o tom se z toho, slušně řečeno, nezbláznit. A to se povedlo.

Cítil jste formu? Oproti kvalifikaci se podmínky hodně změnily.
Cítil jsem se výborně, to byl můj benefit. Trať tady mi strašně seděla, byla technická, navíc s větrem, který změnil všechno, co jsme si natrénovali. Zkušenosti a svalovou paměť, kterou jsme získali během tréninku a kvalifikace, jsme mohli vyhodit do koše. Dneska to byla jiná trať a můj tým mi strašně pomohl, chystali jsme se pozdě do noci, na simulátoru jsem létal všechny možné směry větru. Dnes to bylo jen o tom převést to do praxe.

Nejrychlejší trajektorie byla strašně riskantní, první dva lety jsem letěl konzervativněji, protože jsem nemusel tolik riskovat. Ale když jsem slyšel Mattův čas ve finále, už šlo o všechno a musel jsem letět na hraně.

I tak byly časy skvělé. Byl jste hodně silný?
Nechtěl jsem, aby někdo pochyboval, kdo má být mistr světa, tak jsem si to trošku pohlídal (směje se).

Na jednom místě udělala chybu většina pilotů, proč ne vy?
Protože jsem ji udělat nechtěl. Kdybych ji udělal, byl bych naštvaný. Foukal tam poměrně silný vítr přímo z boku do brány. Z relativního závětří tribuny jsme vyletěli do klíčové brány, kde šlo o hodně ve tvorbě taktiky. A kdo to nedokázal podchytit, trefil pylon.

Pouštěli vám video ze sezony i závěrečný let, co vám běželo hlavou?
Jak jsem se nedůstojně praštil pěstí do hlavy, když jsem řval radostí. Promítala se mi sezona, jak běžela a jaký je to příběh pro náš tým i fanoušky. Jak sezona začala, diskvalifikace, pak jsme se dostávali do sedla a zase pád na obličej. Byla to nádherná sezona, ten začátek sice ne, ale když se to započte do úspěšné sezony…

Až sundáte kombinézu od šampaňského, na co se nejvíc těšíte?
Než vypuknou oslavy, čeká nás spousta práce. Musí se odevzdat letadlo na cestu přes oceán, takže ho musíme rozebrat, aby neutrpělo. Tým má spoustu práce a já jim pomůžu. Jakmile to bude hotové, tak to vypukne a dlužím týmu velkou oslavu.

Sám jste přiznal, že jste „držgrešle“. Takže pustíte korunu?
Nerad. Bude to bolestivé, ale dneska se asi kousnu a pustím si žilou. (smích).

Až přistanete v Praze, co bude to první, co budete chtít udělat?
První budou moje děti, které půjdu olíbat a přivítat. Pak budu řešit všechno ostatní, uvidí se, kam nás kroky zavedou. Ale určitě bude i další oslava v Čechách.

‚Služebník sportu‘

Možná pro vás všechno teprve začíná. Bude o vás zájem, přijde koloběh rozhovorů a různých aktivit.
Doufám, že zájem bude ne kvůli mně, ale kvůli tomu sportu, kterému jsme tímhle výsledkem zase pomohli trošku povyrůst. Budu služebník svého sportu a rád posloužím.

Sloužíte dlouho, ale výš už to nejde. Je to zlom pro váš sport v Česku?
I když v Čechách má obrovskou tradici, tak to pořád jsou letadla. Není to balon ani hokejka, ale doufám, že naučíme náš národ být pyšný i na takové výsledky a přenést náš sport do televizí.

Zvítězil jste v polovině závodů, ale po začátku jste si to asi myslet nemohl. Ztrácel jste víru?
Víru jsem neztrácel, ale štvalo mě to hodně. Nebyl to jednoduchý start do sezony, mít dvě technické diskvalifikace není optimální. Ale jediné, co jsme mohli dělat, bylo na všechno zapomenout, poučit se a jít do dalšího závodu plně koncentrovaný. A to jsme dělali celou sezonu až do tohohle závodu. Tým mi strašně pomáhal a obrovský dík patří taky jemu.

Vloni druhé místo, letos prvenství. Jaké jsou cíle pro příští sezonu.
Obhájit. Ale není to jednouché. Málokdy se to povede, piloti tu létají úžasně, strašně se to zrychlilo, tady není slabší pilot nebo tým. Uvidíme, budeme dělat to samé, co letos. Pokusíme se nemít technické diskvalifikace a obhájit titul.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme