‚Za chybu se hráčům omluvím a jde se dál.‘ Libor Suchánek odpískal 60 zápasů NHL a získává respekt
Sedám si na novinářskou tribunu v Brooklynu, kde hraje domácí zápasy tým New York Islanders. Předem vím, že na papíře se soupiskou obou týmů najdu jedno české jméno. Za hostující Carolinu dělá gólmanskou dvojku Petr Mrázek. Když ale sjedu pohledem dolů, kam se obvykle nedívám, vyskočí na mě jiné české jméno. Libor Suchánek. Rozhodčí.
Řeknu mluvčímu New York Islanders, že je tu český rozhodčí, a on mě vezme do šatny sudích, doufám naivně. A tak se ptám.
Pán v obleku je velmi ochotný, ale musí kontaktovat vedení ligy. Odchází a říká, že bude hned zpátky. Po pár minutách se vrací s omluvou, že to tentokrát nejde.
Zklamaně souhlasím, ale dostávám kontakt na muže, který zařizuje akreditace na NHL. Mám prý poslat e-mail. Ale vím, že nemám moc času. Kontaktuji přímo Suchánka a v kapse mi před půlnocí zavibruje telefon. Napište tam a tam, tady je číslo a e-mail, píše.
Rovnou mě varuje, že vedení NHL podobné rozhovory velmi nekompromisně odmítá. Asi se bojí rozebíraní herních situací. Sám rozhodčí mi píše, že potřebuje povolení ligy. Žádost jsem odeslal, víc udělat nemůžu, jdu spát.
V New Yorku plánuji návštěvu fanshopu NHL a nepočítám s tím, že to klapne. Deadline jsme si se Suchánkem dali do deseti dopoledne. Pokud se ozvou, napíšeme si. Pokud ne, na shledanou.
V 9.56 přichází SMS, že liga žádost povolila. On je v Brooklynu, já na Manhattanu. Vyrážím okamžitě a český rozhodčí na mě čeká u parku kousek od místa, které se jmenuje velmi typicky pro New York – Broadway. Ještě mi sám pošle adresu, kde stojí.
Máte za sebou zápas mezi týmy Islanders a Caroliny. Co ve vás tenhle zápas vyvolává za vzpomínky?
Skoro žádné, zápas si projdu pak den poté. Kouknu na ofsajdy a zakázaná uvolnění. Tak jako po každém zápase.
Tyto dva týmy jste přece pískal ve svém prvním zápase v NHL...
No vidíte, to je pravda. Vlastně mě to napadlo. Tohle byl můj šedesátý zápas, takže jsem se zase vrátil na místo činu.
Cestujete po celých Spojených státech a Kanadě? Můžete dostat nominaci na zápas na druhém konci Severní Ameriky?
V Kanadě už jsem byl dvakrát. Na západ se létá tak dvakrát do měsíce na tři čtyři zápasy. Máme takové tripy jako hráči. Když už letím takhle daleko, tak pískám v Edmontonu, Calgary, Vancouveru. To samé třeba v Kalifornii, kde hraje San Jose.
‚Napsal, že mě vezme na večeři.‘ V americké Federální lize můžou fanoušci ‚adoptovat‘ oblíbené hráče
Číst článek
Jaká je zatím vaše první sezona v NHL se smlouvou na plný úvazek?
Mám asi dvacet zápasů. Jde to rychle za sebou a užívám si to. Je to podobný počet, jako mají teď za sebou hráči. Během základní částí odpískám asi 75 zápasů, to mám ve smlouvě.
Nominace na zápas jsou tajné. Jak dlouho víte, kde budete pískat?
Víme to asi měsíc dopředu a je to proto, abychom si zajistili letenky a bydlení na místě. Ta administrativní část je na mně. Plánuji to podle času, toho, jak dlouhý je přestup na letišti. Když letí dva zkušenější rozhodčí, určí hotel, kde se bude bydlet. Když jsem tam sám, zvolím si to sám.
Jak si užíváte to, že pískáte NHL?
Je to nejlepší liga na světě. Je to super.
Popište mi vaši cestu do NHL.
Před dvěma lety jsem byl pozván do kempu rozhodčích. Vybral mě český hokejový svaz. Bylo tu dalších šest evropských rozhodčích. Taky jsme pískali přípravné zápasy před Světovým pohárem v Praze. Tam byl delegát z NHL, který má na starosti skauting rozhodčích.
Dostal jsem pozvánku do Toronta na tři zápasy AHL. A pak jsem někdy v červnu dostal nabídku na smlouvu do AHL a NHL, samozřejmě jsem souhlasil. Loňskou sezonu jsem strávil hlavně v AHL. A také přes třicet zápasů v NHL a celé play-off v AHL.
