‚Velký hlad přijde až tak za dva dny.‘ Svůj první závod na 100 kilometrů ozdobil Pechek zlatou medailí

O víkendu se v Plzni konalo mistrovství republiky v běhu na 100 kilometrů a závod ovládl hned při svém debutu na netradiční distanci Petr Pechek. „Do 70. kilometru to ještě šlo, pak už mě ale opravdu začaly hodně bolet nohy,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz svůj nejdelší běh v životě čtyřicetiletý závodník.

Tento článek je více než rok starý.

Plzeň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Pechek při závodě na 100 kilometrů

Petr Pechek při závodě na 100 kilometrů | Foto: Daniel Orálek

Petře, tvůj první závod v běhu na 100 kilometrů skončil jasným vítězstvím. Kdy tě vlastně napadlo, že poběžíš tak dlouhou vzdálenost?
Už mě to napadlo v loňském roce, ale to jsem ještě neměl odvahu, protože jsem asi neměl ještě tolik naběháno. Pak jsem o tom hodně přemýšlel, ale definitivní rozhodnutí padlo letos v lednu.

Moje tělo už prostě nechce vrcholový sport, říká maratonkyně Vrabcová Nývltová. Nyní se věnuje amatérům

Číst článek

Ty už ale běháš asi delší dobu...
Ano, začal jsem asi ve 14 letech. Nejdřív jsem dělal běžecké lyžování, tam jsme v přípravě taky hodně běhali, ale pak od 17 let už jen naplno běhám.

Můžeš ve zkratce vyjmenovat nějaké tvé úspěchy?
Mám pět titulů mistra republiky v maratonu, pak čtyři stříbrné a tři bronzové medaile. Pak ještě nějaké medaile z běhu do vrchu.

Jak vysoko řadíš titul mistra republiky v běhu na 100 km?
Není to asi největší můj úspěch, ale spíš ten čas je dobrý (6:44:15 – výsledky), s tím jsem spokojený. Je to jeden ale určitě jeden z těch větších úspěchů.

Pod 7 hodin zvládli trať všichni tři medailisté, takže konkurence nebyla malá. Jak se pro tebe závod vyvíjel?
Ze začátku jsme běželi s Karlem Splítkem (v závodě skončil druhý), ale to jen asi prvních pět kilometrů. Každý jsme běželi své tempo. Ta trať byla na okruhu 2,5 kilometru, ale byla tam obrátka, takže jsem ostatní běžce pak potkával v protisměru. Měl jsem celou dobu přehled, jak na tom jsem a jak se vzdaluji, nebo se ke mě soupeři přibližují.

Závod jsi absolvoval v průměrném tempu lehce přes 4 minuty na kilometr. Takhle sis to naplánoval a tak probíhala i příprava na závod?
Chtěl jsem to rozeběhnout přesně na 4 minuty na kilometr, ale začal jsem trochu rychleji. Říkal jsem si, že se pak zpomalí anebo to vydržím. Nakonec to bylo rozeběhnuté trochu rychleji, na 50. kilometru jsem měl mezičas 3 hodiny 15 minut. Ještě do 60. kilometru se mi běželo v pohodě, ale pak už mě začalo občas něco bolet a od 75. kilometru to už byla docela krize.

Jak se vlastně na tak dlouhý běžecký závod vlastně připravuje?
Běhal jsem dlouhé běhy o víkendu. Jeden den třeba 20 kilometrů a druhý den 50 kilometrů. Jednou jsem běžel i 60 kilometrů. Jednou jsem běžel třeba necelých 50 kilometrů, ale v tom jsem běžel asi 16 kilometrů zhruba v tempu 3:50 na kilometru, abych si zvykl na tempo závodu.

Co se musí pít nebo jíst?
Je potřeba jíst, jen pití asi nestačí, to by asi nevydržel nikdo. Měl jsem energetické gely, rozmixovanou rýži a co se dalo pít. Měl jsem dobrou podporu, byla tam máma s taťkou. Je důležité mít někoho, kdo ti to podá, protože to ušetří dost času. Pořadatelé měli občerstvení sice dobré, ale tohle je lepší.

Když jsi závod dokončil, těšil ses na normální jídlo?
Přímo po závodě člověk takový hlad nemá. Byla mi zima, protože bylo chladno. Když je žaludek podrážděný, tak ani nemáte moc chuť k jídlu. Šli jsme pak s rodiči na jídlo, dal jsem si myslím svíčkovou. Ten velký hlad přijde až tak za dva dny.

Petr Pechek se občerstvuje při závodě na 100 km | Foto: Daniel Orálek

Co na tvé běhání říkají třeba kolegové v práci, když se spolu bavíte, jak jste trávili víkend?
Jeden kolega taky začal běhat, tak mi fandí. Gratulovali mi a myslím, že jsem měl jen pozitivní ohlasy.

Lákají tě i jiné ultramaratonské závody?
Zatím ne, mě tyhle závody moc nelákají. Nedá se to vyloučit, ale spíš si dám znovu zase někdy tu stovku. Věřím, že je tam ještě prostor ten čas vylepšit, protože jsem měl v závěru křeče, což mě zbrzdilo. Taky byl hrozný vítr.

A možná i nějaká rychlejší trať, protože tam byla otočka...
Otočka trochu vadila, ale nebylo to tak hrozné, protože to tempo zase nebylo tak vysoké.

Co bys doporučil amatérským běžcům, kteří třeba už zvládli maraton, ale chtěli by zkusit právě i ultramaraton?
Asi že je potřeba naběhat trochu víc kilometrů než v přípravě na maraton. Taky aby se připravili na to, že i když se cítí dobře, tak ve druhé polovině to nebude úplně jednoduché. Přišlo mi, že se mi běží v pohodě, ale pak mě začaly hrozně bolet nohy. Je z toho pak velká únava, svalová bolest. Nějaká krize vždycky přijde, tak aby na to byli připravení. To mi říkali i ti, co byli za mnou.

Michal Markup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme