Do Paříže se těším na fanoušky. Podporu ocení i koně, říká reprezentant v jezdecké všestrannosti Trunda
Jak důležité je vychovávat správné koně pro jezdeckou všestrannost? Je v Česku dostatek kvalitních závodišť? Projevilo se u Miroslava Trundy dříve láska ke koním nebo k medicíně? „Spíše jezdíme do Polska a okolních zemí, kde je kvalitních závodišť více,“ přiznává v pořadu Na síti jezdec ve všestrannosti. Proč je častější dopingová kontrola u koní než u lidí? Jak složitá byla nominace na olympijské hry do Paříže?
Míro, o co vlastně v jezdecké všestrannosti jde?
Je to vlastně triatlon, kdy jedna z disciplín je drezura a koně musí předvádět předem určené cviky. Druhá disciplína je krosová část a koně s jezdcem běží část krosových skoků, kde mají předem stanovenou trasu, a poslední část je parkur. Parkur je skoková část, kde se skáče přes shoditelné prvky.
Proč se tomu říká military?
Protože to začalo jako vojenská disciplína. Vždy to bylo pod vojskem a disciplíny byly jeho součástí.
Drezura, cross-country a parkur. Co je vaše nejoblíbenější disciplína?
Každý, kdo jezdí všestrannost, tak miluje kros.
A proč?
Je to adrenalin a krásný pocit, když člověk dokončí kros tak, jak si představoval před startem. Ten pocit a entuziasmus je neuvěřitelný.
Shoduje se ta oblíbená disciplína i s vaší nejúspěšnější?
Troufám si říct, že je to moje nejsilnější stránka.
Musí být asi velmi složité vybrat koně, aby byl komplexní, ne?
Je to absolutně nejdůležitější část. Když nebudeme mít kvalitní zvíře, tak se nikam neposuneme. Je to gros celé naší práce vychovávat mladé koně, abychom na vrcholu pyramidy měli alespoň dva tři koně, kteří dokážou největší soutěže běhat. Kůň do nejvyšší úrovně dozraje nejdříve okolo osmého roku. Každý, kdo má dobrého koně, tak to může vědět už okolo šestého roku, ale nikdy vám ho neprodá. Je důležité dělat s koňmi už od dvou tří let a zjišťovat, jak kůň reaguje na závodní prostředí a jak danou situaci řeší nebo jak je silný v určitých disciplínách.
Hvězdy světového parkuru se vrátí do Česka. Od roku 2025 se opět bude konat seriál Prague Playoffs
Číst článek
Variabilitě se dá naučit, ale kůň musí mít predispozice...
Musí mít predispozice a určitou část, která mu tolik nejde, tak jde dopilovat. Je to systém výcvikových metod a musí se postupně dostat na vrchol.
Míro, jak jste se dostal k tomuto sportu?
Od malička jsem chtěl koně. Když mi bylo pět let, tak mi táta slíbil, že mi ho koupí, až mi bude deset let. 5. května v roce 1994 mi koupil prvního poníka, což teď bylo 30 let. Ten den jsem teď potvrdil i potvrzovací výsledek v Sopotech. Od dětství jsem chtěl jezdit na koni, šel jsem na střední školu do Lanškrouna, kde jsem měl směr chov koní a jezdectví. Potkal jsem tam vyučujícího Petra Krejsu, on byl v české reprezentaci ve všestrannosti a ten sport mě hrozně zaujal. Už tehdy bylo jasné, co budu chtít dělat. Během období studia na vysoké škole veterinární mi ta škola moc nedovolovala věnovat se naplno, dělal jsem to jako amatér a sem tam jel na závody. Po škole jsem se začal víc věnovat všestrannosti, kdy jsem si nakoupil koně a postupně je vychovával.
Jak probíhá vaše příprava?
Vstávám okolo sedmé hodiny, vedu dceru do školky. Ještě mám dvouletého syna, tak záleží i na tom, v kolik je vzhůru on. Jdu s dcerou do školky už v rajtkách, v perkách, takže jsem pro ostatní za exota. Vypadám jak v legínách. Pak už mám nachystaného prvního koně a začínám jezdit do asi půl jedné. Vyzvednu dceru ze školky, dáme si oběd, pak odjezdím ještě jednoho koně a jdu léčit. Po pacientech jezdím skoro až do večera.
Kde v Česku máte ustájené koně?
Máme vlastní stáj v Líšnici u Prahy, kde máme asi osm hektarů a 22 boxů. Máme to štěstí, že koně můžeme mít doma.
Jak dobré jsou podmínky pro jezdectví v Česku?
Tím, že nejsme jezdecká velmoc, máme trochu smůlu na to, že nemáme tolik kvalitních závodišť. Pardubice jsou nádherné závodiště, svého času se tam běžela olympijská kvalifikace. To by pro mě bylo fantastické, kdybych mohl potvrzovací výsledek udělat před domácím publikem. Závodiště, která existují, tak patří soukromým majitelům, kteří pořádají závody pro své nadšení pro sporty. My jezdíme většinou do Polska, kde je zázemí a kvalitních závodišť mnohem víc.
Někde jsem četla, že byste byl rád, kdybyste měl pro Paříž v záloze tři koně. Co to znamená?
To znamená, že pro úroveň, kterou bych jel v Paříži, tak musím mít splněnou kvalifikaci. Chtěl jsem mít tři koně s potvrzovacím výsledkem, kdyby bylo nějaké zranění, stala se nějaká událost, tak abych si mohl vybírat, s jakým koněm vyrazím.
Práce jako výhoda
Jak to dopadlo?
Na začátku roku jsem jednoho koně prodal a dvě klisny mají splněno, takže máme dva.
Vy jste veterinářem svých i jiných koní. Co bylo dříve, láska ke koním, nebo medicíně?
Láska ke koním byla od narození. Moje rodiče mi vždy do hlavy tlačili, že vzdělání je alfa omega a že se musím učit. Vzhledem k tomu, že jsem měl dobré výsledky, tak veterina byla cesta splnit přání rodičům o studiu a zároveň dělat to, co mě baví.
Je pravda, že tím, že rozumíte koním po zdravotní stránce, tak můžete mít určitou výhodu?
Je to výhoda obrovská. I v tréninku je důležité pracovat na tenkém ledě a někdy je důležité k určitému povrchu zvolit určitý typ kování. Medikace v určitou chvíli je taky nesmírně důležitá. Vnímám to jako nesmírnou výhodu, že věci, které jsem se naučil, mohu aplikovat do toho sportu.
Jste opravdu svým koňům kovářem i trenérem?
Ano, ale nezvládám kovat celou stáj, s tím mi pomáhá kamarád Vláďa Bouša, který mi kove zbytek koní. Vnímám to tak, že někdy, když změním typ kování, tak hned poznám, jak se kůň cítí a nikdy to nejde tak dobře popsat slovy, jako když si to mohu skutečně vyzkoušet a cítit na koni.
Olympijský vítěz v parkuru čelí obvinění z týrání zvířat, údery tyčí zachytila německá televize RTL
Číst článek
Není to někdy nevýhodou, že někdy víte až moc?
To taky, protože se snažím mít koně nedotrénované než přetrénované. Když už přijde zranění, tak je doba rekonvalescence velmi dlouhá, takže je dobré těm věcem předcházet.
Jak je to s medikací? Potřebuje kůň vitaminy, ionty?
Ano, přesně tak. Co se týče fyzické námahy, je nesmírně důležité doplňovat ionty a mít tělo vybalancované, zvlášť na dlouhých soutěžích, když běžíme prostřední den ten dlouhý kros a koně se hodně potí. Koně pak potřebují přes noc relaxovat a podat další den výkon. Co na jakého koně jak zabírá, tak je důležité vědět a je to alchymie.
Funguje u koňů dopingová kontrola?
Ano a je častější než u lidí. Když jsem v roce 2019/2020 jel na svoji první olympiádu, tak musíme každý den zaznamenávat určitou hodinu, kde nás může dopingová kontrola pro lidi zastihnout. Přijel jsem ze Sopot a v sedm hodin ráno v pondělí už u mě byli. U koní je to častější, protože na každých závodech se odebírá doping a je to namátková kontrola. Loni mě odebírali třikrát, a dokonce i na olympiádě.
Vy už máte jistou účast na olympiádě v Paříži, vaše první hry ale byly v Tokiu. Jak na ně vzpomínáte?
Strašně rád, byly to moje první zkušenosti s Olympijským výborem, leteckým transportem koně, pobytem v olympijské vesnici. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Jaká byla ta kvalifikační cesta na Tokio?
Ta začínala v roce 2019, kdy měla být olympiáda v roce 2020. Mě dorostla Shutterfly do osmého roku a mohla se účastnit kvalifikačních závodů. Vše do sebe zapadalo, povedly se mi body v Sopotech a čekaly mě dvě cesty do Běloruska. Shutterfly teprve začínala, takže jsem nemohl jít dlouhý formát soutěže, takže v plánu bylo chodit jen ty krátké.
1:41
Kvalifikace v Chuchli se Čechům nepovedla. Parkurový tým se na olympijské hry do Paříže nepodívá
Číst článek
Jak moc ovlivnilo přípravu koně to, že se olympiáda posunula?
Pro mě absolutně, protože jsem běhal krátké soutěže a sbíral body, tak jsem pak potřeboval jít dlouhé soutěže jako kvalifikaci. V roce 2020 jsem jel do Portugalska a tam se mi klisna zranila, zarazila si kus dřeva do korunky. Byla asi na pět měsíců vyřazená a já nechtěl dělat radikální řešení a nechal jsem to konzervativně hojit. Klisna ale byla fit až v září, takže jsem kvalifikaci udělal až na podzim a mohl jet na olympiádu v roce 2021. Pro mě bylo odložení kvůli covidu výhodou.