Byla měřítkem vaše angličtina?
Myslím si, že ne. Samozřejmě angličtinu potřebuji. Ale jsou v lize třeba hráči z francouzské části Kanady a pro ně je angličtina také druhý jazyk, takže nejsem sám.
Mluvíte na české hokejisty česky?
Někdy ano. Když jsme třeba sami, aby to nikdo neslyšel. Ale jinak ne, ostatní hráči to nemají rádi, takže mluvíme anglicky. I hráči nebo rozhodčí z francouzské části Kanady mluví anglicky.
V Česku bývala zavedená dvojice rozhodčích Barvíř – Blümel. Máte v NHL také stálého parťáka?
Tady to takhle vůbec nefunguje. V Česku jsem měl stálého partnera Tomáše Brejchu, ale tady pískám každý zápas s někým jiným. A problém to není.
Hrál jste hokej a doufal, že se dostanete do NHL?
Hrál, ale nedoufal. Věděl jsem, že na to nemám. A co se týče pískání, na vrcholu pro mě byla extraliga.
Jak to funguje mezi rozhodčími?
Starší kolegové určují hotel, kde budeme bydlet. Chodíme pak na společné večeře a trávíme čas spolu. Když jsem byl na začátku, snažili se mi pomáhat. Když máme zápasy ve stejných městech, tak spolu cestujeme.
Popište mi váš zápasový den.
Ráno je s kolegy snídaně po půl osmé. Pak je obvykle rozcvičení v posilovně. Zhruba hodinu. V poledne je společný oběd s rozhodčími. Pak si dám šlofíka a dvě hodiny před zápasem vyrážíme na stadion. Záleží podle města, někdy spíme na letišti. A pak před zápasem přijdu do šatny, udělám si kafe, jdeme se rozběhat. Řekneme si taky, jací hráči budou na ledě, na to se máme soustředit. A jdeme na to.
Otázky na malé kluziště dostávají zejména evropští hráči, ale jaké je to v NHL pro rozhodčí?
Školení máme, ale také se snažím sledovat starší kolegy, jak řeší jednotlivé situace. Je velký rozdíl, když jste jako čárový rozhodčí na straně, kde jsou trestné lavice a plexisklo, je daleko těžší se vyhnout. Na druhé straně je zase střídačka, kam si můžete sednout na mantinel a nadskočit, když někdo chce kolem vás prohnat puk.
Hodina denně u videa
Pokřikují na vás hráči? Jaký mají respekt k rozhodčím?
Hráči mají velký respekt speciálně ke starším rozhodčím, kteří strávili v lize patnáct dvacet let. Já si ho snažím vybudovat. Většinou je to slušná konverzace. Vyměníme si pár názorů a jde se dál. Je to tu v klidu, neřveme na sebe. Řekneme si názor a to je všechno.
Až tady si člověk uvědomí, jak moc chce do NHL, říká Nečas. Na farmě žije v apartmánu a hraje golf
Číst článek
A co zpětná vazba?
Většinou se ke mně informace dostanou hned po zápase, kde je delegát. Většinou je to bývalý rozhodčí NHL, který to pískal 20 let a má nám co říct. Vedení je s námi v kontaktu i přes e-mail, dvakrát týdně dostaneme video, na co si dávat pozor jako kolektiv.
Máte za sebou nějakou chybu, za kterou se stydíte?
V kariéře zpětně určitě takovou mám, v NHL zatím naštěstí ne. Ale určitě chyby přijdou. Když jsou malé, tak se hráčům omluvím a jde se dál.
Kolik času strávíte u videa?
To to tak hodina denně, obvykle sleduji zápasy, které jsem pískal. Máme speciální program, kde můžu sledovat všechny ofsajdy, zakázaná uvolnění a vhazování. A pak se snažím sledovat zkušenější kolegy, například ty, kteří pískali finále Stanley Cupu.
Co pro vás bylo nejtěžší, když jste sem přišel? Hokej je přece jen trochu jiný.
Chvíli jsem si zvykal, ale nebyl to extrémní skok. Extrémní bylo cestování a všechno okolo. Zařídit si řidičák, byt… Mám sem pracovní vízum a do Kanady pracovní povolení.
Na jak dlouho máte smlouvu?
Na rok, je to běžné. Delší smlouvy nejsou, ale když už se rozhodčí do NHL dostane, tak v ní pár let stráví. Ale samozřejmě je možné dostat výpověď.
