Nasedl do auta, dojel do Jeny a hodil světový rekord. Železného slavný oštěp je k vidění v Ostravě

Píše se 25. květen 1996. Oštěpař Jan Železný po návratu ze závodů v Japonsku cítí formu a chce si někde na závodech zaházet. Manažer mu nabídne mítink v německé Jeně, vzhledem k blízkosti sedne Železný do auta i s celou rodinou, včetně malých dětí a vyrazí. A na konci dne je držitelem světového rekordu v hodnotě 98 metrů a 48 centimetrů.

Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Železný. | Foto: Michal Krumphanzl | Zdroj: ČTK

Železný teď rekordní oštěp naložil do auta a přivezl do Ostravy na výstavu k blížícímu se Kontinentálnímu poháru, který se v září bude konat ve Vítkovicích.

„Na tom oštěpu je zajímavé, že jsem s ním za prvé hodil ten světový rekord, ale po skončení kariéry jsem ho dával klukům na házení na tréninku. Takže je výjimečný nejen v tom, že doletěl tak daleko, ale taky tím, jak strašně dlouho vydržel a v jakém je stavu,“ říká Železný.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nasedl do auta, dojel do Jeny a hodil světový rekord. Železného rekordní oštěp je k vidění v Ostravě

„Pokud máte nějaký oštěp, se kterým hodíte daleko, tak mu strašně věříte a házíte s ním, dokud je regulérní. Když na závodech někdo přiveze jeden oštěp a hodí s tím daleko, tak si ho chce vzít i ten další. Takže tenhle prošel rukama hodně oštěpařů, naštěstí ale nehodili dál než já,“ říká Železný.

Od čtvrtka patří hliníkovému exponátu čestné místo na ostravské výstavě. Ale jinak Železný žádný exkluzivní prostor pro rekordní kousek neměl.

„Já ho měl pořád v kanceláři, protože dřív s ním kluci házeli. Ale když pak absolvuje velké množství hodů, tak se otupí, sníží se váha, takže už by dávno nebyl regulérní. Ale měl jsem ho v kanceláři mezi ostatními oštěpy,“ vzpomíná světový rekordman.

Železný zažil během kariéry i teď jako trenér vývoj svého náčiní. Revoluční byl posun těžiště o čtyři centimetry dopředu v roce 1986, po hodu Němce Uwe Hohna na značku 104 metrů a 80 centimetrů.

„Byl v tom strašný rozdíl. Nemůžeme říct, kolik by se hodilo, kdyby se házelo starým typem, jsou to jen spekulace. Z mého pohledu je to na jednu stranu škoda, protože to bych pak těch 100 metrů myslím si určitě přehodil, ale bylo to kvůli ohrožení diváků. Když jste hodili těch 100 metrů, tak to třeba ještě dalších 20 metrů jelo po zemi a už to bylo nebezpečné,“ říká Železný.

Železný dokázal spojit techniku, rychlost a sílu

Makarov, Pitkämäki, Thorklidsen, Röhler, ti všichni mohli být Železného nástupci. Jenže dodnes má Železný v historii oštěpu čtyři nejdelší hody a šest jeho pokusů je v první desítce.

Tyčkařka Švábíková se stala v Tampere juniorskou mistryní světa

Číst článek

„Těžko k tomu něco říkat, aby člověk nevypadal namyšleně. Asi jsem byl v něčem výjimečný, že jsem hodil tak daleko. Ti ostatní nespojili to, co jsem dokázal spojit dohromady já – techniku, rychlost a sílu. Nemyslím, že bych byl nějak předurčen somatotypem, ale dokázal jsem spojit tyhle tři věci a ostatním v tomhle vždycky kousek chyběl,“ myslí si Železný.  

Dál než před dvaadvaceti lety v Jeně Železný nehodil ani v tréninku. Ale ještě jednou se cítil skvěle a oštěp mu létal daleko. Bylo to v roce 2000 v Sydney.

„Dál jsem nehodil. Hodil jsem mnohokrát přes 80 metrů, ale pamatuju si jeden trénink, kdy bych asi, kdyby byl nějaký závod, hodil strašně daleko. Bylo to deset dní před kvalifikací v Sydney, kdy jsem šel na takový malý stadion a házel jsem tak dobře, že jsem si pletl čáry o deset metrů. A pak jsem říkal Honzovi Pospíšilovi, že ten stadion přehodím, protože byl krátký, a hodil jsem to až za plot a šli jsme domů. To jsem se cítil asi nejlíp,“ vzpomíná Jan Železný.

Rekordní oštěp můžete v ostravském obchodním centru Nová Karolina vidět až do 9. září, kdy ve Vítkovicích skončí Kontinentální pohár.

David Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme