Radoň přijel do Račic jako trenér Indonésanů. Ramadán svým svěřencům zkrátil na jediný den
Ke své práci vyfasoval skútr, snaží se mluvit indonésky a teď své svěřence přivezl do Račic na mistrovství světa. Bývalý olympionik Jaroslav Radoň musí při trénování Asiatů překonávat několik překážek. Začíná to třeba u jazykové bariéry a končit to může i u jídelníčku, kdy se vrcholový sport potká s měsícem půstu.
„Na ramadán jsme měli jet do Číny, protože mimo území Indonésie nemusel držet ramadán, což je pro sportovce velký problém. To se samozřejmě nepodařilo, ale Islám tam není tak ortodoxní, takže jsem se se sportovci dohodl a drželi ho jen jeden den,“ vysvětluje Jaroslav Radoň pro Radiožurnál.
Dostál si zajistil další boj o medaile. V Račicích vyhrál semifinále na pětistovce
Číst článek
Je mu 30 let, na kanoi získal třeba zlato na mistrovství Evropy a dvakrát závodil na olympijských hrách. Střed Evropy ale vyměnil za jiný svět. Jako trenér se musí v Indonésii potýkat nejen s vedrem a vlhkem, ale třeba právě s vírou. V Indonésii je totiž nejvíce lidí hlásících se k islámu.
„Drží ho od mládí a jsou na to zvyklí. Ale kdyby ho měli držet každý den, tak by to nešlo. Říkal jsem, že bych to ukončil, nechtěl bych je trénovat, je tam 30 stupňů, tak aby se jim neudělalo špatně,“ vysvětluje trenér.
„Máme ve skupině jednoho ‚deep‘ muslima, tak jsem mu řekl, ať mi to řekne, že to nějak pořešíme. Ale funguje nám to ve skupině bezvadně. Chtějí makat, snaží se. Ramadán si dodrželi v neděli ve dni volna a bylo to bez problému,“ představuje své řešení.
Všude pěstují rýži, proč by jedli něco jiného?
Jaroslav Radoň si za pár měsíců zvykl na indonéský chaos, někdy pohodové tempo a také na usměvavé lidi. Překvapením bylo pro Čecha v Indonésii i jídlo.
„Dostalo mě to. Je bezvadné, ale extrémně chudé, to znamená, že je furt rýže. Když se tam všude pěstuje, tak proč by jedli něco jiného, já tomu rozumím,“ usmívá se.
Na mistrovství světa v Račicích ale může Jaroslav Radoň, stejně jako jeho svěřenci z Indonésie, jíst co chce a kdy chce.
