Leopold Sulovský před 30 lety jako první Čech zdolal Everest. ‚Byl jsem v psychické i fyzické pohodě.‘

Uplynulo přesně 30 let od chvíle, kdy první Čech pokořil nejvyšší horu světa Mount Everest. 17. května roku 1991 vystoupal na vrchol Leopold Sulovský společně s dalšími členy italské výpravy. Do výšky 8848 metrů. Dodnes jsou členové expedice v kontaktu a pravidelně se schází.

Tento článek je více než rok starý.

Reportáž Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Leopold Sulovský

Leopold Sulovský | Zdroj: Profimedia

„My tady nemáme kdovíjaké věci. Ty mačky nejsou nejšpičkovější, to jsou úplně obyčejné mačky třeba na Mont Blanc. Dnes existují třeba stoupací železa nebo zbraně do ledu, je to více propočítané.“

Něco je podobné, něco úplně jiné než kdysi. S Leopoldem Sulovským jsme se potkali v prodejně s horolezeckým náčiním. Tehdy před 30 lety měl štěstí. Díky Italům se k modernímu vybavení dostal. Pamatuje si všechno do detailů. Špatnou viditelnost, 40stupňový mráz. Včetně nejhorších úseků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Leopold Sulovský vzpomíná na expedici na Mount Everest

„Největší problém tam je ve výšce 8450 metrů – padesátimetrový skalní práh. V létě je ta skála obnažená a je třeba to přelézt. A v té výšce to bez kyslíkových přístrojů dá zabrat. Je to taková tatranská pětka (stupeň obtížnosti – velmi těžké, pozn. red.), to bych řekl, že je nejtěžší. Ty dřívější expedice používaly fixní lana, což je časově náročné, navíc se do toho může trefit špatné počasí a nemoc,“ popisuje Sulovský. Přehled o svých následovnících, kteří se pokusili zdolat Mount Everest po něm, příliš neměl. „Měl jsem pak na programu další a další expedice, takže se přiznám, že jsem je moc nesledoval."

Čína zrušila jarní horolezeckou sezonu na Everestu z tibetské strany. Důvodem jsou obavy z koronaviru

Číst článek

Jak říká, měl tehdy velké štěstí. Byl připravený fyzicky i duševně. „Zastihlo mě to připraveného, trefilo mě to v úplné psychické i fyzické pohodě. Na začátku expedice jsem sice onemocněl, ale pak jsem se z toho dostal. Ta aklimatizace mi vyšla, byl jsem na správném místě ve správném okamžiku. Když člověk tu aklimatizaci nezvládne, těžko může využít těch svých schopností,“ říká Sulovský.

S ostatními horolezci se v Itálii setkává vždy po deseti letech od výstupu, kromě letoška. „Mluvil jsem akorát s tehdejším vedoucím expedice, poslali jsme si zdravice. Řekli jsme si, že když se za deset let jak dva staříci potkáme, tak to může být úsměvné.“ 

V Himálaji byl Leopold Sulovský naposledy před devíti lety. Spíš si teď plní jiné sny, na které dříve čas nebyl. Grónsko, Aljaška, Aconcagua v Argentině. Je jich prý ještě více než dost.

Martin Knitl, bac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme