Superbowl přichází, Tom Brady odchází. O americkém fotbalu jako zrcadle radostí i strastí společnosti v USA

Jeden z nejslavnějších amerických sportovců současnosti, Tom Brady, ohlásil minulý týden konec sportovní kariéry. Ve Spojených státech to na chvíli byla zpráva číslo jedna. Můžeme na úvod říct proč a čím to je tak významná zpráva?
No významná zpráva je to asi kvůli tomu, kdo Tom Brady je a byl a jak dlouho hrál. A že hrál americký fotbal, samozřejmě. To je sport číslo jedna tady ve Spojených státech. A že ho někteří mohou označovat asi za nejlepšího hráče amerického fotbalu všech dob. To jsou asi ty důvody.

Jemu je teď 44 let a hodně dlouho se spekulovalo o tom, jak dlouho vydrží, jak dlouho bude hrát nebo zda se chystá už odcházet do v uvozovkách sportovního důchodu. Jak běžné je vydržet hrát na té nejvyšší úrovni takto dlouho v americkém fotbalu?
Ve 44 letech to je opravdu výjimečný, zvlášť pro amerického fotbalistu. Pokud bychom mluvili o profesionálním sportu obecně, tak samozřejmě neexistuje žádný horní věkový limit. Napadá mě jako výjimka box. Tam zavedli limit 40 let, jestli se nepletu. Takže kdyby byl Tom Brady boxer, tak už bychom ho několik let v akci nevídali. Ale pokud se ptáš, jestli je to běžné, kdybychom udělali nějaké mezisportovní, mezidisciplinární srovnání, třeba Gordie Howe nastoupil v NHL naposledy v 52 letech. Martina Navrátilová po svém návratu, hlavně ke čtyřhře tedy, vyhrála tenisový grandslam ještě skoro v 47 letech. Takže úplná rarita to není. Ale bavíme se samozřejmě, jak jsem říkal, o různých sportech. V různých érách navíc, zvlášť u některých sportů se ta životnost vrcholových sportovců stále prodlužuje. Ale u sportu tak fyzicky náročného a s vysokým rizikem zranění, jako je americký fotbal, je to, co dokázal Tom Brady po čtyřicítce, opravdu výjimečné.

Připomeňme, že on nejenže hrál až do těch 44 let, ale v tom roce, kdy mu bylo 40 nebo potom později, vyhrál skoro polovinu svých Super Bowlů a získal v těchto letech dvě ze svých pěti ocenění pro nejužitečnějšího hráče Super Bowlu. Navíc i ty úspěchy sbíral i v těch velmi pozdních letech. A není tedy sice nejstarším hráčem všech dob Národní fotbalové ligy (NFL), tím zůstává, pro zajímavost, George Blanda, syn slovenského horníka z Pensylvánie, který ukončil svou skvělou kariéru v 48 letech. Ale z aktivních současných hráčů byl Brady s přehledem nejstarší a jeho dlouhověkost asi nejlépe vynikne i ve srovnání s průměrem. Může to mást, protože nejde o medián, ale Royal Bank of Canada dělala před několika lety výzkum a došla k tomu, že průměrný věk, kdy se končí v NFL, je necelých 28 let. Takže toto Brady překonal o více než 16 let.

No, to jeho jméno je zavedená značka v amerických domácnostech. Něco jako Martina Navrátilová, jak jste zmiňoval, třeba pro české, přinejmenším příznivce sportu, ale asi pro obecně českou veřejnost. Tak to samé může být Brady pro americkou veřejnost, prostě ho zná úplně každý. Pojďme dát nějaké hlavní milníky jeho života. Jeho životní příběh je také velmi bohatý. Můžete ho popsat?

On to nebyl hráč, nad kterým by se od mládí všichni rozplývali, jaký je to talent. New England Patriots, když to vezmeme chronologicky, v roce 2000 ho draftovali až v šestém kole. Ale vlastně hned ve druhé sezoně, kdy tam působil, začal pravidelně nastupovat a na jejím konci se poprvé stal nejužitečnějším hráčem Super Bowlu. Takže tam velmi rychle vyskočil. A Patriots tenkrát navíc vyhráli poprvé v historii Super Bowl. Pak to s nimi Brady ještě pětkrát dokázal zopakovat, než odešel potom na poslední dvě sezony kariéry do Tampy, se kterou přidal svůj sedmý vítězný Super Bowl.

Takže nakonec, když to posčítáme, drží snad všechny myslitelné rekordy NFL - tedy minimálně pokud jde o tu pozici quarterbacka. Je také součástí jakéhosi fiktivního nejlepšího týmu všech dob, který NFL v roce 2019 sestavila. A na druhou stranu třeba byl, vzpomeňme, zapletený v roce 2015 do takzvané Deflategate. Byl obviněný a nakonec také soutěží potrestaný zákazem startů za hlavní roli v této aféře. Podle toho obvinění nařídil záměrné podhuštění míčů v zápase play-off proti Indianapolisu. Jeho klub za to dostal tehdy milionovou pokutu a tuším, že se také upravovala pravidla pro kontrolu tlaku v míčích.

Dnes se o něm mluví, vy jste to zmiňoval, jako možná o nejúspěšnějším sportovci všech dob. To označení se objevuje hlavně v amerických médiích, ale i v zahraničí. Obstojí to v tom mezinárodním srovnání? Dá se to vůbec hodnotit tímto způsobem?
Myslím, že to bychom tady strávili hodně času. Mohli bychom udělat samostatný podcast. Je to samozřejmě otázka, na kterou je hodně různých odpovědí a v každé, řekl bych, se může skrývat trocha pravdy. Hodně Američanů, kteří tíhnou k té zdejší verzi fotbalu, by asi řeklo, že je to určitě tak. A nejlepší hráč amerického fotbalu jako disciplíny nebo ještě úžeji nejlepší quarterback, o tom asi není sporu. Ale nejlepší sportovec - ode mne subjektivně byste to nikdy neslyšeli. A myslím, že se proto dají najít i důvody, které jsou objektivnějšího rázu. Jednak proto, že to je opravdu neporovnatelné. Můžeme se třeba ptát, jestli při všech jejich individuálních statistikách je více vyhrát sedmkrát Super Bowl jako Brady nebo třeba tuším, že čtyřikrát Stanley Cup, jako hokejista Wayne Gretzky, který k tomu má i tři zlata z Kanadských pohárů? Nebo je víc vyhrát šestkrát v NBA a dvě olympijská zlata jako basketbalista Michael Jordan? Takže těch podobných bilancí v americkém sportu, myslím napříč těmi nejpopulárnějšími sporty, je dost a myslím, že tímto testem by Brady úplně neprošel. A tím se vlastně dostáváme i k tomu, že americký fotbal se mezinárodně prakticky nehraje, což samozřejmě není Bradyho chyba, ale řekl bych, že ho to automaticky trošku diskvalifikuje při této otázce.

A co mi přijde jako podstatné, čím vlastně měříme úspěch? Jsou to trofeje nebo třeba také to, jak sportovec dokázal překonat nepříznivé podmínky, ze kterých vzešel, nebo třeba to, jak dokázal pozitivně ovlivnit společnost v tomto ohledu? Napadá mě třeba jeden příklad…někdo by mohl klidně namítnout, že úspěšnější než Brady byl třeba Brazilec Sócrates, fotbalista, tedy hráč socceru, který sice nemá zdaleka tolik trofejí, nevyhrál třeba nikdy mistrovství světa a podobně, ale silou své popularity, řekněme, a svými veřejnými projevy pomohl demokratizaci své země v dobách vojenské diktatury. Ale pokud tedy máme zůstat u sportu jako takového, tak nejúspěšnější sportovec všech dob, je možná, jak jsem říkal, pro někoho tady v Americe, ale globálně určitě ne.

Když si pomůžeme dosahem, tak finále mistrovství světa ve fotbale, tedy socceru, to sleduje poslední dobou vždy přes půl miliardy diváků. A podle údajů FIFA se to v posledním případě vyšplhalo až na miliardu - pokud jde o ty diváky, kteří si alespoň chvilku naladili ten přenos. A to je číslo, o kterém se Super Bowlu, tedy finále ligy amerického fotbalu, může jen zdát. Tam to bývá kolem 100 milionů diváků tady v Americe a zbytek světa to číslo ani nezdvojnásobí. Takže řekl bych, že pokud bychom to nejúspěšnější převedli na nejznámější, tak si troufnu říct, že víc lidí na světě bude znát třeba některé české bývalé fotbalisty než amerického fotbalistu Toma Bradyho.

