Táta byl z mých začátků nadšený, máma už méně, vzpomíná freestyle motokrosař Pilát

Jeho sportovním vzorem je jeden z nejextrémnějších sportovců světa. Muž, jenž stojí snad za všemi kaskadérskými kousky. Travis Pastrama, u kterého v jeho začátcích bydlel, aby se od něj naučil na freestylové motorce. Hostem pořadu Na férovku u Vavřince Hradilka byl freestylový motokrosař Petr Pilát.

Tento článek je více než rok starý.

Na férovku Praha (Aktualizováno: 12:01 23. 6. 2022) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pamatuji si, že jsi vždy byl ten nejmladší, kdo na motorce skočil back flip, když ti bylo 14 let. Platí to pořád?
Už bohužel ne, překonal mě jeden kluk z Německa. Luc Ackermann, který salto vzad skočil ve 13 letech a dneska do toho šlape neskutečně a patří k největší špičce. Je to velký sympaťák a jsme kámoši, pochopitelně mě to ale trochu naštvalo, že mě překonal - ale myslím to ze srandy. Pořád na ten okamžik ale vzpomínám moc rád.

Na férovku

Se svým hostem si povídá vodní slalomář, stříbrný medailista z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobný mistr světa Vavřinec Hradilek. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.06 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.

Jak je to vlastně ve freestyle motokrosu s mládeží?
Dobrá otázka, ale bohužel na to nemám úplně dobrou odpověď. Teď jsem se vrátil z Vídně ze závodů a bavili jsme se tam s kluky z Itálie, ze Španělska a nikde nejsou nové tváře. Někde jo, ale přijde mi, že to neberou tak vážně, jako jsme to brali my. Že se musíme během chvilky dostat na nejvyšší závody, být nejlepší. Můj plán byl jet za Travisem Pastranou, trénovat s ním a já pak u něj byl a bydlel. On mě učil nové věci a triky a nebylo to zadarmo, musel jsem fakt makat. Dneska mi přijde, že ti noví nemají takovou vidinu. Nějaké kluky máme, já mám dokonce svoji FMX akademii, ale myslím, že mají ještě pořád co dělat.

Travis Pastrana je obrovská ikona. Jaký spolu máte vztah, jste v kontaktu?
Ano, pořád. Nepíšeme si každý den, ale jednou za čas, když se něco děje. Bohužel dva roky covidu v našem sportu opravdu nic nebylo, žádné akce a s Travisem jsme se neviděli minimálně čtyři roky. Vždycky na Vánoce si napíšeme, co je nového. Oni teď rozjíždějí nějakou Tour, tak mu napíšu, že bych byl rád taky členem, tak snad nebude mít obsazeno. Je to ale o manažerství a pak i o kamarádství. Když on třeba ví, jak jezdím, tak může říct, že mě na akci chce.

To si vás vyberou podle toho, že umíte třeba jeden konkrétní trik, který zapadá do programu celé show a pak vás pozvou?
Není to o jednom triku. Když je večerní show, tak to není na jeden skok, ale musel bych umět čtverné salto na motorce a já bych ho ukázal a hotovo. Pokud se o mě říká, že umím třeba dva tři triky, které jsou pro diváky skvělé, a nějaké další, které jsou nastejno s ostatními jezdci, tak mě rádi pozvou.

Naložil bratra do sanitky, pak předvedl unikátní salto. 'Hlavně ať něco nepokazím,' říkal si Podmol

Číst článek

Už jsme zmínili vaše začátky, ale jak jste se vůbec dostal k freestyle motokrosu?
Začal jsem normálním motokrosem, už ve třech letech. Ale to nebylo z mé hlavy, že jsem si řekl o motorku, ale táta, než jsem se narodil, tak jezdil motokros a enduro. Pak prý začali s mámou stavět barák a docházely jim peníze na střechu. Ona mu řekla, že kdyby prodal motorku, tak že by měl i dostaveno. Táta to prý pochopil, prodal motorku, pak jsem se narodil a když jel táta z porodnice, tak řekl, že mi postaví motorku. Nepostavil ji, za tři roky motorku koupil a já začal jezdit dokolečka za barákem a byl jsem nadšený.

Pak tedy přišel klasický motokros?
Jo, závodil jsem a myslím, že mi to docela šlo. V pěti letech jsem byl vicemistr Evropy ve své kategorii a byl jsem nadšený. Když se ve školce chodilo po obědě spát, tak já spát nikdy nechtěl, chtěl jsem jít trénovat na motorce. Moc mě to bavilo a měl jsem velký štěstí, že bydlím v Pyšelích a o vesnici vedle bydlel Petr Kuchař, naše největší hvězda v motokrosu. On chodil pořád běhat okolo toho mého areálu, kde já jezdil na motorce. Tak se občas zastavil, skamarádili se s tátou. Já pak závodil a on tenkrát přitáhl z Ameriky freestyle motokros, ještě s Markem Rejmanem, který dnes dělá Gladiator Games. Když jsem to viděl, tak jsem pak v motokrosu na posledním skoku přemýšlel, jestli roztáhnout nohy nebo ruce a už jsem se na to těšil a jak Petr Kuchař přitáhl tenhle sport, tak jsem si uvědomil, že to chci dělat.

Petr Pilát

Narodil se 12.3.1991. Motokros jezdí již od 3 let a ve svých 12 letech začal skákat Freestyle Motokros. V roce 2005 v Sazka aréně jako nejmladší člověk na světě skočil back flip. Jeho učitelem je legenda českého freestyle motocrossu - Petr Kuchař.

Co znamená přitáhnout freestyle motokros? Co konkrétně z USA do Česka přitáhli?
Do té doby se jezdilo na motorce a maximálně někdo do cíle zamával divákům. V Americe ale začali tehdy zjišťovat, že se lidem líbí dělat jeden nebo dva skoky, kluci budou závodit a že se to bude hodnotit jako krasobruslení, když zvednou při skoku ruce. Tohle vymysleli ve Spojených státech někdy v roce 1998 a o rok později to Petr přitáhl do Evropy. V roce 2000 byl myslím první závod v Brně. Teď jsme tady vlastně měli dvacáté výročí a tím to všechno začalo.

Jaká byla vaše vůbec první velká show, nebo závod?
Už to nebyl závod, ale Gladiator Games. Je to vždy na konci roku, tehdy to bylo v roce 2001, mně bylo deset let. Skákali jsme v tehdejší Paegas Areně (dnešní Tipsport Arena na pražském Výstavišti, pozn. red.) a to bylo pro mě největší haló. Byla plná hala, já byl nadšený a vím, že říkali, že mám skočit asi tři kola a Marek se mi smál, že jsem jezdil do té doby, než mi došel benzin.

A co na tvůj koníček říkali rodiče?
Maminka se tam tenkrát byla podívat. Táta byl samozřejmě nadšený a pyšný, on sám motorkář, tak se mu to líbilo. Máma se ještě dívala na ten skok, to bylo asi dvanáct metrů, dneska se skáče minimálně 25 metrů a teď o víkendu třeba 35 metrů. Pak ale přišel rok 2004 a já měl velký úraz, máma u toho byla a řekla mi, že už se na to do konce života nepodívá.

Když se díváte na svoje začátky a na mladé jezdce u nás, nebo ve světě, vnímáte rozdíl?
Není to úplně to, co bych očekával. Přijde mi, že ta naše generace to hrotila daleko víc. Byl jsem jeden z těch nejmladších, dneska už je mi 31 let a spadám do těch starších, ale jsou tam pořád kluci 35, 37 let a říkají, tak ještě rok a máme konec, ale my nemáme nové tváře. Mám svoji školu, kde trénuju „mlaďochy“ a pár nadějných tam je. Teď mají ale ten věk, kdy je puberta, tak záleží, jestli nebudou víc soutěžit s holkama. Doufám ale, že budou makat a freestyle v Čechách půjde jen nahoru, že to nepohasne. Myslím, že jsme udělali s Liborem Podmolem a jeho bráchou, s Petrem Kuchařem velký haló ve freestylu celkově i po světě.

Ptám se proto, že i mně přijde, že freestyle motokros byl po svém nástupu hodně vidět a že teď už o to není ze strany mladších jezdců takový zájem, nemyslíte?
Pořád se vymýšlí nové triky, ale jsou tak strašně náročné a nebezpečné. Myslím, že jediný důvod je bezpečnost, že vidí, jaký z toho můžou být úrazy. V dnešní době začínáme ale používat airbag landing, což je jakoby nafukovací dopad. Představte si skákací hrad, takový podobný materiál, ale ono to docela bolí, protože motorka váží sto kilo, jsem ve dvanáctimetrové výšce, mám rychlost a ta motorka třeba na mě spadne. Fakt to bolí hodně. Když to ale natrénuju do molitanu, zvládnu to, ale když pak spadnu na tvrdý doskok, tak je to malér. Já do toho naštěstí ještě nespadnul, ale viděl jsem spoustu velkých pádů do měkkýho doskoku a těm klukům se nic nestalo, takže věřím, že by to mohlo být lákadlo.

A to se používá v exhibicích a na závodech?
Je to trochu jiné, sám jsem na to ještě nepřišel. Teď jsme skákali ve Vídni, jeden skok byl z hlíny a druhý ten nafukovací a já stejně dělal pořád ty těžší věci na hlíně, protože to mám radši. Říkám si ale, že kdyby se mi to nepovedlo, můžu mít po sezoně, ale když se to nepovede do nafukovacího, tak se třeba nic nestane.

Je to sport o detailech? Mám na mysli cit a všechny ostatní vlivy, co musí hrát roli?
Strašně moc detailů tam je. Nevím, jestli jen já, ale vítr je velký nepřítel, několikrát jsem kvůli tomu ošklivě spadnul. Stačilo, že fouklo na stranu a byl jsem zraněný. I na motorce ale stačí dát jiné pneumatiky, na řídítkách rukojeti, cokoliv změním, tak už na to myslím a říkám si, proč jsem to měnil, ať jsou to boty, kalhoty, prostě cokoliv. Hned tu změnu pak cítím.

Nejlepší doba freestyle motokrosu je pryč, nebo přijde v budoucnu ještě lepší?
Myslím, že to teprve přijde. Doufám teda, protože nechci, aby to skončilo, je to můj život, koníček, práce a nedovedu si představit, že by to mělo skončit. Jak jsme měli tu dvouletou pauzu, tak i z ostatních jezdců cítím tu natěšenost a všichni vymýšlíme nové triky. Já už mám taky nějaké v hlavě a věřím, že to ještě přijde.

Máte svoji akademii, čemuž se dá věnovat déle, než samotnému závodění. Kdy jste ji založil a je to něco, co pak chcete dělat dál?
Rozjelo se to asi v roce 2015, protože jsem začal dostávat e-maily od rodičů, že by chtěli přihlásit syna do nějaké školy, jestli to vůbec existuje. Já odpovídal, že můžeme něco vymyslet, ale že na to žádnou školu nemám. Pak mě napadlo, že je to docela škoda, zvlášť když mám ten areál, tak to pojďme využívat. Tak jsem to rozjel, pomohl mi s tím Autoklub České republiky a mám tam spoustu kluků, co dělají freestyle. Teď mám trochu husí kůži, ale mám tam i úplně mladý kluky od čtyř do osmi let, kteří jezdí motokrosový závody. Trénuju teda i motokros a mám tam třeba dva nebo tři kluky, co jezdí dva roky a už jezdí mistrovství republiky a umísťují se na stupních vítězů. Máme skupinu na WhatsAppu a o víkendu jsem dostával jen fotky ze stupňů vítězů a to mě fakt potěšilo. Když byl covid, tak jsem byl opravdu vyčerpaný, nic nebylo, vidina závodů žádná. Prostě bez nálady, ale udržovalo mě při životě, když jsme trénovali s mladými. Viděl jsem tu chuť a to mě hnalo, to bylo moc fajn.

Jak se učí takhle mladí závodníci dělat triky?
Moje přítelkyně dělá gymnastiku, tak k ní občas kluci přijdou. Na motorce je to ale jiné než na trampolíně, každopádně gymnastika je dobrá pro každý sport. Suchá příprava a pak na motorce je potřeba mít pro freestyle základ z motokrosu. Není to jen o tom postavit rampu a skok, ale naučit se základy, smyky a umět žít s motorkou. Umět si hrát s motorkou, to je prostě základ.

Kolik skoků skáčete v tréninku? Jak vlastně probíhá takový trénink třeba v průběhu týdne, když pak o víkendu jsou závody?
Trénuji hodně přes týden, ale hodně záleží na počasí. Nejde skákat, když fouká vítr a nejde skákat po větším dešti. Já jsem si sice vybetonoval rozjezd, aby to šlo dřív, než když je tam hlína a bahno. Snažím se dvakrát nebo třikrát týdně jít si zatrénovat, ale není to tak, že bych tam byl čtyři hodiny, mě stačí hodina a půl. Někdy přijedu na trénink, dám půl hodiny a cítím, že to není ten správný den, že trénuju jen, že musím, a není to ono. Pak je trénink, že tam přijedu a jsem schopný být tam celý den.

A při tréninku se skáčou stejné skoky, jako pak při show?
Snažím se co nejvíc, protože cítím, že jakmile je trik, kterého si víc bojím a nedělám ho tak často, tak je z něj respekt pořád. Jakmile ho trénuji pořád, stane se z něj rutina a pak je to jednoduchý. I nejtěžší věc se dá natrénovat, takže si v každém tréninku dát všechny triky. Myslím, že je to pak i bezpečnější a nemám nervy.

Jak se přichází na nové triky?
Je potřeba to promyslet, jak to budu dělat, co a jak. Těžiště těla, jestli potřebuju motorku víc na přední nebo na zadní kolo a poprvé se jde většinou do molitanu. Zkusím pár pokusů, zjistím, že to je jednoduchý a za den se naučím novou věc. Pak jsou triky, že něco zkusím a zjistím, že ani náhodou, že je to bez šance a přestanu to dělat. Je to náročné, bolí to, ale do molitanu je vždycky lepší spadnout, než na tvrdý povrch.

A ostatními jezdci si pak triky posíláte na videu, nebo si to schováváte?
Nehlásí se dopředu, že něco trénuju, protože já pak jedu na závody s tím vyhrát, ukázat něco nového a doufám, že ostatní toho tolik nemají. Nové triky se pak řeší až na závodě, protože ráno máme trénink, porotci to vidí celou dobu a jakmile jsem něco ukázal, tak jsem jim to řekl. Třeba jsem vymyslel vlastní trik, který jsem nazval Kapitán Pilát a v tréninku jsem to nikdy neskočil, nebyl jsem si jistý. Nechal jsem to jako poslední skok ve finále a říkal jsem si, že buď se to povede, nebo ne. Ukázal jsem jim to na videu, pak jsem to zvládl, vyhrál jsem a byl jsem spokojený.

Čím je motorka na skoky odlišná od té klasické na motokros?
Není zase tolik jiná, je to v podstatě standardní motokrosová motorka a jsou na tom doplňky, které se nedají koupit. Seříznu třeba sedlo, uříznu ten plast a tam se chytám. Pak se musí udělat tvrdé pérování, takže se mění pružina. Ladí se motor, aby ta motorka měla sílu, protože v halách nám zkracují rozjezdy, tak potřebuju maximální výkon, jiný výfuk, řídítka, ale není to zase o tolik jiné.

Nejlepší český freestyle motokrosař Podmol se zranil na mistrovství světa, zlomil si obě nohy

Číst článek

Jste limitováni pravidly, že třeba motorka musí splňovat nějakou váhu? Snažíte se mít motorku co nejlehčí?
Čím lehčí, tím lepší, ale nedá se nic moc extra ubírat. Dáváme tam titanové šrouby, ale i když tam dám všechny titanové, tak seberu kilo a není to zase takový rozdíl.

A osobní tělesnou váhu kvůli výkonu a trikům si hlídáte?
Určitě to musí být znát. Mám trochu průšvih, že jsem asi nejvyšší na světě ve freestyle motokrosu, mám 192 centimetrů a 85 kilo. Jsou tam kluci, ti mi jsou pod ramena a váží třeba 60 kilo a to je velký rozdíl. Nic s tím ale nenadělám, motorka mi funguje, tak jsem spokojený.

Trénuje se tedy i fyzička?
Není to zdaleka tak náročné, jako klasický motokros. Naše finálová jízda trvá 120 vteřin a za tu dobu musím zvládnout třeba dvanáct skoků, což je rychlovka, ale není to fyzicky náročné. Když dělám salta, tak to chce být spíš rychlý, mrštný a obratný. Gymnastika je na to super a chodit běhat, plavat a na kolo.

To vám asi problém nedělá, ne?
Chodím, ale teď mám trochu problém s nohou, kterou jsem si naposledy zranil na trampolíně. Mám ji zlámanou a hodně šroubů, takže pořád bolí.

Padáte z motorky hodně často? Kolik vážnějších zranění během kariéry jste zažil a jak se z nich dostáváte?
Bolí to každého stejně a není to nic příjemného. Je to ale můj život a já to miluju. Vždycky když se mi něco stalo, tak jsem si říkal, že se musím co nejrychleji uzdravit. Všichni říkali, že jsem zázračné dítě, co se rychle uzdraví. Měl jsem takové heslo: víra tvá tě uzdraví a ono to funguje. Měl jsem v roce 2015 velký úraz, doktoři říkali, že budu dva roky pryč a já po dvou měsících stál na stupních vítězů jako mistr Evropy. Jde to urychlit.

Co vás teď v nejbližší době čeká?
Teď bude akce 2. července v Čerčanech u Benešova, kde mám svůj tréninkový areál a tam dělám letos už 16. ročník Pilníkovo pozdní odpoledne. Bude tam Martin Šonka s letadlem, gymnastika, motorky a další sporty. Ve freestylu tam budou i závody, ale porota budou diváci, spíš taková legrace.

Vavřinec Hradilek, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme