Problém hopsání formulí. Proč k němu dochází, jaká jsou řešení a co to má společného se sviňuchou?
Technické změny vozů formule 1 v letošní sezoně vrátily na okruhy pro jezdce nepříjemný fenomén poskakování vozů. Po vícero stížnostech pilotů na bolesti zad se dala do pohybu i Mezinárodní automobilová federace (FIA), chce nežádoucí pohyb vozů zmírnit a zároveň sledovat jeho intenzitu pomocí nové metriky. „Spíš náplast než řešení,“ citovala BBC nespokojeného britského pilota George Russella z Mercedesu.
„Jako jezdci a F1 se musíme zamyslet, jakou cenu musí jezdec zaplatit na svých zádech a zdraví v kariéře s takovouto filozofií? Myslím, že ze všeho nejvíc potřebujeme otevřít debatu,“ vyzýval soupeře a kolegy v polovině května jezdec stáje Ferrari Carlos Sainz.
Bolest zad jako vedlejší účinek změn vozů formule 1. ‚Musíme otevřít debatu,‘ varuje pilot Ferrari Sainz
Číst článek
Debatu skutečně otevřel, a to dokořán. Přidávali se další. Hlasy ještě zesílily po červnových závodech v ázerbajdžánském Baku. Na agresivní poskakování na trati si stěžoval třeba Daniel Riccardo z McLarenu, Sebastian Vettel z Astonu Martin nebo George Russel a Lewis Hamilton z Mercedesu.
„Moje záda mě ničí. Do cíle mě dostal adrenalin, jen jsem se modlil, ať už je konec,“ popisoval nejbolestivější závod kariéry sedminásobný mistr světa Hamilton. Několik pilotů zároveň nahlásilo zdravotní problémy přímo mezinárodní federaci, Lance Stroll z Aston Martinu kvůli tomu dokonce odstoupil ze závodu.
Vedení muselo reagovat. „FIA se rozhodla zakročit po konzultacích s doktory v zájmu bezpečí jezdců,“ píše FIA v prohlášení. Chce důkladně překontrolovat prkna i ližiny z hlediska konstrukce či opotřebení a stanovit hranici povolené intenzity oscilace.
Aerodynamický fenomén
Jak a proč takový problém vzniká? Aerodynamická oscilace, která pak vyústí v poskakování či hopsání, vzniká u formulí ve vysoké rychlosti, když se zvyšuje přítlak auta, které proto klesá níž k zemi. A tak se zmenšuje mezera mezi podlahou formule a povrchem dráhy, až se meziprostor zúží natolik, že přestane působit přítlak.
V tu chvíli se formule naopak zvedá. Jenomže tím zase prostor pod autem vyrobí přítlak a jde se zase dolů. A pak znovu, pořád dokola, což logicky nesvědčí zádům pilotů.
Vedení formule sesbíralo data v rozmezí od přípravných závodů z konce února až do nedávného Grand Prix v Barceloně na konci května a dvěma metrikami popsalo, jak se s poskakováním postupně (ne)vypořádávají jednotlivé stáje. Nejhrubější nárazy patřily na začátku sezony Ferrari, postupem času ale u italských vozů tvrdost klesala a naopak stoupala frekvence skoků.
Podobný trend následovala většina ostatních - zmírnění nárazů, ale rychlejší oscilace. Výjimkou jsou monoposty Haasu, jež se zhoršily v obou směrech. Největší zlepšení, co se problému poskakování týče, zaznamenal Mercedes.
Formule, neboli sviňucha
V angličtině nikdo neřekne poskakováním formulí jinak než „porpoising“, podle vodního savce jménem „porpoise“, česky sviňucha. Ta totiž oceány proplouvá pohybem ocasní ploutve a dolní části těla směrem nahoru a dolů. Tedy stejným stylem, jako hopsající vozy F1.
Autorem vtipného a trefného přirovnání je slavný italsko-americký závodník ze 70. a 80. let Mario Andretti, jenž testoval model Lotus 78. V jeho období se inženýři a konstruktéři teprve seznamovali s aerodynamickým efektem oscilace.
Po několika dekádách se s technickými změnami, které mají za úkol zjednodušit předjíždění a zatraktivnit závody, vrátil i nežádoucí efekt. FIA se snaží jednat. Podle mnohých novinářů a expertů ale zatím spíše tápe.
Zlepšení nevěří ani pilot Mercedesu George Russel, jenž označil pokus federace spíše za náplast než řešení. „Rozhodně potřebujeme větší diskuzi,“ dodal.