No my se tu o Tomu Bradym bavíme mimo jiné i proto, že americký fotbal je přece jen nejpopulárnějším sportem a tím pádem se skrz něj leccos můžeme dozvědět o Spojených státech, o americké společnosti. Protože to, co se děje v ní, se potom zrcadlí do jisté míry v tom sportu a to se zase zrcadlí zpátky v té společnosti. Vy jste dlouho působil jako sportovní reportér a dál píšete o fotbalu. Kdybyste měl evropskému, českému publiku vysvětlit tu obrovskou popularitu amerického fotbalu ve Spojených státech, co vás k tomu napadá?
Že to nechápu. Ne, vážně. Myslím, že je to taková opravdu hodně americká věc, že se tu střetává tedy jednak to, proč je náš evropský fotbal tak populární u nás nebo po celém světě. Tedy ta podstata té tradiční populární hry, protože americký fotbal, jak známo, má stejné prapředky jako náš fotbal. A na to se tady nabaluje to, čemu můžeme asi říkat popularita amerického zábavního průmyslu nebo i to, jak je to součástí životního stylu už tím vizuálním vjemem. Je to drsná hra novodobých gladiátorů. Mluvili jsme o té fyzické náročnosti a v dnešní době se samozřejmě přidávají takové věci, jako jsou vyspělé technologie, statistiky, taktika. Takže kdokoliv třeba se rád pohybuje ve světě technologií, si tam najde už jen kvůli tomu to svoje. A nabalují se na to věci jako fenomén reklam. Samozřejmě každý rok, hlavně před Super Bowlem, což je právě teď, se řeší, kolik budou stát zase reklamy, jaké reklamy tam která společnost vymyslí. Anebo poločasová pěvecká show při Super Bowlu, to samozřejmě také mezi lidmi rezonuje, kdo se tentokrát představí, jak to bude vypadat.

Takže řekl bych, že je to takový typický americký mix. Je pravda, že americký fotbal si stále s přehledem drží tu pozici nejpopulárnějšího sportu mezi Američany, přestože v té společenské rovině tady v posledních letech byly některé kauzy a problémy. O co méně lidí ten americký fotbal samo aktivně provozuje, tam jsou velké rozdíly, tak divácky zůstává stále nejatraktivnější ve srovnání s jinými sporty. Můžeme třeba se podívat na poslední takový průzkum, který to srovnával, od Gallupova institutu před pěti lety. Ten uváděl americký fotbal jako sport, na který se nejraději dívá více než třetina Američanů, a žádný jiný sport se tomu ani zdaleka neblížil. A vlastně mohu říct i z terénu, že opravdu ta identifikace s lokálním týmem amerického fotbalu je tu u lidí cítit asi nejsilněji ze všech těch sportů.

Zároveň ta situace se přece jen malinko mění v tom, že třeba i děti na školách hrají ten evropský fotbal, ten fotbal, který známe my odsud. Myslíte si, že někdy může v popularitě americký fotbal dohnat?
Myslím si, že v dohledné době se to určitě nestane. Zase, jak se to vezme. Určitě ho hraje víc Američanů než americký fotbal. To tady uvidíte na první pohled, jak jsi říkala, v těch školách nebo když zajdete odpoledne někam do parku. A zásluhu na tom má i dívčí a ženský soccer. Ale divácky a obecně zájmem, si myslím, že se to opravdu jen tak nestane. I když samozřejmě třeba demografický vývoj je k tomu příznivý. Stále přibývá amerických Hispánců, kteří pochopitelně milují soccer, tu vášeň si přinášejí ze svých zemí. Ne nadarmo se říká, že nejpopulárnějším dresem “evropského” fotbalu ve Spojených státech je dres mexické fotbalové reprezentace. A mám i kamarády, kteří i po letech tady ve Spojených státech stále každý týden sledují třeba honduraskou ligu nebo íránskou ligu, když půjdeme tedy za hranice té hispánské komunity.

Ale v tom se vlastně, řekl bych, skrývá i příčina, proč podle mě ten evropský fotbal divácky nikdy nepřevládne. Američan si prostě vždy raději zapne anglickou Premier League nebo i ligu země svého původu. Tady se i přes tu vášeň přistěhovalců pro evropský fotbal nikdy nepodařilo - a podle mě z různých důvodů jen tak nepodaří - vybudovat opravdu přední světovou ligovou soutěž. A že to Američani vlastně zkoušeli už mnohokrát tu popularitu rozdmýchat. Víme o tom svoje. Třeba i od Oty Pavla, když si vzpomeneme na Americký pohár se slavnou Duklou mezi mrakodrapy…přes angažmá Pelého nebo Beckenbauera až po Beckhama nebo Zlatana v nedávné minulosti. Ta popularita MLS, té domácí soutěže evropského fotbalu, to nemůžeme popřít, jde nahoru, ale kvůli tradici, ekonomickému a vlastně i soutěžnímu modelu té ligy je podle mě vyloučené, aby ji Američané v dohledné době sledovali raději než jiné soutěže ve světě. V tomto bude mít NFL podle mě vždy navrch. Tam je to opačně. Svět pochopitelně sleduje zdejší americký fotbal.

Vy jste narazil na to, že americký fotbal ale provázely v posledních letech různé kauzy a problémy i kontroverze. Když to vezmeme po pořádku, tak jednou z nich byly otázky zdravotní. Řešily se následky těžkých úderů do hlavy, které mnozí hráči dostávají opravdu od mladého věku, kdy začínali s tím sportem. Jakým způsobem se to odráží na vnímání americké veřejnosti a sportovních fanoušků? Ubírá to tomu sportu na popularitě? Mění se nějak to, jak se Američané na americký fotbal dívají?
Ano, tohle je jedna z těch věcí, která se řeší kolem amerického fotbalu a je to vlastně dlouhodobé. Je to velké téma posledních, řekněme, už 20 let, možná i v některých ohledech o trochu více. Ale v posledních letech to ještě nabralo na obrátkách a určitě můžeme říct, že to mění pohled na americký fotbal. I z různých průzkumů vyplývá, že čím dál víc rodičů preferuje pro své děti jiné sporty nebo minimálně třeba jakousi větší opatrnost při americkém fotbale hlavně v mládí. A dá se to považovat za důsledek těch vědeckých poznatků, které potvrdily přímou souvislost hraní amerického fotbalu a častých otřesů mozku při něm s degenerativními nemocemi mozku. Je s tím spojená i řada soudních sporů bývalých hráčů z NFL, úprava regulí a také bohužel samozřejmě tragických příběhů, ostatně i zfilmovaných.

A je jasné, že hrát americký fotbal je pro zdraví velmi riskantní.

No a co se týče dalších rozměrů - víme také, že se i amerického fotbalu bytostně dotkla debata o rasismu…o nerovnosti v americké společnosti. Byla tu kauza Colina Kaepernicka a jeho poklekávání při americké hymně. Je to věc, která dál rezonuje ve sportu?
No, rezonuje vlastně i uvnitř. Pokud jde o ty důvody toho poklekávání, tedy systémový rasismus v americké společnosti, zrovna teď je to velmi aktuální téma přímo uvnitř NFL. Černošský kouč Brian Flores, naposledy trenér Miami, před několika dny podal žalobu, ve které NFL obviňuje z rozšířeného rasismu, který podle něj panuje hlavně při obsazování trenérských pozic. Dokládá to mimo jiné SMSkou, kterou mu omylem poslal Bill Belichick, zřejmě nejslavnější trenérské jméno současnosti. Ten podle té zprávy už zjevně věděl, jak dopadne Floresův pracovní pohovor v jiném klubu, ještě než se ho Flores zúčastnil. Takže Flores nabyl dojmu, že je zvaný na pohovory jen z formálních důvodů. Tady je důležité takzvané Rooneyho pravidlo, podle kterého musejí kluby zvát na pohovory zástupce etnických menšin. NFL ta obvinění odmítá s tím, že se snaží neustále zlepšovat v tom, aby byly zajištěné rovné příležitosti zaměstnanosti.

Pokud jde o samotného Kaepernicka a tu jeho kauzu, tam po těch dlouhých sporech a jeho stížnosti, že se šéfové klubů tajně dohodli, že ho nikdo už neangažuje, došlo v roce 2019 k mimosoudnímu vyrovnání a celá ta epizoda s kontroverzemi kolem poklekávání při hymně jako upozornění na systémový rasismus a policejní brutalitu v Americe, se vlastně do jisté míry uzavřela na jaře 2020 po vraždě George Floyda a následných prvních velkých protestech napříč společností.

Tenkrát komisař soutěže Roger Goodell řekl, že NFL udělala chybu, když poklekávajícím hráčům nenaslouchala a že vyzývá všechny, ať vyjadřují své názory poklidným protestem.

