‚Rád bych to už prolomil.‘ Na slavné klasice Paříž-Roubaix byl Štybar dvakrát druhý, teď chce vyhrát

Trať musí perfektně znát a k tomu se bude na úzkých úsecích tlačit na dlažebních kostkách mezi desítkami dalších cyklistů. Jediný český závodník na nejslavnější klasice si mezi Paříží a Roubaix projel těžké úseky už několikrát. Před nedělním startem ale v rozhovoru s reportérem Radiožurnálu mimo jiné vysvětluje, že zvládnout samotné kostky, které tenhle závod dělají tak atraktivním, není to úplně hlavní.

Rozhovor Paříž/Roubaix Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdeněk Štybar (vpravo) a jeho týmový kolega Niki Terpstra na loňském ročníku Paříž-Roubaix | Zdroj: Reuters

„Abych řekl pravdu, tak to není zas tolik o těch kostkách. Na nich stejně není co vidět, je to spíš o úsecích před kostkami – jak se na ně dostat co nejlépe, abyste viděl, kde se na ně zatáčí, protože tam se odvádí ten největší boj. To je alfa omega Paříž-Roubaix,“ vysvětluje Zdeněk Štybar reportérovi Radiožurnálu v hotelu, který leží jen pár metrů od nedělního startu nejslavnější klasiky.

Cyklista Štybar po sólovém úniku slaví vítězství. Ovládl klasiku v Belgii

Číst článek

Trať je plná úseků s dlažebními kostkami. Může to trochu připomínat lyžaře, který stojí nahoře na startu kroutí tělem tak, jak by chtěl projet brankami, nebo akrobatického pilota. Je to u pasážích s kostkami pro vás podobné?
U nás je to trochu jiné, protože ten závod trvá šest a půl hodiny a 260 kilometrů, takže to není tak, že si to úplně pamatujete. Je to spíš o tom, že když najedeme na úseky s kostkami, tak si větší část závodu pamatuji nebo si ji dokážu vybavit.

Když na to kouká laik, může to působit, že se 260 kilometrů jede v balíku a pak se to rozhodne v závěru. Vy ale přece nemůžete šest hodin jen hloupě točit nohama. Je to asi dost na hlavu, ne?
Je to doopravdy hodně o koncentraci na závod. Hlavně musíte občas podstoupit nějaké riziko, že do nějakého úseku najedete v půlce balíku nebo i na jeho konci. Je lepší to nedělat, ale někdy je lepší říct si, že než abych teď utratil spousty energie na to, abych se dostal dopředu, risknu to a zůstanu vzadu. Občas je nutné vyhodnotit situaci, ve které jste.

Prestižní klasiku Kolem Flander vyhrál nečekaně Ital Bettiol, Štybar dojel na 36. místě

Číst článek

Může vám osobně na kostkách pomoci cyklokrosová minulost?
Spousta lidí se mě na to ptá… ale asi až zas tak ne. Při těchto závodech - při klasikách - se na kole dostáváme hodně často do krizových situací, kdy to je na hraně, jestli lehnete, nebo ne. V tomhle si myslím, že mi cyklokros hodně dal.

V cyklokrose jsem byl spíše mezi těmi lepšími techniky. To už dnes samozřejmě nejsem, ale určitě jsem si z toho něco udržel i na silnici a v těchto závodech to mohu využít. Možná že i tady na Roubaix si dokážu po těch kostkách najít lepší cestu tak, abych ušetřil více energie než ostatní.

Během vašeho prvního Roubaix jste se tu srazil s nějakým člověkem, který tu fotil…
Ano, to bylo Roubaix 2013. Byli jsme na konci toho nejtěžšího úseku, asi dvě stě metrů před jeho koncem, a už jsme tam byli jen ve třech – Fabian Cancellara, Sep Vanmarcke a já, takže jsem mohl mít z prvního startu hned pódium.

A bude letos? Jak vysoko myslíte? Může tohle být třeba váš životní závod?
Může být. Já v to samozřejmě doufám, protože mám celé jaro od začátku sezony dobrou formu, ale teď nevím, jak se na mě podepíše viróza, kterou jsem chytil minulý týden. Doufám, že do neděle se to dá úplně dohromady a bude to dobré.

Triumf Zdeňka Štybara. Český cyklista vyhrál v Belgii už druhou jarní klasiku

Číst článek

Vybavuji si televizní záběr, jak jste před lety skončil druhý a trochu naštvaně jste bouchnul do řídítek. Nebudí vás trochu ta dvě druhá místa ze snu?
Trochu ano, protože jsem dvakrát prohrál ve spurtu a rád bych to už prolomil. Ten sprint tady je ale specifický v tom, že je to na velodromu a na něm je ten sprint jiný než na silnici, je to jen jednou za rok. Už dvakrát jsem tam prohrál, tak jsem si jistý, že když tam přijedu, budu nervózní a budu o tom hodně přemýšlet.

Ideální scénář je asi dojet tam o kilometr první…
To by byl doopravdy ten nejhezčí scénář a mohl bych si to i víc vychutnat. Musím se ale soustředit na první úseky a potom jít z úseku do úseku a ten závěrečný spurt je potom trochu i loterie. Přeci jen je to sprint po 260 kilometrech náročného závodu. Je to úplně jiné.

S jakým umístěním byste byl spokojen?
Tím, že se mi v sezoně zatím doopravdy daří, tak budu samozřejmě spokojen s pódiem, ale i u nás v týmu se bere jenom vítězství. Myslím si, že i s tím bych do toho závodu měl jít. Byl jsem tu dvakrát druhý, několikrát jsem byl v situaci, kdy jsem ten závod mohl vyhrát, tak doufám, že se mi to letos povede.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme