‚Pole dance na plný úvazek.‘ Iveta Kotlabová je mistryní světa v akrobacii na tyči
Češka Iveta Kotlabová o uplynulém víkendu vyhrála mistrovství světa v pole sportu. Akrobacii u tyče se jen v Česku věnují tisíce lidí, často i na vrcholové úrovni, přesto má sport na olympijské hry stále hodně daleko.
„Na tyči je to pro mě první zlatá z mistrovství světa, ale medailí už máme s manželem spoustu. Je to asi nejvíc, co jde v pole sportu dokázat. Šampionátů se pořádá několik, je spousta organizací, ale není tu nic lepšího. S ostatními soutěžemi je to minimálně nastejno,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Iveta Kotlabová, která o uplynulém víkendu vyhrála mistrovsví světa v pole sport organizace WAAPA.
Sílu získal tréninkem street workoutu, teď mu pomáhá na tyči
Číst článek
V čem jste byla lepší než ostatní soupeřky?
Body se mi dařily sbírat přes všechno, chybělo mi sedm bodů do plného počtu (maximum je 90 bodů, Iveta Kotlabová získala 83, pozn. red.). Měla jsem tam drobné srážky, bod za špičky, bod za nějaké podklouznutí a pak jsem si údajně zpívala.
Zpívala?
Prý jsem zpívala, ale neměla jsem co! Ta písnička je beze slov. Mám velkou pusu, tak jim možná připadalo, že si tam něco povídám (směje se).
V čem jsou šampionáty jednotlivých organizací různé?
Každá má jiné podmínky a záleží na tom, co si kdo vybere. Tady mi pravidla přijdou transparentní a už jsem si na ně zvykla. Nejsou skryté hrozby, že člověk zapomene na nějakou kombinaci, která mu přinese víc bodů. Všichni soutěžící dopředu dostanou protokoly a je jasné, za co se rozdávají body, takže s tím můžu počítat, když tvořím sestavu. Je definovaná síla, flexibilita i to, jak člověk vystupuje a působí. (Jiné mistrovství, byť méně obsazené, pořádala v listopadu organizace POSA ve Fort Louderdale na Floridě, pozn. red).
Přesto při mistrovství v Praze byly nějaké organizační problémy...
Když pole sport začínal, střed byl v Rusku a Rusové celou organizaci vedou. A dělají si to po svém. Všichni jsou zvyklí na propagaci na facebooku, ale oni to nedělají, mají své kanály, soutěžící oslovují přímo nebo se ptají trenérů.
Další problém byl, že prezident organizace žije v Mexiku, nechtěl moc cestovat a všechno tady zařizoval po kamarádech, takže jsme měli třeba tříhodinový skluz. Ale to je u ostatních organizací také, prašť jako uhoď.
Jak vlastně definujete pole sport? Pro laika to pořád je „tancování u tyče“.
Pro mě je pole sport akrobacie na tyči. Obecný název je pole dance, ten se dělí na pole sport – akrobacii na tyči, a pole art, to už je spíš tanec. Pole art je spíš o nápadech a emocích, pole sport by měly být triky – souhrn toho, co jsem se naučila po technické stránce – jak hezky dělám triky, jak se mi povedou zkombinovat…
Ale MS v pole sportu je vlastně jak výkon, tak estetika?
Je to kombinace. Kdybych u pole artu měla strašně krásný příběh, ale vypadala u toho jako přišláplý brouček, taky nedopadnu dobře. U pole sportu je to třeba 75 procent jen za techniku – jak dělám těžké prvky, jak je dotahuji, jakou mám sílu, jakou flexibilitu. Až poslední čtvrtina je, jestli u toho vypadám hezky.
Tisíce lidí jen v Česku
Kolik obecně pole sport a podobné sporty dělá v Česku lidí?
Myslím, že strašně moc. Učím několikrát týdně a na hodinách je v průměru kolem deseti lidí, dohromady to dává delší počet. Já spadám do elitní kategorie a už ani neznám všechny holky, co v ní soutěží. Pole dance dělám 9 let a na začátku nás bylo pár desítek. Ale pak přibyla další studia a začalo se to strašně rozrůstat. Velká část to dělá pro legraci, další část jako sport.
Myslím, že u nás to jsou tisíce lidí. Když máme domácí mistrovství, je kolem dvou set přihlášených a to je jen špička ledovce.
Hodně se cvičí i u vás doma, váš manžel vyhrál MS před dvěma lety. Máte tyč doma? A nehádáte se o ni?
Máme doma tyč i hrazdu. Ale teď se o ni nemusíme hádat, stali jsme se součástí komplexu, kde je základ workout (cvičení s vahou vlastního těla, pozn. red), ale jsou tam i tyče a kruhy a máme to deset minut od baráku, tak jsme neustále tam.
Dá se říct, že jste profesionál?
Asi jo. Nevím, jak by to u nás šlo dál. Živí mě výuka a vystoupení, vlastně pole dance na plný úvazek.
Kam to pole sport může dotáhnout? Jaké má ambice?
Jsou lidi, kteří ho chtějí mít na olympiádě, ale podle mě je to něco jako taneční sport a ten na olympiádě taky není. Ještě bude hodně dlouho trvat, než se shodneme, jak to hodnotit. Je to mladý sport a nemáme generaci lidí, která šla do „sportovního důchodu“ a dávala to dohromady. V čele organizací jsou lidi, kteří byli třeba jen na pár soutěžích, já bych chtěla, aby organizace vedli lidé, kteří si všechno prošli a vědí, za co bojují.
Dneska se pořád vše zkouší, rozhodují lidé, které některé prvky ani nezkoušeli a znají jen teorii, zbývá ještě velký kus cesty a vůbec mi nevadí, jak je to teď.
Není cesta přidat se k nějaké větší organizaci?
Asi nejblíž to má ke gymnastice a dovedla bych si to představit, ale asi to k tomu nikdo nechce „přicucnout“.