No, vy jste teď aktuálně informoval o další kauze, která se týká v přeneseném slova smyslu rasismu a hlavně postoje k menšinám. Washingtonský klub, který dlouhé roky nesl jméno Redskins, od tohoto názvu upustil s ohledem na necitlivost toho výrazu, protože Redskins znamená rudokožci, takže hanlivá přezdívka pro indiány. Je toto obecně trend v americké Národní fotbalové lize, že ty kluby i soutěž už tedy začínají být více bdělé a berou větší ohledy na etnické menšiny, na kulturní apropriaci a podobně?
Je to, řekl bych, trend velmi dlouhodobý, a nejen v NFL. Ale pokud bychom to brali celospolečensky, tak je to otázka několika desetiletí. Pokud jde o ta jména a loga, to je samozřejmě věc, která budí velké emoce. Zaznamenal jsem to i z Česka, z Evropy. V případě Washingtonu, který před rokem a půl upustil od toho jména Redskins a teď tedy slavnostně oznámil nový přídomek, tam se to hodně týká, domorodých Američanů a vlastně obecně tato problematika těch maskotů a jmen. Může se to z dálky zdát třeba někomu nepochopitelné, ale asi je dobré si uvědomit, že nejde o žádnou novinku, protože za posledních přibližně 50 let se svých indiánských maskotů a jmen zbavily stovky až nižší tisíce týmů - teď tedy mluvím o všech sportech a i o týmech školních, univerzitních a podobně. Takže není to nic nového a opravdu se to dá tedy brát jako trend velmi dlouhodobý a širší. A pokud jde o NFL a přímo tu kauzu Redskins, to byla dlouhá tradice…opravdu silná a výrazná značka, pod kterou Washington několikrát vyhrál Super Bowl. Ale když si poslechnete, jak to vnímá řada původních obyvatel - což myslím je dobré vysvětlit, protože v Evropě ten kontext opravdu nemusí být srozumitelný - tak indiáni, kterých se to přímo týká, pro ty je to po té genocidě, kterou tady zažili jejich předci, jakési další, řekněme, znásilňování jejich identity, degradace lidských bytostí na maskoty.

Což podle některých studií i snižuje sebevědomí třeba mladých Native American kolektivů a může to vést k častějším sebevražedným myšlenkám.

Oni zároveň vidí, jak na tom sportovní byznys královsky vydělává, protože logo s bojovným indiánem, kdo by tomu nefandil? Kdo by si tu čepici nekoupil. A mezitím původní obyvatelé jsou ve své zemi stále v mnoha ohledech přehlížení, chudí, nemocní, bez možnosti uhájit své zájmy. Hodně se to projevuje třeba v jejich boji proti ropovodům přes jejich území, kde mají zdroje pitné vody a podobně. Takže to je širší kontext těch jejich protestů proti té indiánské symbolice. Název Redskins, tedy, jak jste říkala, Rudokožci nebo Rudé kůže považují za rasovou urážku. Vychází to i z historie, kdy termín ‘redskins’ znamenal přímo skalpy indiánů, za které se oficiálně vypisovaly a vyplácely odměny. A oni to dříve metaforicky používali i sportovní reportéři z těch zápasů Washingtonu, když fotbalisté prohráli, tak se psalo, že „Rudokožci byli skalpováni“, takže i proto se původní obyvatelé soudili o odstranění toho označení z názvu klubu v hlavním americkém městě. Šéf klubu Dan Snyder dlouho hřímal, že to nikdy nedopustí. A paradoxně to změnilo také až to hnutí po vraždě George Floyda a tlak na sponzory klubu. Takže pokud je to trend, tak řekněme celkově ve sportu a ve společnosti.

A dá se říct, že přece jen vzhledem k tomu, že jde o nejsledovanější, a asi se dá říci nejdůležitější sport v americké společnosti, že americký fotbal to vrací té společnosti v tom, že se stává nebo může stát nositelem nějaké změny v tom ohledu?
Tak samozřejmě cokoliv se děje v americkém fotbale, se řeší v daleko širším okruhu lidí. To bylo třeba dobře patrné i na té kauze Redskins. Pokud jde o to, jestli se to vrací společnosti v tom smyslu, že společnost se vyvíjí stejně, jako jde třeba sledovat ten trend změny jmen a maskotů, sledujeme v americké společnosti paralelně debaty o odstraňování soch konfederačních generálů, když to rozšíříme. Ty jsou postupně odstraňovány v různých státech, ale na to se zase nabaluje jakási protireakce z konzervativní části společnosti, která se to snaží brzdit a má na to jiný pohled. Takže řekněme, že se tam dají najít paralely mezi tím, co se děje ve sportu, v americkém fotbale a co se děje šířeji ve společnosti. Ale asi nemůžeme úplně říct, že by to byl nějaký trend, který je sdílený napříč společností.