Jak fungoval letecký transport koně do Tokia?
Klisna transport v kamionu snáší dobře. Když jsme odlétali z Belgie, koně jsme odvezli na letiště a pomohli je naložit do kontejneru, ve kterém letěli dva koně. Nevěděli jsme, jak koně zabalit, protože byli v letadle 20 hodin. Dávat jim transportní bandáže, jako když jedeme okolo deseti hodin, není úplně vhodné. Ptali jsme se ostatních kolegů a vnímám to tak, že nás to obohatilo. Klisna doletěla v pořádku, měla jen šrám na zadní noze, možná když letadlo dosedalo, tak se lehce podupala.
Jaký to je pocit vědět, že vaše klisna je v nějakém kontejneru? To musí být hrozná nervozita.
Přesně tak a nemáte to ve svých rukou. Teď jsme koně někomu dali a je to stejný pocit, jako když si sednete do letadla, dáte si pivo a necháte to na pilotovi, jestli s vámi někde ztroskotá, anebo přistane.
Míro, jak probíhala kvalifikace do Paříže?
Byla plná očekávání, v roce 2023 jsme měli celý rok na to, sbírat body pro Paříž. Plány byly veliké, ale skončily pro mě v červnu, když jsem si v Holandsku zlomil nohu a musel do Utrechtu do nemocnice. Otočil jsem si chodidlo dozadu a měl jsem rotační frakturu lýtkové kosti. V Utrechtu mi to zreponovali bez medikace, tam jsem si vytrpěl svoje, pak jsme naložili koně, odřídil jsem kamion a v pondělí mi v Motole řekli, že mi nohu musí operovat. Měl jsem tam ale otok, takže jsme čekali týden, než to trochu splasklo. Naštěstí díky týmu, který mi chtěl pomoci a vnímali to lidé stejně jako já, tak jsem už vlastně první týden v září seděl na koni a běžel mezinárodní závody v Borové. Pak jsem jel už do Rumunska sbírat olympijské body, kde se to povedlo.
Místo jste vyjel v loňském roce, ale potvrzené to máte až od minulého víkendu, jak to?
Je to tak, že v roce 2023 se sbírají body. Čím víc jich máte, tím větší šance je na olympiádu odjet. Celý svět je rozdělený do několika skupin a jednotlivci postupují jako vítězové skupin. V naší skupině to byl Litevec a Maďar, dopadlo to ale tak, že jsem byl třetí a to bylo nepostupové místo. Bylo to ale ještě dostatečně bodů na to, abych postoupil z celosvětového žebříčku. V celosvětovém postupu jsem měl stejně bodů jako Dánka, ta měla i stejné umístění a rozhodovalo se, kdo má lepší čas v nejvyšší soutěži a ten jsem měl rychlejší já a díky tomu postoupil.
Jezdecké disciplíny se pojedou v zámku Versailles. Jak moc se těšíte na tohle prostředí?
Strašně moc, protože jezdectví je spojeno se zámeckými zahradami a s Francií. Mám to tam strašně rád, jezdíme tam na podzim na mistrovství světa mladých koní.
Jak ojedinělé je vaše postavení amatéra mezi profesionály?
Vnímám to tak, že tomu věnuji tolik času, jako kdybych byl profesionál, ale živí mě veterina. Jsem amatér, ale někdy mě to uklidňuje, že na sebe nevyvíjím takový tlak. Toho času tomu sportu věnuji dost.
Máte talent, tolik znalostí o koních, nebo štěstí na koně?
Všechny tři faktory jsou přesné. Celý můj život je u koní, dělám to, co mě baví, a to je strašně důležité. Jsem sám sobě pánem a nemusím nikomu nic vysvětlovat a to je kámen úspěchu.
Jak se vyrovnáváte se zodpovědností?
Vždycky si řeknu, že to dělám jen pro radost.
Co je tedy v jezdecké všestrannosti stěžejní? Kůň, nebo jezdec?
Vždycky vyhrává dvojice. Když je velmi dobrý jezdec a má špatného koně, tak nebude ani v průměru. Když jsou oba dobří, mohou udělat dobrý výsledek.
Jak je to s tím, že se o jezdectví říká, že je to jeden z nejdražších sportů? Jak se to dá utáhnout?
Mám takový systém výběru koní, kdy je vychováme do určité úrovně a v určitém věku se rozhodujeme, jestli u nás zůstanou a budou pro nejvyšší sport. O kterých si to nemyslíme, tak jsou na transfer listu a tyto koně nám následně financují celý ten cirkus.
Co vyhlížíte a na co se nejvíc těšíte do Paříže?
Těším se na atmosféru, co tam bude, těším se, že to bude bez covidu, roušek. Samozřejmě na ty prostory, kde se kros poběží.
Jak tohle vnímají koně?
Myslím, že určitě koně vnímají, kolik lidí je na závodišti, a když přijde potlesk, tak to velmi vnímají.
